Bosna a Hercegovina je hornatý stát na Balkáně, který má asi tak dva kilometry pobřeží u Jadranského moře. Země nemá úplně vyvinutou infrastrukturu, takže v ní můžete najít úplně nedotčené části, kde je nádherná neporušená příroda a zašité vesničky.

Banja Luka je se svými 250 000 obyvateli druhé největší město Bosny a Hercegoviny a zároveň hlavní město Republiky Srpské, což je jedna ze tří součástí federace Bosny a Hercegoviny. Skrz město protéká řeka Vrbas, která je v létě centrem dění - lidé se do ní chodí koupat nebo u ní pořádají barbecue. Nejedná se o historické město, takže zde nenajdete moc turistických atrakcí, ovšem i přesto má Banja Luka svoje kouzlo. Potkáte tu spoustu přátelských lidí, kteří jsou vždy ochotni pomoci, a co mě překvapilo, mnoho lidí i ze starší generace ovládá angličtinu na velmi dobré úrovni, takže se nemusíte bát, že se nedomluvíte (i přesto, že srbštině je celkem rozumět).

Každý víkend nám místní členové IAESTE naplánovali nějaký výlet. Asi hodinu a půl cesty autobusem od Banja Luky je město Jajce s krásnými vodopády, dále můžete navštívit národní park Kozara, který se nachází asi hodinu cesty od Banja Luky. Krom výletů do okolí jsme navštívili také Mostar (skoro u pobřeží), Sarajevo nebo Bělehrad v Srbsku. Krom výletů se dají volné chvíle trávit u řeky Vrbas, vyzkoušeli jsme i rafting.

Pracovala jsem na Ministerstvu zdravotnictví a sociálních věcí, v oddělení pro veřejné zdraví. Vedoucí oddělení i kolegové byli moc milí a všichni uměli anglicky, i když na poradách, kde jsem musela být přítomna, si povídali prakticky jen srbsky/bosensky.

První dva týdny jsem srovnávala legislativu a plány ve zdravotnictví Bosny a Česka nebo EU, což bylo celkem zajímavé. V dalších šesti týdnech jsem nedělala prakticky nic, protože neměli žádnou literaturu v angličtině a sami měli moc práce, takže neměli čas vymýšlet nějakou práci pro mě. Požádala jsem kolegy, aby mi alespoň zařídili exkurze do laboratoří Institutu pro veřejné zdraví a Veterinářského institutu, což bylo skvělé a alespoň něco jsem si z toho odnesla.

Jako jediná ze všech stážistů jsem za měsíc dostala jen 500 BAM, zatímco ostatní dostali 600 BAM. Docela se to pak projeví, když vám oproti ostatním ve výsledku chybí 200 BAM.

Požadovali excelentní angličtinu, což se hodilo pro čtení legislativy i pro komunikaci s kolegy, kteří (jak jsem napsala výše) uměli anglicky velmi dobře.

Ubytování bylo zařízeno místními členy IAESTE. Bydleli jsme (15 stážistů) na půdě takového dost specifického domu, který vlastní stará paní a jeho části pronajímá studentům. Dům se nacházel blízko řeky a blízko kampusu. Bydleli jsme v pokojích většinou po dvou, ze začátku jsme sdíleli jednu kuchyň a jednu koupelnu, ale po nějaké době nám paní dovolila používat ještě kuchyň a koupelnu v nižším patře. Oproti místním kolejím byl náš dům palác. Cena za ubytování byla 140 BAM na měsíc.

Místní členové IAESTE byli nesmírně milí a ochotní. Vždy když jsme něco potřebovali, tak nám pomohli, organizovali pro nás akce, chodili s námi posedět do hospody. Každý víkend byla naplánovaná nějaká akce - barbecue u řeky, výlet do Jajce, výlet do Mostaru, do Bělehradu...Doopravdy se snažili, abychom se nenudili a abychom se v jejich zemi měli co nejlépe.
Když jsme přijela na autobusové nádraží do Banja Luky, čekali na mě dva členové, odvezli mě autem do místa ubytování, vzali mě na kafe, kde mi vysvětlovali, jak to chodí a následně mi ukázali město, kde co najdu atp.

Všichni IAESTE stážisti jsme bydleli na jedno místě, takže jsme spolu trávili veškerý volný čas. Krom členů IAESTE jsme trávili čas i se studenty na výměném pobytu přes organizaci SAMSIC (pro studenty medicíny) a přes organizaci AISEC, takže ve výsledku jsem v Banja Luce potkala opravdu hodně nových lidí z různých zemí.

V Bosně lidé hodně sportují. Dalo se běhat okolo řeky nebo do parku. Do parku se také asi dva týdny v červenci dalo zajít na zumbu zadarmo. Našli jsme i hřiště, kam jsme chodili hrát volejbal.
Překvapilo mě, kolik kulturních akcí se v Banja Luce pořádá v průběhu léta - hudební festivaly DEMO fest a Fresh Wave, festival krátkých filmů Kratkofil nebo divadelní festival, kam přijeli soubory z různých zemí světa (my jsme třeba navštívili hru hranou souborem z Argentiny). V Banja Luce je i historické muzeum nebo malá galerie.

Nejznámější místní specialitou je Chevapi (čevapčiči), které najdete úplně všude. Je podáváno v typickém chlebu a s cibulí. Dalším typickým jídlem je Burek. Co určitě stojí za to, je obří točená zmrzlina na náměstí v Banja Luce za 1 BAM, což je cca 14 korun.

V místě ubytování jsme měli wifi. A wifi zadarmo můžete chytnout prakticky všude ve městě.

Zapomenout na předsudky o Bosně, je to krásná a bezpečná země, kde válka není už 25 let...

Oblečení do horkých dnů. A pokud budete pracovat ve vládě jako já, tak společenské oblečení do horkých dnů.

Bylo skvělé poznat tolik milých lidí. Je úžasné mít přátele na druhém konci světa.
Co se týče pracovního hlediska, tak jsem si zkusila práci v kanceláři a dozvěděla se nové věci o legislativě ve zdravotnictví.
Určitě všem doporučuji!

Skvělá.