Univerzita, ve které se praxe odehrávala, se celá i s kolejemi v kampusu.

Manipal je menší město, které se nachází v jihozápadní části Indie ve státě Karnataka. V Manipalu jde pořídit skoro vše a pokud ne, nachází se asi 5 kilometrů od Manipalu město Udupi, kde už koupíte snad úplně všechno. Manipal žije převážně ze studentů, kterých je tu hlavně během školy hodně (prázdniny na MIT jsou červen a červenec).

V Udupi jsou pláže, ale místní moře je zrádné, takže je zákaz koupání. V okolí Manipalu se nachází opravdu spousta chrámů.

Praxe probíhala na Manipal Institute of Technology (MIT) na katedře chemie.

Cílem práce bylo zjišťování efektivity přírodního inhibitoru koroze. Pracovní doba je maximálně 7 hodin denně 5 dní v týdnu.

V rámci praxe má člověk nárok na deluxe koleje (bohužel bez klimatizace) a dostává 5000 indických rupií za měsíc (cca 1300 Kč). Peníze stačí na jídlo ve studenské menze a drobné výdaje, ale pokud chcete i cestovat a stravovat se i jiným než indickým jídlem, budete si muset připlatit.

Je dobré, pokud se umíte anglicky domluvit. Rozhodně nemusíte být rodilí mluvčí. Indický akcent je z počátku těžký, ale časem si zvyknete.

Ubytování je na kolejích uvnitř kampusu v tzv. deluxe kolejích. Jedná se o celkem hezký samostatný pokoj se sdílenou koupelnou pro 2 lidi. Je potřeba být na koleji do 22:30 kvůli bezpečnosti. Ne že by okolí bylo nebezpečné, ale dbají tu hodně na bezpečnost.

Na letišti v Mangalore na mě čekal taxikář s cedulí a beze slova odvezl do Manipalu. Tam už na mě čekali členové IAESTE a jelikož byla už noc, pomohli mi se ubytovat. Veškeré papírování probíhalo v následujících 14 dnech, protože nikdo na nic nespěchal.

Praktikanti přijíždějí do Indie začátkem června (někteří dříve) a hlavní nápor je začátkem července. Lidí je tu opravdu hodně, takže potkáváte praktikanty na každém rohu.

Sportovišť je v kampusu hodně. Převážně se ale využívají ulice na hraní fotbalu a kriketu, protože oficiální hřiště jsou moc velké pro menší počet hráčů. Je tu možnost i navštěvovat velký sportovní komplex Marina. Největší problém je s monzuny, kvůli kterým je těžší uskutečňovat venkovní aktivity. Z kultury je tu např. kino a velké množství chrámu všech možných náboženství.

Přímo v kampusu jsou dvě školní jídelny s převážně indickým jídlem, ale jako skoro všude je možné tu najít i vybrané kontinentální a čínské speciality. Po celém Manipalu je rozmístěno asi tak 50 restaurací s jídlem všeho druhu. Cenově se tu jídlo bez pití pohybuje od 30 do 500 rupií (cca 10 - 166 Kč). Nejdražší jsou tu luxusní restaurace a pizzerie. Místní jídlo je povětšinou pálivé a celkově více kořeněné než česká kuchyně. V každé restauraci je možnost vegetariánského jídla, jelikož velká část místní populace jsou vegetariáni. K pití tu podávají džusy, které jsou prostě jenom vymačkané ovoce, což by u nás bylo hrozně drahé, ale zde takový džus stojí 30 až 50 rupií (cca 10 - 16 Kč).

Pokud by člověk volal z českého čísla domů, vyjde ho to asi na 55 Kč/min, což není moc hezké číslo. Pokud volá z indického čísla, je to asi 17 rupií/min (cca 5,6 Kč), ale nezkoušel jsem to. Každý praktikant tu dostane účet, se kterým se připojuje na internet. Je tu datové omezení 15 GB/měsíc, které je zvlášť pro koleje a zbytek MIT, takže teoreticky 30 GB/min. Spojení není závratně rychlé, takže volání přes internet neběží perfektně.

Kvůli vysoké vlhkosti vzduchu je možné, že vám vypoví vaše elektronika, takže je asi zbytečné si brát do Indie drahé počítače. Celkově je lepší počítat s tím, že se vše, co do Indie přivezete, může zničit.

Asi je dobré se před praxí naočkovat hlavně proti žloutence (A i B) a celkem se doporučuje břišní tyfus. Nemá cenu s sebou brát antimalarika, jelikož je tu nemocnice a místní antimalarika fungují lépe a jsou levnější. Jde tu více méně vše koupit levněji než u nás, takže i kdyby si člověk zapomněl batoh a měl s sebou jenom pas a peníze, tak to není takový problém.

Největší přínos je asi v tom, že člověk pozná lidi z různých koutů zeměkoule, kteří vyznávají jiné hodnoty a řeší jiné problémy, ale ve své podstatě jsou všichni stejní. Dozvěděl jsem se například spoustu nových názorů na světové problémy a konflikty, které u nás nejsou slyšet. Další velmi důležitý přínos spočívá v tom, že tu je potřeba vše řešit v angličtině a to s lidmi, kteří mají všelijaké přízvuky a ne všichni umí perfektně. V práci zjistíte, jak se to dělá v Indii.

Členové IAESTE jsou milí a vstřícní. Se vším rádi pomůžou. Snaží se s námi trávit co nejvíce času to jde a zezačátku každému ukáží, kde se tu dá najíst a jak si objednat.