Turecko zabírá podstatnou část Malé Asie. Leží jak v Evropě tak v Asii a jeho pobřeží omývá Černé, Marmarské a Středozemní moře. Evropská část je především zemědělská, zatímco v asijské převažují hory a náhorní plošiny.

Istanbul je bývalé hlavní město Turecka a je to na něm znát. Je značně multikulturní, za což zřejmě může i jeho poloha na obou březích bosporské úžiny. Aglomerace oplývá 17 miliony obyvatel, což je pro Čecha trochu nepředstavitelné číslo, ale po několika dnech už je představitelné mnohem snáze. Je rozlehlé, s prudkými stoupáními a velice odlišnými jednotlivými čtvrtěmi.

Okolí Istanbulu je nížinaté, ale stejně jako všude v těchto zeměpisných šířkách je krajina přes léto vyprahlá, pouze v zavlažovaných místech lze narazit na zelenou trávu. Výletní místa jsou především v rámci Istanbulu (parky, památky, pobřeží), oblíbeným místem jsou čtyři ostrovy při asijském pobřeží v marmarském moři (ledová voda i v letních měsících), či pláže na pobřeží Černého moře.

Jméno firmy je Galtek Kimya San. Ve Tic. Lmt. a je umístěna v průmyslové čtvrti
Başakşehir. Zabývá se analýzou, přípravou a výrobou galvanických lázní pro šperkařský průmysl a čištěním odpadních galvanických lázní. Má tři zaměstnance, přičemnž jedním z nich je kuchařka.

Po seznámení s provozem jsem byl nápomocen při analýze a přípravě galvanických lázní a jejich rozvozu k zákazníkům. Také jsem vypomáhal při manuálních pracích v rámci provozu. Velkou měrou jsem informoval a diskutoval o možnostech použití elektrodialýzy při regeneraci galvanických lázní.

Plat byl dostačující.

Komunikačním jazykem byla angličtina, nicméně ideální by byla zřejmě němčina, neboť majitel firmy žil 20 let v Německu.

Ubytování bylo zajištěno na kolejích v kampusu Istanbul technical univerzity. Jednalo se o třílůžkové pokoje se zařízením velice podobným kolejím VŠCHT Praha. Sociální zařízení je společné pro každé patro. Cena byla 8 TL/noc.

Ačkoliv jsem přiletěl kolem 23:30, očekával mě na letišti můj mentor z istanbulského IAESTE, který mě provezl celým městem až na kolej. Druhý den jsme pak společně vyhledali místo firmy. Mentor byl pak vždy velice ochotný řešit jakýkoliv problém, obvykle úspěšně. Pomocí facebookové stránky pak byly domlouvány jednotlivé akce a to nejen během volných dní a víkendů (návštěvy památek, parků, lázní, ostrovů, ...), ale i v týdnu. V kampusu je mnoho sportovních hřišť, také kinosál. Pravidelně každou středu byla Makara (setkání v hospodě). Společně pak byl organizován i 4denní výlet do Antalye. Organizátoři z turecké IAESTE byli velice produktivní, neustále přicházeli s novými nápady a naslouchali našim návrhům. Patří jim za to veliký dík!

Prakticky vše mimo práci bylo podnikáno s ostatními trainees. Bylo nás kolem 60ti a na každou akci se sešlo okolo 15 až 20 lidí. Převažovali lidé z evropských zemí, ale také několik ze zemí severní Afriky a zemí Blízkého Východu.

V rámci kampusu je mnoho sportovních hřišť - fotbal, beachvolejbal, basket, tenis, plavecký stadion. Kulturní možnosti jsou nezměrné, nicméně vše v turečtině, krom velice známých a zprofanovaných turistických míst.

Je obvyklé, že oběd je společný pro celou firmu a nezřídka jsou ve firmě vlastní kuchaři. Ostatní stravování je nejběžnější v jakýmsi druhu 'fastfoodu', nicméně se jedná o turecký typ, kdy na přípravu jídla celou dobu vidíte. Již samotné menu v těchto 'fastfoodech' je pro Evropana exotické (ne tak pro Němce). Nejběžnějšími jídly jsou kuřecí či hovězí maso v tortile či housce, různé masové směsi se zeleninou (paprika, rajče, ledový salát a především lilek), lahmacum (trochu podobné pizze), pide (houska zapečená s různými přílohami). Oblíbené jsou též pojízdné stánky se směsí rýže, cizrny a někdy i kuřecím masem a zeleninou. Ráno je všude k dostání kulatý preclík. jídla jsou velice zajímavě kořeněná a částo dost ostrá. Samostatnou kapitolu tvoří turecké sladkosti s zřejmě nejznámější baklavou.

komunikace s ČR nebyla problém. Vše je podobné jako u nás. Bohužel Turecko se pro mobilní operátory počítá do zbytku světa a tak je jakákoliv mobilní komunikace velice drahá.

Neváhejte ani chviličku a vyražte. Je to ohromný zážitek. Nebojte se jazykové bariéry, vždy se domluvíte rukama nohama a Turci jsou nejochotnější národ, který znám.

Určitě se hodí kapesní turecký slovník a pokrývka hlavy a sluneční krém. Vše ostatní lze bez větších problémů a často i velice levně pořídit.

Z pracovního hlediska o přínosu mluvit nelze. Nic nového jsem se nenaučil a technologie, které jsem viděl nejsou od těch našich nijak odlišné. Největší přínos byl určitě po stránce osobní. Potkal jsem spoustu zajímavých lidí nejen z řad ostatních trainees, ale i z domorodců, ne které budu určitě dlouho vzpomínat a na některé nezapomenu nikdy.

Velice dobré.