Manipal se nachází ve státě Karnataka, destriktu Udupi. Jedná se o jihozápadní pobřeží.

Každý Ind vám tu potvrdí že Manipal není Indie - jedná se o studentské město jedné z největších, nejprestižnějších a také nejdražších soukromých vysokých škol v Indii. Studenti tak tvoří většinu místní populace.

Přímo v Manipalu stojí za to navštívit Manipal lake a End point - vyhlídku, také několik parků a celkově městečko také stojí za prohlédnutí. V sousedství potom chrám v Udupi. Pokud se rozhodnete vyjet kousek dál, můžete se podívat k vodopádům, do džungle, na pláže v Goa, do chrámového města Hampi, na čajové plantáže v Ooty, atd atd.

Pracovala jsem na univerzitě MIT - Manipal Institute of Technology - pod jedním z místních profesorů.

Syntéza organických látek s pyrimidinovým cyklem z chalconů, s využitím ve farmaceutickém průmyslu. Práce nebyla nijak náročná, vše co jsem potřebovala mě naučili.

5 000 indických rupií za měsíc. Je to víceméně stejně pro všechny praktikanty. Přestože Indové pracují i v sobotu (tedy 6 dní v týdnu), na praxích na univerzitě vyžadují jen pětidenní docházku (pokud pracujete pro firmu, může to být i těch šest dní týdně). Není vyloženě nemožné s tímto platem vyjít - pokud se hodláte stravovat pouze ve školní kantýně, ale počítejte s tím že čím levnější jídlo kupujete, tím je pálivější a tím horší hygiena na daném místě panuje. Většina praktikantů včetně mě se tu pohybovala na 10 000 - 15 000 INR měsíčně včetně lokálních výletů.

Většina nabídek vyžaduje úroveň angličtiny Excellent. Myslím že i s Good tu člověk přežije. Problém ale je s indickým přízvukem - na něj se zvyká dost těžko, zvláště pokud to promíchávají s hindštinou. Připravte si pořádně obrněné nervy a výrazy "slow please" a "repete".

Ubytování je tu na naše poměry velmi dobré. Dvě ložnice po jedné posteli sdílí společnou kuchyňku a sociálku. V každé místnosti je větrák, síť v okně, ale není tu klimatizace! Ubytování je hrazené školou. Během monzunů je teplota na spaní dobrá, ale během období sucha (a horka) je to celkem síla. Holky a kluci bydlí v jiných budovách a nesmí se navštěvovat. Navíc je tu večerka v 10:30 a holky musí na hostelu podepisovat každý den že už jsou na pokoji. Je možné si požádat o jednorázové výjimky předem, ale ne vždy jsou uděleny. Pro holky platí tyto pravidla striktněji, kluci to mají benevolentnější. Samozřejmě pokud chcete na vícedenní výlet, tak se to opět hlásí předem, ale obvykle není problém.

Na letišti v Mangalore mě vyzvedl školní taxík a dovezl do školního kampusu, kde už si mě přebrali IAESŤÁCI. Jízda autem se tu trochu podobá horské dráze se spoustou troubení. Jelikož jsem dorazila už 7. května, studenti zrovna měli závěrečné zkoušky a nikdo moc neměl čas se starat o víc než jen nezbytně nutné formality. Z tohoto hlediska bych doporučila přijet nejdříve koncem května, když už mají volno a tedy víc času dělat menší výlety a chodit s praktikanty do restaurací atd. Oficiální výlety začínají až v srpnu se začátkem jejich školního roku - obecně jsou ale velmi chaoticky "organizované", takže nic pro slabší povahy lpějící na dochvilnosti nebo na tom aby znali program předem.
Ohledně místních IAESŤÁKŮ, jsou všichni moc super, milí a nápomocní, pokud je něco opravdu potřeba, tak je to rychle vyřízené. Ale pokud něco moc nespěchá, může to trvat i týdny pokud je neurgujete (dost často i pokud je urgujete). Většina věcí co řeknou platí tak na 50% - takže pokud chcete mít například jistotu že nepůjdete na snídani sami, tak se raději domluvte s někým z ostatních praktikantů.

Přes léto sem přijíždí kolem sta praktikantů, valná většina z nich se nemůže dočkat až pozná nové přátele a vyzkouší něco nového, dá se s nimi domluvit i na společné cestování po praxi a podobně. Pokud přijedete během školního semestru, potkáte se tu i se studenty na Erasmu, AISECu a dalších programech.

Přímo v Manipalu je velké sportovní centrum Marena a taky plavecký bazén, nebo si s místními můžete zahrát kriket kdekoli na ulici - hrají ho tu všechny věkové kategorie velmi nadšeně. Indie je velmi bohatá na všelijaké kulturní zajímavosti, nějaký chrám najdete prakticky na každém rohu a jen pozorování života místních obyvatel je kulturní zážitek. Mě ale nejvíc zaujalo povídání si s místními lidmi ať už IAESŤÁKY nebo v práci (většina ostatních lidí většinou zas tak moc anglicky neumí), o běžných věcech a jejich názorech, historii, vědě... prostě o čemkoli.

Manipal je plný nejrůznějších míst určených ke stravování. Většinou se slušný oběd s džusem pohybuje kolem 150 INR, škála začíná u školní kafeterie (50 INR) a končí nejspíše někde u Pizza Hutu a luxusních restaurací (až 600 INR). I pokud máte rádi pálivá jídla, doporučuji při prvních návštěvách restauračních zařízení požadovat "no spicy", maximálně "little spicy". Já jsem se po měsíci místní stravy propracovala na "medium spicy" a považuju to za svůj životní úspěch.
Typické pro místní kuchyni jsou pálivé omáčky s kuřecími kousky nebo kousky sýra, vše doprovázené plackami, popřípadě rýží nebo nudlema. Typický nápoj je rozředěný jogurt lashi, který tlumí pálivost pokrmů a používá se i jako omáčka.

Prakticky v celém kampusu je WIFI, jedinou nevýhodou je omezení 15Gb na měsíc. Internet není příliš svižný, takže to moc není na telefonování. Pokud chcete volat telefonem, tak rozhodně z indické simky, je to nesrovnatelně levnější než z české simky v zahraničí.

Vemte si nějaké základní oblečení a věci na první dny do příručního zavazadla, asi tak každý čtvrtý má po příletu ztracené zavazadlo (všechna se nakonec našla, ale trvalo to pár dní). Ujistěte se, že nemáte telefon blokovaný pouze na jednoho operátora - budete tu potřebovat indickou SIMku. Neberte si drahé oblečení které vám bude líto zničit (je to tu náročnější).
Ale hlavně - až budete mít po prvních zážitcích s Indy pocit že nepřežijete ani první týden, prostě si vydechněte a zkuste se trochu přeladit z našeho uspěchaného a puntičkářského stylu života na indický relax :-)

Pohodlné sportovní sandále, běžné léky a náplasti, dlouhé kalhoty do školy (v krátkých se do labu nesmí), drobné předměty na výměnu s ostatníma praktikantama, notebook se sluchátkama

Kromě práce kterou jsem v Indii sepsala jako hlavní přínos hodnotím - vyzkoušení si jaké je to pracovat v práci kde se mluví jen anglicky, pracovat s lidmi s jinou náturou a zvyky, procvičení angličtiny a porozumění různým akcentům, přímá konfrontace s jinou kulturou.

Super, moc nápomocní a ochotní, ale občas to trvá... často dělají změny na poslední chvíli, takže občas trochu zmatek... pořádají výlety na nejoblíbenější místa v okolí, ale doporučila bych spíše objet je bez iaeste jen s partou ostatních trainees - zvláště pokud máte dojem že by vás stresovalo nevědět kam zrovna jedete, nebo čekat někde dvě hodiny než se zjistí co se vlastně děje.