Sýrie je vyprahlá země na Blízkém Východě (východním konci Středozemního moře), která leží v někdejší „kolébce civilizace“. Na severu hraničí s Tureckem, na východě Irákem , na jihu s Jordánskem , na jihozápadě s Izraelem a na západě s Libanonem.
Náboženství : muslimové 91% ,křesťané 8%, ostatní 1%.
Etnické složení obyvatelstva : Arabové 91% , Kurdové 5% , ostatní 4%
Teplota v létě je hodně vysoká. Pod 35 přes den neklesla.

Damašek, hlavní město Sýrie uchvátí na první pohled. Ve městě potkáte snad typický obrázek celého dnešního Orientu. Staré mešity, křesťanské čtvrti, proslavené suky (trhy), zahalené ženy, vodní dýmky a naproti tomuto reklama na coca-colu a moderní obchody a nákupní centra. Na jedné straně staré rachotiny autobusů a dodávek jako městské hromadné dopravy a taxi, na druhé straně klimatizované autobusy Karnaku. Vřavu a chaos arabských měst i klidné vilové čtvrti. Vedle sebe jedou nová auta s obchodníky v kravatách a staříci v kufijích s oslíkem a dvoukolákem. Ve městě i v okolí města se nachází spousta historckých památek, jejichž názvy a popis naleznete v přiložených odkazech. Za návštevu jistě stojí Umayyadská mešita, Azem palác, hrobka Saladina, mešita Sajjida Zajnab, Národní muzeum, Panorama říjnové války s Izraelem.
Historické centrum města je plné orientálních restaurací nabízejících místní výbornou kuchyni, čerstvé džusy a vodní dýmky. Velkou část historického Damašku tvoří tradiční suky (trhy) - nejslavnější je Suk il - Hamadija, kam místí chodí běžně nakupovat. Nákup zde vyjde levněji než v moderních supermarketech.
Koleje a fakulty univerzity jsou umístěny poměrně blízko historického centra. Dostupné MHD do 10 min. Síť minibusů=dodávek je velmi rozlehlá a propracovaná. Každý minibus má na sobě arabský nápis s trasou kam jede a jsou barevně odlišené podle částí města. Po čase se člověk naučí, čím má jet, případně se zeptá řidiče. Jedno svezení stojí 10 SL. Taxi je též levné. Přes den taxikář zapne taxametr, večer je nutné vyjednávat o ceně.
Nad městem se tyčí hora Casion, z které je nádherný výhled na celé město ve dne i v noci.

Okolí města Damašku není přírodně nijak atraktivní, avšak nedaleko se nachází několik zajímavých historických míst - kláštery Maloula, Seydnaya. Další zajímavé výlety jsou např. do města Bosra (zde se nachází jedno z nejzachovalejších římských divadel, Hama ( zde uvidíte obrovká dřevěná vodní kola), Aleppa (2.největší město Sýrie s obrovskou citadelou), Palmyra, Apamea, Crac se Chevalieurs (největší křižácký hrad), Golanské výšiny (válkou zničené hl. město Gol. výšin - Queneitra). Velmi zajímavým zážitkem byla návštěva místních veřejných lázní - Hammam (možno navštívit v Damašku i Aleppu.)Na pobřeží se nachází navštěvovaná města Tartus a Latakia. Pláže jsou většinou hodně špinavé, přeplněné, případně placené. Vyplatí se, se vydat za města na opuštěné pláže s krásným mořem. Další možnost výletů je do okolních států - např. Jordánsko, Libanon. Do hlavního města Libanonu - Bejrútu je velmi jednoduché a ryhlé se dostat autobusem či taxi. Cestování po Sýrii je poměrně bez obtíží a levné. Na delší vzdálenosti jsme se přepravovali moderními autobusy případně vlakem (cesty mezi velkými městy přijdou maximálně na 150 Kč). U vlaku je kvalita nižší, ale je velmi levný (např. cesta z Latakie do Aleppa stála cca 20Kč).

Původně moje praxe měla probíhat přímo na Damašské univerzitě na Ekonomické fakultě, avšak nic pro mne při mém příjezdu nebylo připraveno a ani celý měsíc červenec se pro mne nic přinášejícího nedělo. Po mých stížnostech (které naštvali několik lidí) mne umístili v Public Corporation for Employement and Enterprise Development (PCEED). Toto oddělení spadalo pod Ministerstvo práce a sociálních věcí. Zde jsem spolupracovala s Dr. Abasem, který pracoval pro něměckou firmu GTZ a prováděl zde reengineering tohoto oddělení.

Má praxe v PCEED spíše probíhala studijně. Dr. Abas pro mne vždy nachystal studijní materiály, které se týkaly procesu reengineeringu HR oddělení. Stejné materiály používali při výcviku manažerů na tomto oddělení. Tyto materiály jsem si měla za úkol doma prostudovat a napsat krátkou esej na dané téma. Na studium materiálů a esej mi vždy připadly cca 4 dny. Na další schůzce jsem prodiskutovávali, co jsem nastudovala a jak probíhá daná problematika v praxi na tomto oddělení. Byl mi poskytnut prostor na jakékoliv další otázky. Dozvěděla jsem se mnohé informace z politického a ekonomického dění Sýrie.

500SL=10$/den (včetně soboty a neděle) - příjem byl dostačující pro skromnější denní stravování a nákup nezbytných věcí. Ubytování a spousta výletů byly zdarma. Některé další finance musely jít z mé vlastní kapsy. První finanční podpora nám byla vyplacena v půlce července - zahrnovala celý červenec).V průbehu srpna zástupci univerzity dělali problémy s vyplácením druhé části podpory.Vyplacení se nažili zdržovat pod záminkou různých výmluv (že předčasně odjedeme, nesmíme jet na výlet do okolních zemí či v průběhu týdne, přestože praxe většiny studentů byla mizerná a neměli skoro celou dobu, co dělat). Nakonec nám finance vyplaceny byly vypláceny po částech ke konci srpna. Museli jsme však na ně chodit upozorňovat každý druhý den a vždy odcházeli se slibem: " Zítra, možná pozítří". Problém byl také v tom, že se syrské libry daly velice těžko zpět přeměnit na dolar nebo euro.

Angličtina na střední úrovni byla požadována. Bohužel při komunikaci s místními se nedala až na některé výjimky využít, dokonce ani na vysokoškolské půdě. Na fakultně mluvili anglicky pouze 2 vyučující. V PCEED s komunikací v AJ problém nebyl, Dr.Abas muvil plynně. Pro běžnou komunikaci s místními je dobré se naučit pár základních frází a číslovky (na ně pozor, používají indické čislice, které se i jinak píší) v arabštině.

Ubytování bylo zajištěno na vysokoškolských kolejích. Zajistila ho univerzita, poskytováno bylo zdarma (cena pro místí byla 25 SL/ měsíc - tudíž též téměř zdarma), avšak ceně odpovídala kvalita, která byla na nižší úrovni - sprej proti švábům byla povinná výbava.Všechny budovy v kampusu byly rozděleny na dámské a pánské, pouze naše byla smíšená, kde byly rozdělěny pouze chodby a patra. Evropští studenti byli ubytování hned v přízení, půlka chodby pro pány a druhá pro dámy. Oficiálně jsme nemohli do části druhého pohlaví, prakticky se tomu nedalo vyhnout (kuchyň, kanceláře manažera kolejí a osoby zodpovědné za nás). Zcela přísně platil zákaz vstupu na pokoj druhého pohlaví, z tohoto důvodu jsme byli poměrně přísně sledováni. Evropští studenti měli pokoj sami pro sebe. Pokoj byl vybaven postelí (s povlečením a ucházejícím polštářem), stolem a žídlí, poličkami, vestavěnou skříní (kde se díky švábům nedalo nic uschovat), ventilátorem (bez něj by se nedalo přežít) a umyvadlem. Záchody (kabinka a v ní díra v podlaze) a sprchy se nacházely na chodbě. Kuchyňka byla k dispozici též na chodbě, v pánské části chodby, avšak základní vybavení např.vařič postrádala. V lednici zde nebylo možné nic uschovat, hojně se kradlo. Špatný stav kolejí byl pouze v Damašku, v jiných velkých mětech byly koleje pro zahr.studenty velice pěkné. Pokud jsme chtěli cestovat, bylo možno zažádat o ubytovaní zadarmo v jiných městech, kde se nacházely vysokoškolské koleje.

Při příjezdu jsem byla vyzvednuta z letiště a zavezena na koleje. Toto i většina výletů nebyla organizováno přímo IAESTE, ale Damašskou univerzitou. Avšak tyto výlety byly orgnizovány pro studenty z arabského výměnného programu a my se mohli spoluúčastnit (toto nám bylo řečeno). Ze strany IAESTE bylo zorganizováno velké setkání s pohoštěním všech studentů na praxi v Sýrii s Ministrem vysokého školství a další den tradiční syrský oběd. Závěrem jsme si výlety k moři, do jiných měst a států organizovali sami studenti.

Na kolejích jsme bydleli v jedné budově pouze zahraniční studenti. Několik Evropanů a ostatní arabští studenti z Egypta, Pákistánu, Jemenu, Ománu, Palestiny, Iráku,…Každý den jsme spolu podnikali společné výlety po městě či společné večeře, hráli hry a povídali do ranních hodin. Na společném setkání jsme se seznámili s ostaními zahraničními studenty z IAESTE , kteří přijeli do Sýrie na praxi do jiných měst a udržovali jsme spolu kontakt, což se hodilo při cestování.

Přímo v kampusu se nacházela hřistě pro míčové hry (fotbal, tenis, basketbal). Vstup byl velmi omezený (18 - 21:00). Nedaleko (cca 5 min. minibusem) se nacházel plavecký stadion(pouze pro muže). Pro mne jako ženu bylo velmi obtížné až nemožné nalézt vhodný bazén v blízkém okolí - nejblíže se necházel malý krytý bazén v Cham shopping centre s přístupem pro ženy během dne. V Cham SC se nacházela i posilovna s otevírací dobou pro ženy během dne, pro muže večer. Celkově sportovní vyžití ve velkých vedrech bylo dosti omezené. Co se týče kultury, byla možnost zajít do kina, na koncert. Co se týče orientálních kulturních zážitků v místních restauracích, barech a trzích, možnosti byly neomezené.

Vlastní vaření bylo z důvodu nevybavené kuchyně nemožné. V blízkosti kolejí byla možnost zajít do malých spíše "fast food" restaurací, kde jste nalezli velmi oblíbená a rozšířená jídla "šaorma" a "falafen" (kuřezí grilované maso nebo smažená obilná směs se zeleninou, zabalené v arabském chlebu), vařené kuře s rýží, polévky, různé druhy sendvičů. Jednou týdně jsme zašli na večeří do klasické restaurace s orientální kuchyní, kterých je v centru města nespočet. Velmi typické jsou pro arabskou kuchyni předkrmy jako např. "hommos" a jiné podobné pasty z cizrny, lilku, jogurtu, hub, dále kebab, šištavuk - něco jako kuřecí špíz, kapsa-orientální rýže s kuřetem a různé druhy salátů. V každé restauraci a kavárně se kouří vodní dýmka. V ulicích Damašku naleznete plno obchůdků s výborným a levným čerstvým ovocným džusem, vaši oblíbenou kombinaci namíchají na přání:-) a mnoho malých pekáren, ktré prodávají čerstvě u pečený arabský chléb s různými druhy nýplní. Čerstvou zeleninu, ovoce a sýry jsme chodili nakupovat na trh v centru města. Voda a jiné nápoje, sladkosti, chleba,…..se dali nakoupit přímo v kampusu. Alkoholické nápoje naleznete v obchodech a restauracích v křesťanské čtvrti.

Internet - přímo u kolejí se nácházelo několik internetových kaváren.

TURISTICKÝ PRŮVODCE
Doporučuji si zakoupit turistického průvodce od Lonely planet - Libanon a Sýrie . jsou zde výborné informace o památkách, zajímavostech, restauracích, hostelech, dopravě a uvedené orientační ceny - s tímto průvodcem se neztratítete

http://www.knizniweb.cz/jnp/cz/katalog/detail/tituly-S-SYR-Syrie_Libanon___Lonely_Planet.html

VÍZUM
Pro vízum jsem si jela osobně žádat do Prahy na Konzulární oddělení Sýrie. Vízum mi bylo uděleno do 4 dnů. Vyzvednutí osobně není nutné. Platbu za něj je nutné provést předem na účet a donést potvrzení o zaplacení společně se žádostí. Doručuji si zažádat rovnou o vícevstupové vízum. Určitě se budete chtět zajet podívat alespoň do jednoho z okolních států (Jordánkso, Libanon) a tímto si ušetříte spoustu problémů a času na hranicích.

OBLEČENÍ - ženy
S oblékaním si nemusíte v této muslimské zemi dělat velkou hlavu. Jen se vyhněte přehnaně krátkým sukním, kraťasům a tílkům. Tričko s krátkým rukávem, sukně pod kolena nebo 3/4 kalhoty jsou OK. Spíš se jedná o respekt a úctu k místní kultuře. Poznámku o nevhodnosti oblečení jsme u místních slyšeli ojediněle.Doporučuji si vybavit rovnou vícevstupové vízum pro případné výlety do okolních států (Libanon, Jordánsko), zajistit si očkování proti žloutence a být připraven, že se vždy čeká dlouho na všechno a na všechny a všechny předpisy a pravidla se berou smrtelně vážně. Teplejší oblečení můžete nechat doma, za celé léto teplota přes den neklasla pod 35 stupňů a v noci je též velké teplo.
Notebook jsme si s sebou brala, při praxi se mi hodil. O ukradení jsme moc velký strach neměla.

Repelent, sprej proti švábům, zásobu fotografií na prodloužení víza a jiné kartičky, turistický a jazykový průvodce, probiotika či jiné léky na zažívací potíže.

Z praxe jsme si odnesla nové vědomosti z oblasti HR a reengineeringu a seznámila se s novou zemí a se spoustou zajímavých lidí.

Dr. Ali Abu Khoder a jeho spolupracovníci byli velmi ochotní a nápomocní při jednání s univerzitou, co se týče problémů s praxemi, výplacením finančních podpor, vycestováním ze země.