Město Mococa se nachází přibližně 260 km severně od megalopole Sao Paulo. Cesta autobusem mezi těmito městy trvá zhruba čtyři hodiny. Mococa patří do státu Sao Paulo, leží však jen pár krůčků od hranic se státem Minas Gerais.

Mococa je poměrně hezké a klidné město, ve kterém žije kolem sedmdesáti tisíc obyvatel. Najdete tu vše potřebné, od supermarketů přes různá zdravotnická zařízení až po prostorný, dobře udržovaný hřbitov. Malebné kostely jistě potěší každého ctitele architektury a ti, kteří milují noční život, také nepřijdou zkrátka. Celková atmosféra města by se dala charakterizovat jako velice pohodová.

Okolí města má subtropickou tvář. Velké a více méně rovinaté plochy zabírají pole osetá všelijakými exotickými plodinami. Po pastvinách se vesele prohánějí urostlé krávy, ovce, chřestýši a jiní živočichové. Najdeme tu také lesy, na první pohled ne příliš odlišné od těch našich. Silnice mezi jednotlivými městy jsou v této oblasti vesměs velmi dobré. A kam se vydat na výlet? Z Mococy do státu Minas Gerais je to, co by kamenem dohodil. Tam můžete obdivovat nádherná městečka se starobylou architekturou, anebo třeba navštívit národní park. Hlavním magnetem však zřejmě pro vás bude Rio de Janeiro. Autobusem se z Mococy do Ria dostanete přibližně za 9 hodin. Popisovat Rio, jeho kouzelné pláže, jedinečnou krajinu a obřího Ježíše by bylo nošením dříví do lesa, v různých cestopisech najdete spoustu informací. Dalším místem, které byste mohli navštívit, jsou vodopády Iguaçu. Nacházejí se na západě státu Paraná na hranici s Argentinou a v těsné blízkosti hranice s Paraguayí. Čeká vás tam jedinečný zážitek, mnozí hodnotí Iguaçu výše než Niagarské vodopády. A když už tam budete, můžete ještě navštívit nedalekou monstrózní hydroelektrárnu Itaipu, společný projekt Brazílie a Paraguaye.

"Briza Ind. E Com. de Doces Ltda" čili továrna na sladkosti. Středně velký podnik na okraji Mococy založený v sedmdesátých letech minulého století. Výrobky z této továrny (karamelové bonbóny, zmrzliny a jiné) můžete pod názvem "BIBA" koupit v různých částech Brazílie.

Pracoval jsem oficiálně od osmi do dvanácti a odpoledne od dvou do šesti. Ale jelikož si Brazilci obecně na oficiální a formální záležitosti příliš nepotrpí, skutečná pracovní doba byla kratší. Náplň práce spočívala vesměs ve zpracovávání dat na PC. Šlo například o sledování a porovnávání obratu prodejců, kteří distribuovali výrobky z továrny, srovnávání výnosnosti jednotlivých produktů v čase, monitorování cen komodit, které slouží pro továrnu jako vstup, a další činnosti.

Příjem 350 realů měsíčně byla na místní poměry vcelku dostačující suma. Už jsem z ní nemusel nic platit za jídlo a ubytování, neboť jsem bydlel v rodině zaměstnavatele a stravoval se s nimi. Pokud budete chtít cestovat, neuškodí, když si z domova přivezete pár set dolarů navíc.

Oficiálně byla požadována angličtina, ovšem většina Brazilců mluví jen portugalsky. Ve firmě, kde jsem pracoval, mluvil solidně anglicky jen jeden člověk. Doporučuji naučit se před odjezdem alespoň základy portugalštiny a tam je dále prohlubovat konverzací a čtením. Nebojte se, půjde to samo. A třeba na konci stáže zjistíte, že mluvíte lépe portugalsky než anglicky a že se vám tato řeč opravdu líbí.

Ubytování bylo zajištěno zaměstnavatelem, bydlel jsem v rodině majitele továrny. Měl jsem vlastní pokoj i koupelnu a jedl společně s ostatními členy rodiny. Cena za ubytování a jídlo byla už započítaná do mého platu.

Požádal jsem, aby mě někdo z brazilské IAESTE očekával po příletu do S?o Paula, ale bylo mi řečeno, že to není možné. To rozhodně nepotěší. Program pro praktikanty připraven byl. Šlo o různé placené výlety a přátelská setkání, kterých jsem se s ohromným nadšením nezúčastnil. V Mococe jsem žádného člena IAESTE nepotkal. Jestli tam nějaký byl, úspěšně se skrýval. Vlastně jediná komunikace (kromě e-mailů) s brazilskou IAESTE proběhla, když mi asi po čtrnácti dnech zavolala slečna z centrály s dotazem, jak se mám a jestli je všechno v pořádku. Navázal jsem však styky s místními obyvateli, takže jsem netrpěl nedostatkem společnosti.

Setkal jsem se s několika zahraničními studenty. Nejednalo se o členy IAESTE, nýbrž o stážisty z jakési jiné studentské organizace, jejíž jméno jsem zapomněl.

V rámci možností můžete v Mococe sportovat (plavecké bazény, posilovny, různá hřiště) a ani s kulturou na tom nebudete nejhůř (kino, divadlo, koncerty atd.). Pokud jste opravdu nároční, můžete navštívit nedaleké Ribeir?o Preto, kde těch sportovních a kulturních možností budete mít nesrovnatelně víc (je to taky nesrovnatelně větší město).

Stravoval jsem se většinou doma, kde výborně vařila černá kuchařka. Lze říct, že brazilská kuchyně se příliš zásadně neliší od české. Jen se nedivte, že skoro každý den je základ jídla rýže a fazole. Pivo nemají nejhorší, zpočátku sice chutná podivně, ale časem si zvyknete.

Komunikace s ČR byla vynikající. Mohl jsem použít internet (doma i v práci), poštu, telefon i fax. Mobil mi nefungoval. To nebylo žádné překvapení, protože vlastním archaický kus. Otázkou zůstává, zda by se na brazilskou síť chytaly moderní přístroje (šašci z Eurotelu tvrdí, že ano). Ať tak či onak, připravte se na to, že zásuvky v Mococe mají 110 V (v jiných městech může být odlišné napětí).

Můžete jet bez obav, čekájí vás vzrušující zážitky, vřele doporučuji!

Je spousta věcí, které byste neměli zapomenout. Ale myslím si, že bych vás urazil, kdybych napsal, ať si vezmete takové samozřejmosti jako pas, peníze, léky, krém na opalování, portugalský slovník a podobně. Zkrátka není zapotřebí nic zvláštního, co by vás normálně nenapadlo. Snad jen jeden tip: Pokud tam budete přebývat v zimním období (u nás máme tou dobou léto), zjistíte, že noci jsou relativně chladné a bude se vám hodit teplé prádlo. Jelikož jsou ceny v Brazílii pro nás poměrně nízké, můžete případně nějaké věci dokoupit.

Přínos byl skutečně obrovský. Zdokonalil jsem se po stránce jazykové, poznal chod cizokrajného podniku, seznámil se se spoustou skvělých lidí, navázal cenné kontakty a alespoň trochu pronikl do duše národa brazilského.

Není co hodnotit, s brazilskou IAESTE jsem de facto nepřišel do styku.