Jižní Korea je země ve východní Asii, která se řadí mezi asijské tygry a je jednou z nejvíce technologicky vyspělých států světa (mezi nejznámější korejské firmy patří např. Samsung, LG nebo Hyundai).

Místo výkonu mé praxe, Daejeon, je situovaný v centru Koreji s populací kolem 1,5 milionu obyvatel. Přezdívá se mu "Asia's Silicon Valley" a "High technology city", protože se zde nachází mnoho vzdělávacích institutů a výzkumných organizací.

V Daejeonu, stejně jako v celé Koreji, je skvěle vybudovaná infrastruktura, s pár přestupy se dá dostat odkudkoliv prakticky kamkoliv. V blízkosti Daejeonu se nachází krásný přírodní park se všudypřítomnými buddhistickými chrámy a mnoho pohoří pro víkendové výlety. Rychlovlakem KTX se pak dá podívat za krátkou dobu do vzdálenějších míst, například do Seoulu je to 50 minut.

Pracovala jsem v energetickém vyzkumném institutu (Korea Institute of Energy Research = KIER) zabyvajícím se především navrhováním inovativních energetických technologií. Tak jako v jiných korejských vědeckých institucích jsou i v areálu KIERu nejenom laboratoře a kanceláře, ale také obchody, kavárna, banka, sportovní zařízení a nacházela se zde i má ubytovna a jídelna. Pracovala jsem ve velmi přátelském kolektivu přibližně 15 lidí. Korejci jsou velice pracovití, nevyhnula jsem se presčasům a práci o víkendech, na druhou stranu ale bylo pracovní prostředí velmi příjemné a mnohdy jsem si připadala spíš jako v rodině než mezi spolupracovníky. Minimálně jednou týdně jsme chodili po pracovní době do restaurace a podnikali spolu různé aktivity i mimo práci (turistické výšlapy, fotbal, karaoke).

Mým úkolem byl vývoj katalyzátoru pro jednotku parního reformování organických těkavých látek a jednalo se o můj samostatný projekt. Práce na něm byla velmi zajímavá a zahrnovala prvotní vyhledání doposud publikované literatury o tématu, přípravě modifikovaných katalyzátorů, provedení experimentů a výsledky byly publikovány v odborném časopise i prezentovány na konferencích.

Práce byla ohodnocena velmi štědře. Jelikož byly výdaje za ubytování a obědy a večeře v jídelně KIERu minimální, zbylo mi dost peněz např. na víkendové cestování.

Před příjezdem byla požadována angličtina na dobré úrovni. Stačily by ale i základy, protože Korejci moc anglicky nemluví, což mě třeba u vědeckých pracovníků celkem překvapilo. Komunikovali jsme spolu rukama, nohama a se slovníkem v ruce, ale člověk si vždycky nějak poradí. Našly se ale samozřejmě i výjimky, abych nevrhla špatné světlo na všechny. :)

Ubytování mi zajistil zaměstnavatel. Bydlela jsem v ubytovně v areálu KIERu, tudíž jsem to měla do práce jen pár kroků a platila jsem v přepočtu asi jen 800 Kč. Pokoje byly po dvou a úplně dostačující a v ubytovně byly dále společenské místnosti s televizí, prádelny i kuchyňka.

Členové IEASTE Korea mě vyzvedli na letišti a po dobu celé praxe mi pomáhali prakticky se vším, ať už šlo o koupi SIM karty, zařízení korejské ID karty, kartičky na autobus, nebo o cenné rady (hlavně jak se dostat z bodu A do bodu B :) ). O víkendech pro nás pak organizovali výlety, díky nimž jsem navštívila např. Busan a Gyeongju, krásná pobřežní města, kulinářské Jeonju či demilitarizovanou zónu mezi Severní a Jižní Koreou. Také jsme strávili víkend s mnichy v buddhistickém klášteře a zúčastnili se bahenního festivalu. Prostě super. :)

S ostatními studenty jsme se potkávali o víkendových výletech organizovaných IAESTE. Také jsem měla to štěstí, že přímo v mém institutu bylo na stáži dalších 5 IAESTE studentů a všichni jsme bydleli v jedné ubytovně, takže jsme se za těch pár měsíců spřátelili a trávili spolu spoustu času.

V areálu KIERu byly k dispozici tenisové kurty, fotbalové hřiště, ping-pong a posilovna. V Daejeonu je plno cyklistických stezek a kolo se dá pořídit celkem levně. O víkendu se pak dalo vyrazit na hory, po celé Koreji je spousta možností pro turistiku. Jinak Korejci rádi hrají fotbal, tenis a baseball a celkově se hodně hýbou, i ve stáří jsou velice fit. A co se týče kultury, tak mají Korejci vlastní moderní hudbu (K-pop), seriály a filmy a tato tzv. korejská vlna, která zahrnuje i korejskou kuchyni, kosmetiku, mobily či oblíbenost plastických operací, je rozšířená a známá všude po světě. Také jsme navštívili několik tradičních korejských představení (bojové umění, tanec s bubny či taneční vystoupení v tradičním korejském oděvu – hanboku). Dále je velice populární chodit do místních veřejných lázeňských domů (jimjilbang) a večer si na pár hodin pronajmout karaoke místnost (noraebang).

Korejci jí na snídani, oběd i večeři to samé. Jídlo se skládá z rýže a kimchi (pálivé fermentované zelí) a k tomu se jí hodně mořských plodů, často syrových, a také kuřecí, vepřové, či hovězí maso. K jídlu člověk dostane přílohu ve spoustě malých mističek, ve kterých jsou např. různé druhy zeleniny, salátů a kořenů, hub, listů či mořských plodů. Všechno je pálivé, ale dá se na to zvyknout. V restauracích se jí většinou na zemi a samozřejmě hůlkami. Spousta jídel si člověk v restauracích griluje či vaří sám na hořácích, které jsou součástí stolů. Pro Korejce je stravování společenskou událostí, proto trvá často dlouho, popíjí se u něj místní alkoholické rýžové nápoje (víno makgeoli či destilát soju) a má spoustu, pro nás zvláštních zvyklostí, které si člověk časem osvojí.

S lidmi v ČR jsem komunikovala pomocí e-mailů a různých aplikací. Sejít se na volání přes Skype bylo náročné kvůli posunu času (7-8 hodin).

Určitě bych doporučila naučit se číst korejské písmo, usnadní se tím spousta věcí, hlavně cestování a nákup jídla, protože nápisů v angličtine je velmi málo. Spousta korejských slov je „poangličtělých“, takže i když člověk neumí korejsky, tak jen z toho, že dokáže korejštinu přečíst, mnohé pochopí (např. kuře je chikin nebo čokoláda chokolitt). Já nic neuměla a taky jsem přežila, ale užila si svoje, nikdy jsem nevěděla, kdy vystoupit z autobusu a když jsem si chtěla po záplavě kimchi a syrových mořských plodů udělat radost čokoládou, tak jsem si kvůli své neznalosti písma koupila uzené křepelčí vajíčka. A ne, z obalu to člověk prostě nepozná. :)

Všechno se tu dá koupit, ale mezi věci nutné pro přežití patří určitě repelent proti hmyzu v letních měsících a slovník, který ale stačí mít nainstalovaný v mobilu...spolu s navigací. Důležité je taky správné oblečení, v létě je šílené vedro a vlhko, takže něco prodyšného, zároveň ale Korejci nosí topy bez výstřihu, které neodhalují ramena. V zimě je pak velmi chladno, já odjížděla v prosinci a teploty byly kolem -10 °C, takže to chce něco hodně teplého.

Praxe mi přinesla mnoho zkušeností, poznala jsem úplně jinou kulturu a také mě obohatila po pracovní stránce. Taky jsem se trochu naučila korejský jazyk, což se dnes cení. Navíc mi dodala sebevědomí v tom smyslu, že teď vím, že když něco potřebuji, tak to vždycky nějak zařídím (např. zavolat si taxi, když neumíte korejsky a na dispečinku neumí anglicky je celkem obtížné). Doufám, že mi zkušenosti z této praxe pomůžou při hledání zaměstnání.

Bez chybičky. Komunikovali jsme spolu prostřednictvím facebooku a aplikace kakaotalk. Zbytek viz kapitola „Setkání se členy IAESTE“.