Pracoval jsem ve firmě, která měla pobočku hodinu a půl od Teheránu, takže na cestě jsem trávil docela dost času, ale cestu jsem si užíval hlavně výhledem na část města, která je aktuálně v rozkvětu. Celý sever a západ města je pokryt jeřáby, které staví další a další výškové budovy. Na dálnicích z města mne uchvátily staré americké kamiony, které se plavily po krásných dálnicích napříč zemí.

Bydlel jsem v hlavním městě Teheránu na jedné z nejfrekventovanější ulici středního Teheránu. Jako hlavní město je to velmi živé místo a není problém se po něm rychle pohybovat pomocí taxi, které je zde hrozně levné, nebo metrem či autobusem. Ve městě najdete vše co vám jen padne na mysl a daleko levněji než doma.

Město je tak velké, že za celou svou dobu pobytu jsem jej nedokázal celé projít. Určitě pro výletění bude nápomocná turistická mapa, kterou nám poskytlo tamní IAESTE ve welcomepacku. Nadále je díky spolupráci s tamní horolezeckou skupinou organizováno spousta výletů do hor. Většinu hor ale berte s rezervou, jsou to obrovské písečné kopce, takže výbavu nechte doma, jen pevnou vycházkovou obuv s sebou. Nadále je spousta výletů organizována tamním IAESTE, například Isfahán, Shiraz, Persepolis, Abr Jungle a Kaspické moře. Ale jestli chcete navštívit i další místa, tak se neváhejte obrátit na IAESTE, mile rádi vám pomohou najít vše co je potřeba a možná se k vám i připojí s dalšími stážisty.

Khosbaf Tehran Co. byla firma pro kterou jsem pracoval. Obor činnosti této firmy je textilní výroba, ale stavěli novou pobočku, kde jsem byl jako výpomoc při zprovozňování výrobního stroje externí firmou.

Pro firmu jsem měl být výhradně elektro odborník z pozice mého studia, kde bych pomáhal s oživením stroje pomocí propojení s rozvaděči, ale celá stavba byla ve skluzu, takže jsem přijel do části výhradně mechanické. Proto po většinu mé praxe jsem získával výhradně mechanické zkušenosti.

Za svou práci jsem dostal 5 mil. riálů (3500Kč), což by na jídlo a pití klidně stačilo, ale na výlety, dárky a zábavu už jsem musel brát ze svého. Tato země není na vydělání peněz, ale na poznání odlišné kultury. proto doporučuji si vzít tak 500 eur na svou potřebu.

Požadovaný jazyk je Anj, ikdyž moc lidí v Íránu anglicky nemluví, tak jsem potřeboval jazyk na domluvení se s šéfem na následující práci, pokec s dalšími studenty ze zahraničí a s IAESTE studenty.

Ubytování nám zajišťovalo IAESTE Írán na kolejích Univerity of Tehran, za což jsme nemuseli platit, neboť nám vše poskytla Univerzita zdarma :). Když bych to měl ohodnotit, tak se dostanu na srovnání se Strahovem a je to tak nějak na stejno, takže žádný dramatické pohoršení.

Setkání s IAESTE Írán bylo velmi vřelé a přátelské, na letišti vyčkávali už s větší skupinkou studentů, takže jsem neměl problém s následným přesunem do města a ubytováním. Členové tamního IAESTE pochází většinou z majetnějších rodin a nedělá jim problém s vámi podniknout kdejakou akci. Programy které byly přichystané byly výhradně poznávací, takže se člověk dost sblíží s tamní kulturou.

S ostatními studenty jsem se setkával pravidelně, ale bylo to trochu rozdělené. Daná země rozděluje muže a ženy, takže koleje byly daleko od sebe a s vrátnicí. S klukama jsem se vídal denně a často jsme chodili na společnou večeři ven po práci nebo si povídali u vodnice. S holkama jsem se viděl výhradně na společných akcích a v tamním parku, když jsme chtěli trávit čas společně.

Sportovní vyžití jsme mohli ukojit v tamním parku, kde bylo vše pro sporty jako je fotbal, volejbal, badminton a spousta dalšího, také jsme jako studenti měli možnost chodit do tamní posilovny. Po čase jsme chodili i na fotbal s Íránci. V samotném městě krom sportu bylo mnoho kin, ty jsem však neotestoval.

Jelikož jsme jako jeden z mála byl u firmy, tak jsem měl pestrou paletu jídla k obědu, kde jsem ochutnal tamní kuchyni s typickými stolovacími návyky této země. Ze začátku bylo pro mne nepředstavitelné jíst stále rýži, ale ke konci jsem si už nějak zvykl. Ale rád bych doporučil Felafe, je to sendvič s kukuřičnými karbanátky, úplně nejlepší Felafe mají v jedné malé restauraci na Kargar street, je to od Engelab square na pravé straně asi druhá ulička před cukrárnou, úplně nejlepší je jejich pálivá omáčka k tomu. Dále na ulici od Towhid bus station je úžasné restaurace s donner Kebabem.

Spojení bylo trochu omezené, neboť je tu mnoho stránek, které jsou blokované. Komunikoval jsem se svou rodinou a známými pomocí e-mailu, Whatsappu a skypu. FB je tu blokovaný, ale dá se pomocí jednoho prográmku odblokovat.

Když bych měl něco doporučit, tak asi žádné obavy. Írán je země, která je strašně přátelská a vřelá. Za celou dobu jsem nepocítil, že bych byl nijak v ohrožení a to jsem chodil jako všichni na červenou. Daleko nebezpečněji se cítím v Praze. Jediné co je běžné po celém světě, tak když ví obchodníci, že jste cizinci, tak si klidně vymyslí jinou cenu zboží co chcete, takže se naučte čísla a zjistěte si typické ceny, jako například voda za 5000 rls, cola za 10000 rls, felafe za 25000 rls, atd., ušetří vám to nějakou to korunu.

No tak co s sebou, asi bych znovu připomněl takových 500 eur, je to tak akorát na dva měsíce a vezete si domů i drobné dárky pro celou rodinu. Nechal bych si asi udělat sadu šesti dokladových fotek na prodloužení víza a studentskou kartu, dívky s typickou burkou. Sluneční brýle se jistě také hodí, ikdyž na každém rohu vám je v případě zapomenutí někdo prodá. Možná bych to zas tolik nepřeháněl s oblečením, většinou je to oblečení tam tak 5x levnější než doma, tak proč si nenakoupit nový šatník na místě, bude lehčí zavazadlo a člověk si hned okoukne třeba největší Bazar na planetě. Možná bych doporučil vzít si sebou nějaké drobnosti, či větší počet drobných mincí. Je to dobrý památeční předmět, neboť když budete odjíždět, tak tam necháte spoustu nových přátel.

Z praxe si vezu hlavně zkušenosti s prací s lidmi jiné národnosti a víry. Protrénoval jsem si tam angličtinu a vím, že mám ještě co zlepšovat. Dále mi to dalo také spoustu nových přátel, které mohu kdykoliv navštívit a budu hostem. Takže má chuť cestovat je teď obrovská.

IAESTE Írán je moc dobrá parta lidí, která se nám snažila vyhovět a pomoci se vším. Vždy nám pomáhali, když jsme potřebovali vyměnit peníze, prodloužit víza, nastěhovat, zajít poprvé do práce, zorientovat se v metru a mnoho dalšího. Jejich angažování se ve výletech pro nás bylo perfektní.