Japonsko/Tokio/Katsushika - Bydlel jsem v oblasti mimo centrum, v oblasti kde žili především starší lidé, v oblasti plné malých specializovaných restaurací, barů, obchůdku a kadeřnictví. Tuto scenérii narušuje postavený univerzitní kampus, který alespoň trochu přinesl závan mládí. V paměti člověka zůstane především spousta ramen restaurací, hukot cikád, šílených byciklů a automaty s pitím.

Tokio se skládá z několika městských částí. Každá část je známá něčím jiným, obchody, elektronikou, kulturou, bary a kluby nebo perverznostmi. Poněvadž se jedná o velkoměsto, člověk stráví většinu času ve vlacích nebo metrech zahleděný do nintenda, kindlu nebo smartphonu, anebo jako většina místních, spánkem. Japonci jsou národ velmi tichý a slušný k ostatním (vyjma jízdy na kole), kteří vás naučí řešit vše v klidu se spoustou omluv a poklon. Kriminalita 0%.

Prakticky není možné jen tak lehce lokálním autobusem opustit Tokio. Jedná se o kilometry nekončící aglomerace. Abyste se dostali mimo město, musíte mít nejlépe pevně naplánovaný výlet. Na výlety se jde dostat dvěma způsoby. Prvním je se účastnit IAESTE akcí připravených pro vás japonskými studenty. Každé roční období se pořádá velký výlet mimo Tokio a plno dalších menších, jako například, výšlapy na horu Fuji, nebo víkend v kempu. Druhý způsob je si ještě doma koupit Japan railpass. Ten vám umožní po předplacenou dobu (týden) využívat veškeré vlaky v Japonsku. Záleží jak moc bohatě se cítíte, připomínám že Japonsko nepatří mezi nejlevnější země.

Pracoval jsem v laboratoři na Univerzitě pět minut pěšky od ubytovny. Jednalo se o katedru mechaniky vedené na škole obávaným profesorem a laboratoř známou tvrdou prací. Ve skutečnosti mi profesor přišel v celku rozumný a domnívám se, že mezi všemi ostatními "trainees", jsem měl asi nejzábavnější kolegy, i když jsem často k dorozumívání používal obrázky, ruce a nohy.

Během praxe jsem dostal za úkol nastudovat a osvojit si používání SolidWorks, seznámit se s projekty, na kterých se v laboratoři pracuje, a pomoct ostatním s potřebnou prací. Takto jsem postupně navrhoval a modeloval součástky, dělal pevnostní analýzy a na závěr navrhoval systém hlasového ovládání (programování mikroprocesorů).

Na každý týden jsem dostal 30 000 JPY, z této částky jsem musel platit nájem, takže mi na přežití zůstalo nakonec kolem 11 000 JPY na týden. S těmito penězi jsem přežil na jídle a zůstalo mi něco málo navíc. Peníze rozhodně nestačily na pokrytí výletů pořádaných japonskými studenty, ba dokonce ani na časté používání veřejné dopravy v Tokiu.

Jediným nárokem byla znalost angličtiny. Plynule anglicky mluvil ale pouze profesor, zaměstnankyně v international office a jeden student v laboratoři.

Ubytování stálo po součtu ceny energie a vybavení (prostěradlo a povlečení) 75 000 JPY na měsíc, které bylo zajištěno univerzitou. Jedná se docela o drahé ubytování, ovšem, na druhou stranu, také o ubytování na vysoké úrovni. Pouze pro sebe jsem měl k dispozici rozměrný pokoj, internet, klimatizaci, varnou konvici, sporák, mikrovlnku, ledničku, záchod, koupelnu a pračku.

Před příjezdem jsem obdržel informace jak se dostat z letiště do města, kde mě na vlakové zastávce čekal můj "contact person". Kontakty jsou japonští IAETSE studenti, jejichž cílem je se převážně udržovat v mezinárodním prostředí a zlepšit si angličtinu, proto pořádají pro "trainees" velké množství meetingů a výletů. Vše od vaření národních jídel, chození po turistických oblastech a ochutnávání tradičních sladkostí, až po jazykové kurzy japonštiny a workshopy.

Poněvadž ubytování a vlastně i celý kampus byl nově postavený, člověk zahraniční studenty v místě bydliště moc nepotkával. Se mnou na ubytovně byl po dobu pěti týdnů pouze jeden student a ke konci mé stáže přijeli další tři studenti. Ostatní trainees tak šlo potkat pouze na kulturních akcích nebo výletech pořádaných již zmiňovanými IAESTE studenty.

V kampuse byly postaveny dvě tělocvičny s posilovnou, fotbalové hřiště, tenisové kurty. Když si chtěl člověk zahrát jakýkoliv sport, napsal se do rozvrhu na nástěnku a čekalo se, až se posbírá dostatečné množství lidí (basket, florball, ping pong). Když máte štěstí a japonští studenti jsou ochotni vám věnovat čas, mohli jste se přidat také do karate nebo kendo klubu.

Na obědy jsme chodili do menzy, kde se podávalo několik stabilních jídel a vždy jedna nebo dvě denní speciality. Japonská kuchyně není charakteristická žádnou výraznou chutí (např. Korea- pikantní), základem je vždy rýže nebo nudle, polívka a povětšinou k tomu maso nebo vajíčko na různé způsoby. V obchodech a restaracích se setkáte především se sushi, spousty ryb, chobotnic a množstvím jiných neidentifikovatelných zelenin a pokrmů. Obecně se jedná o jídlo lehčí a zdravější. Jedinou škodou je příliš vysoká cena ovoce a zeleniny.

Pro komunikaci s domovem jsem používal skype nebo email, ostatní způsoby jsem ani nezvažoval.

V Asii jsem nebyl poprvé, ale pro ostatní snad pouze naučit se používat hůlky, našetřit předem nějaké peníze, poněvadž Japonsko je plné chrámů, přírodních lázní, kulturních památek, chrámů a suvenýrů.

Slovník, něco tradičního českého, třeba flašku, radši dvě.

Naučil jsem se kompletně používat nový software, bez časového stresu pracovat na projektech a rozšířit si tak škálu praktických dovedností v programování nebo sestavování elektrických obvodů. Osobním přínosem je fakt, že se naučíte komunikovat nebo pohybovat v prostředí, které je kulturně zcela odlišné od našich zvyklostí. Domnívám se, že kvůli technické vyspělosti a popularizaci Japonska, společně se znalostmi tamního života, bude tato zkušeno v budoucnosti kladně zúročená.

Já osobně jsem neměl žádný problém se spoluprací, pouze některé věci trvalo vyřídit déle než jsem očekával, nejednalo se však o nic zásadního. Dále, snad pouze tento rok doznalo japonské IAESTE mnoha změn, což způsobilo, že moje stáž byla nejprve zrušena. Poněvadž jsem byl již přijat, IAESTE pro mě zařídilo stáž novou, takže vše nakonec dobře dopadlo.