Město Izmir je téměř nejzápadnější město Turecka. Řecko od něj není daleko stejně tak jako moře. Pokud se chcete ale v moři koupat, tak musíte trochu dál. Pláže jsou tak hodinu až dvě od města, ačkoliv je to pořád v Izmiru. Velmi pěkné pláže jsou v Çeşme, což je turistická oblast celá obklopená mořem.

Přímo ve městě je několik přístavů, ze kterých se dostanete snadno lodí do všech částí. Moře připomíná velký záliv. Jsou tu dvě trasy metra a spousta autobusů, kterými se dostanete snad úplně všude. Ve městě jsou lidé velmi přátelštví a s radostí vítají cizince.

Krajina je kopcovitá a většinou porostlá keři. Přímo ve městě je spousta palem a několik míst, kterým studenti říkají parky. Jsou to travnaté plochy, kam večer lidé chodí si povídat nebo se jen tak procházet. Co se týče výletů, možností je v Turecku opravdu hodně. Velmi blízko, jenom cca 1,5 h cesty busem je Efes (Ephesus), což je starobyle řecké město, ze kterého nyní zbyly ruiny. V něm můžete vidět pozůstatky nejstarší knihovny na světě. Dále je tady nádherné Pamukkale (asi 3,5 h busem), kde je chráněná krajinná oblast. Místo je na kopci s výhledem do daleka, nejprve procházíte opět ruinami, pak udržovanými zahradami a nakonec dojdete na skálu, která je celá tvořena z přírodního vápence. Celý útes můžete sejít a cestou se vykoupat v mnoha přírodně vytvořených "bazénech", které vymlela stékající voda. V této oblasti je také další památka starořecké kamenné divadlo. Další velmi pěkné místo je Cappadocii, kamenném městě. Jako hlavní atrakce je tu výlet horkovzdušnými balóny nad celým městem. Tady jsem nakonec nebyl, protože je vzdálené 10 h busem a 30 minut letu balónem stojí 150 lir. Dalším velmi hezkým místem je vesnička Sirince. Je to asi jen 1,2 h cesty. Tato vesnice je vystavena opět v řeckém stylu a zajímavá je hlavně tím, že zde vyrábí ovocná vína všech druhů. Můžete všechna dokonce i ochutnat. Vína tu dělají opravdu ze všech druhů ovoce, na které si vzpomenete. (pomeranče, kiwi, jablka, granátová jablka melouny, borůvky, fíky, maliny, cokoliv). Severně od Izmiru je Troja, ale ale tak jsem také nebyl. Pak jsou nádherná města Bodrum, Fethye, Mermaris a Antalya ale ani v jednom místě jsem nebyl.

Ege university - fakulta strojní

Pomáhal jsem jedné studentce s diplomovou prací

Ve smlouvě se psalo 850 TL, což je krát 10 v korunách. Strhli mi z toho ale 360 za ubytování na kolejích a 100 za obědy. Nevím proč, jestli kvůli daním nebo jakýmsi srážkách, ale první měsíc mi dali jenom 250 TL a druhý 205 tl, což by mohlo stačit možná akorát na jídlo, kdybyste si vařili. Z výletů jsou nejdrazší asi cesty. Na jeden jednodenní výlet počítejte tak 100 TL, což je asi 1000 Kč.

Naprosto žádné. Anglicky v turecku moc neumí, je to velmi vzácné. Pouze lidé z IAESTE uměli anglicky. Pokud se bojíte stáže z důvodů angličtiny, tak Turecko je pro vás jasná volba. Já jsem se bál, že zrovna s tímhle budu mít největší problém, protože jsem anglicky moc neuměl a oproti turkům jsem uměl mluvit skvěle.

Nechal jsem se ubytovat na kolejích které stály měsíčně 360 tl, což je 3600 Kč. Dalo se na to zvyknout, pokoj měl dva stoly, dvě židle, dvě postele a ledničku a záchod se sprchou. Většinou se bydlí po dvou. Pokoje jsou v různých pavilónech a na každém z nich je kuchyň a studovna, kde je klimatizace. Pavilóny jsou oddělené pro kluky a holky a je zakázáno chodit k sobě, stejně jako pít alkohol v celém areálu. Ubytování zajistilo IAESTE. Hleal jsem i jiné možnosti bydlení v bytě, ale to by bylo mnohem drazší. Až pak jsem se seznámil se spoustou lidí, kteří mi nabídli, že bych mohl bydlet u nich doma i zdarma, nebom jenom za 100 tl. Na kolejích jsou občas švábi, sice to každé dva týdny stříkají nějakým jeden, což způsobí, že toho švába uvidíte spíš dodělávajícího na zemi, ale jsou tam. :-)

Na letišti mě vyzvednul člověk od IAESTE a dovezl mě na kolej a pomohl mi zařídit všechno potřebné. Pak mě pozval na džus a seznámil s dalšími lidmi. Byl jsem za toto velmi rád, protože původně pro mne neměl přijet nikdo a cesta z letiště byla pěkně daleko. Na mapě to vypadalo jako kousíčekm ale byla dálka. Lidé z IAESTE byli moc milí, tou dobou tu byly jen 3 slečny a 1 kluk. Snažili se něco plánovat na každý víkend, ale když se první nic neuskutečnilo, začali jsme plánovat výlety sami. Oni se k nám pak někdy přidali. Na druhou stranu ale strávili s námi spoustu času po večerech, chodili jsme na večeře a nebo jen tak po městě. Já měl velmi volnou práci, takže jsem pak jezdil s nimi i k moři a různěna výlety. Lidi z IAESTE, ačkoliv byli z úplně jiné univerzity protože ta naše žádné takové lidi neměla, byli skvělí. Stále se snažili nám nějak pomáhat a zpříjemňovat náš pobyt.

První den jsem se seznámil s Indem, se kterým jsem se seznámil přes fb ještě před tím, než jsme přijel. Pak s Belgičanem, který se mnou bydlel na pokoji. O den později přijeli Pákistánec a další Ind. Asi o týden později přijely Chorvatka a Polka. Všichni byli velmi milí a sympatičtí. Dále přijeli najednou 3 dalších lidi z Bosny a Hercegoviny a pak tak různě jezdili další praktikanti na výlety k nám. Třeba studenti z Izmitu, města 1 h od Istanbulu, přijeli na dva dny k nám do Izmiru (Ekvádorec, Číňan, Tunisan). Na pár dnů přijela po několika týdnech dokonce slečna z Koreii. Po měsíci přijela slečna z Makedonie a přibližně ve stejnou dobu 9 němců. Celkově mi všichni lidi přišli fajn, každý jiný, ale všichni jsme si stáž užívali a líbilo se nám tam. Poznal jsem lidi ze spousty různých zemí a ze 4 kontinentů.

Jakožto student na univerzitě jsem měl přístup do posilovny v areálu kampusu. Byla stará a rozkradená, ale i tak se tam dalo leccos cvičit. V kampusu byli i dva bazény na plavání, ale nakonec jsme raději plaval v moři. V areálu kolejí jsou hřiště na fotbal, výborná věc večer, kdy teplota je okolo 25 stupňů. Jsou tak i hřiště na nohejbal a vojelbal a kousek za kolejemi je tenis. Přimo v jednom z pavilónů je kulečník a stolní tenis, ale časem se zničil. Nicméně já měl dva perfektní stoly na hraní na moji fakultě strojnictví. Každý večer jsme hráli kulečník nebo biliár, to bylo super. Dále jsou v areálu jedny velké šachy. Jinde se šachy shání velmi těžce, což mě mrzelo, všude mají akorát bargami.

Obědy jsem měl ve školní jídelně. Jídla se skládají většinou z několika malých chodů nebo jídel a obsahují hodně zeleniny. Docela mi tam chutnalo a na konci po jídle si každý mohl vybrat buď karamelovou nebo vanilkovou zmrzlinu. Na večeře jsem často chodil do města, protože to nebylo tak drahé. Za kebab (Dürüm) jste dali 3 - 4 liry a za jiná jídla cca 5 - 12 lir. Protože jeden ind byl vegetarián a měl problém s výběrem jídla, tak se rozhodnul vařit a aby to měl levnější, domluvil se s námi. Tak to nás pak večeře přišla třeba na 1,5 liry nebo 3 liry, podle toho, co vařil. Ze sladkostí pak je tu známa baklava nebo tak nějak, je to jako lazaně, ale sladké a strašně dobré. Dávají do toho med, pistácie i čokoládu.

Na kolejích byl internet, ale občas vypadával na pokoji. Nicméně ve studovně byl dobrý signál.

Neberte si teplé oblečení, nemá to cenu. Každý den je tu přes 30 stupňů, někdy 40.

Sluneční brýle a opalovací krém.

Naučil jsem se líp plánovat a organizovat lidi. Hlavně lidi z Asie, těm to moc nešlo a často byli zmatení a bohužel neuměl i být nikde v čas. Pokud bylo třeba něco zařídit, zařídil jsme to. Přijde mi, že najednou není pro mě spousta věcí problém, ačkoliv před tím se mi tak jevily.

Super lidi, skvělá spolupráce a komunikace.