Ekvádor je jedna z nejmenších jihoamerických zemí ležící na rovníku, a i tak je Ekvádor cca 3x větší než ČR. Ekvádor sdílí hranice s Kolumbií a Peru.

Hlavní město Quito leží v horách v nadmořské výšce 2800 m.n.m. na úpatí sopky Pichincha a na dohled od nejslavnější sopky Cotopaxi. Má podlouhlý severojižní tvar, takže přejet Quito na délku může zabrat i několik hodin.
Quito je město které žije, první dny pro mě byla zajímavá i jenom cesta do práce.
Je zde vše, co člověk potřebuje. Nakupovat jsme chodili hlavně do blízkého supermarketu, jíst se dá na každém rohu, jsou zde i menší sámošky, Cybercafe atd. Pařit se chodí do čtvrti Mariscal, která skutečně ožívá až v noci a vůči které byl náš hostel ideálně situován.
Co se týče bezpečnosti, tak rozhodně si to chce dávat pozor na zloděje, těch je v Quitu a v celém Ekvádoru mraky. Na druhou stranu věřím, že při dodržování základních bezpečnostních pravidel se dá nebezpěčí okradení snížit na minimum. Např. po 8 hodině, kdy se v podstatě vyprázdní ulice, nechodit sám, radši jít v partě nebo si vzít taxíka. V autobusech si hlídat kapsy s mobilem a batoh. Brát si s sebou jenom nezbytný obnos peněz a pokud možno nenosit s sebou cestovní doklady. Při návštěvě turistických zón na sebe moc neupozorňovat drahým oblečením a elektronikou, po tom zloději koukají. Bohužel s tím, že člověk vypadá jako cizinec nic neudělá :-). Mě ukradli na autobusové zastávce mobil a ani jsem si toho nevšiml.
Život zde rozhodně ulehčí základní znalost španělštiny. Anglicky sem tam taky někdo umí, ale není to zas tak častý jev.
Hromadná doprava pro mě byla dost zmatená. Fungujou tu tři páteřní linky trolejbusů a spoustu dalších autobusových linek, ve kterých jsem se moc nevyznal. Na rozdíl od ČR cestování taxíkem je cenově dostupné.

Ekvádor se dá rozdělit na tři geograficky úplně odlišné části: pobřeží (Costa), hory (Sierra) a prales (Oriente). To dělá Ekvádor cestovatelsky moc zajímavavou destinací, protože každá část je úplně jinak zajímavá. Quito je také ideální výchozí místo pro víkendové výlety. Samozřejmě nelze opomenout souostroví Galapágos, ale tam to rozhodně není na víkend a už jenom letenka není levná záležitost.
Já jsem většinu své stáže strávil v džungli, ale i tak jsem stihl navštívit spoustu míst. Můžu doporučit následující: Montanitu (pařící a surfovací městečko na pláži), Cuenca, Národní park Cajas, Puerto Lopez a Isla de la Plata (srpen a září jsou ideální na pozorování velryb), Baňos (nesmíte vynechat), Národní Park Cotopaxi (ten je ale od Srpna 2015 uzavřen kvůli aktivitě sopky), Mindo, Otavalo, laguny Quicocha a Quilotoa, pro milovníky hor je to tu ráj.

Repsol Ecuador je Španělská společnost, která v Ekvádorském pralese těží ropu. Myslím, že jsem měl opravdu štěstí, že jsem měl stáž zrovna u této firmy. Většina mé stáže se odehrávala hluboko v pralese, kam bych se jinak rozhodně neměl šanci podívat. Setkání s místními domorodci byl zážitek na celý život.
V kanceláři mluvila anglicky asi většina lidí, naopak v džungli skoro nikdo. Zvlášť první týdny kvůli tomu byly náročné, ale zpětně se na to koukám rozhodně pozitivně, protože jsem si obrovsky zlepšil španělštinu a kolegové byli všichni moc milí a nevadilo jim mi cokoliv zopakovat klidně několikrát.

Několik týdnů jsem strávil v Quitu v kanceláři, kde jsem vypomáhal v oddělení produkce, které se stará hlavně o plánování údržby těžebních vrtů. Moc jsem se zde nepředřel, ale práce byla zajímavá.
Více času, dohromady asi 8 týdnů, jsem strávil v džungli, tzv. Bloque 16, kde jsem pracoval jako stážista v oddělení produkce. "Pracoval" je možná trochu nadnesené slovo, protože většinou jsem doprovázel ostatní zaměstnance (operátory) a pomáhal jim s tím, co zrovna potřebovali. Nijak mi to nevadilo, protože jsem se při tom spoustu naučil a bylo bylo to pro mě nové a zajímavé.

Dostával jsem cca 400 USD čistého, což by možná vystačilo, kdyby člověk nechodil večer ven a přes víkendy zůstal v Quitu a nikam nejezdil. Ekvádor není levná země, jak jsem si původně myslel, jídlo v obchodech, oblečení a další věci mohou být dražší než v ČR. Proto doporučuji něco našetřit, aby jste si mohli Ekvádor užít se vším všudy.

V O-form jsem měl jako požadavek excelentní angličtinu.
Do Ekvádoru jsem přijel s téměř nulovou znalostí španělštiny a také s odhodláním, že se tu chci alespoň základy naučit. Takže po dobu, kdy jsem byl v Quitu, jsem chodil na hodiny španělštiny, což jsem ocenil v džungli, kde anglicky moc lidí mluvit neumělo. Na konci mého pobytu už jsem se bez problémů domluvil, což jsem na začátku vůbec nečekal. Hodně mi ale pomohl pobyt v džungli, kde jsem anglicky nepromluvil téměř ani slovo.
Takže jestli neumíš španělsky, rozhodně není nic ztraceno, ale není špatné se alespoň nějaké základy dopředu naučit.

Bydlel jsem v hostelu Casa Aqua Canela spolu s většinou ostatních studentů. Nic mi zde nechybělo, měli jsme možnost si uvařit ve společné kuchyni.
V Quitu byl ještě jeden hostel, kde ale bydlelo jen pár dalších studentů.
Ubytování mi v podstatě zařídila Johana Segovia z ekvádorského IAESTE.
Měsíčně jsem platil 150 USD, což bylo příjemné překvapení proti avizovaným 200 USD.

Na letišti mě vyzvedl majitel hostelu a rovnou mě vzal na ubytování. Odvoz sice stál 20 USD, ale zase to bylo komfortní a tou dobou jsem ještě neměl přehled o jiných způsobech dopravy.
Ekvádorské IAESTE přímo žádné akce neorganizovalo, ale jako studenti jsme se mezi sebou vždycky domluvili kam se chceme o víkendu podívat a vyrazili jsme. Vždycky s námi jel někdo místní (většinou nebyběli sourozenci Juradovi :-)), to cestování hodně ulehčilo.

S většinou ostatních studentů jsem bydlel na hostelu a vídal je denně. Spolu jsme také podnikali víkendové výlety a večer chodili ven.

Dá se jít si zaběhat, zajít do posilovny nebo si i půjčit kolo. Občas jsme hráli v parku fotbal. Přímo z Quita vede lanovka, která končí téměř v 4000 m.n.m., odkud se dá dojít až na vrchol Rucu Pichincha cca 4700 m.n.m. Celá cesta zabere max. 6 hodin.
V Quitu se dá zajít do kina, muzea, na živou hudbu... Koho baví Salsa a tancování tak si také přijde na své.

Obědové menu standardně stojí 2,50 USD a tvoří ho polévka a většinou rýže, salát a maso.
V různých částech Ekvádoru se jí trochu jinak. V horách jsou tradiční jídla např. Cuy (grilované morče), Fritada (smažené vepřové). Ke všemu se podává rýže a kukuřice na různé způsoby. V pobřežní části se jí více ryb a mořských plodů, např. Ceviche, Encebollado a jako příloha opět rýže nebo platano verde (zelený banán). V džungli doporučuji vyzkoušet pečené larvy červů, je to zážitek ;-)

Po internetu (email, Skype, ...). Z mobilu jsem volat ani nezkoušel, jedenkrát jsem volal z kabiny asi za 0,70 USD/min.

I když člověk neumí dobře španělsky, je dobré se nebát a snažit se s místními bavit. Jednak si tím španělštinu výrazně zlepšíte a spousta se toho dozvíte. Místní jsou moc milí a když vidí snahu, snaží se pomoct.

Chce si to s sebou zabalit jak plavky tak oblečení do hor.
Taky doporučuji udelat si kopie cestovního pasu, pojištění, víza a prostě všech důležitých dokumentů a nenosit u sebe originály. Když něco zapomenete tak skoro vše se dá dokoupit v Quitu.
Pokud budete chtít navštívit džungli, chce to nechat se očkovat.
Místní ocení, když přivezeš lahvinku nějakého českého tvrdého nebo třeba hašlerky pro Dany Jurado :-)

Velký benefit, se kterým jsem dopředu ani nepočítal, byla španělština, kterou jsem se za tři měsíce naučil tak, že se teď domluvím.
Práce byla skvělá, myslím, že jsem měl na praxi opravdu štěstí. Spoustu jsem se toho naučil, ale hlavně jsem potkal skvělé lidi. Některé jsem po skončení stáže jel i navštívit.

Johana Segovia, která se o nás starala byla skvělá. Člověk si sice musel zvyknout, že občas přišla na schůzku třeba o hodinu později, ale tak to je takový ekvádorský životní styl a brzy jsem si na to zvykl. Jinak byla moc ochotná a se vším pomohla.