Severní Afrika

V okolí je dost příjemných pláží, celé město leží totiž na pobřeží středozemního moře. Ve městě nejsou skoro vůbec žádní turisté, takže se připravte, že pro ně budete velice exotičtí a všichni se na vás budou neustále dívat, zvlášť jedná li se o holky :) Ale po cca dvou týdnech už si zvyknete a budete to považovat za normální. Nejhorší je, že v hromadné dopravě cestou do práce je neslušné nosit kratasy, tílka atd..takže to bylo asi nejtěžší - zvyknout si v těch vedrech nosit trika a dlouhé sukně nebo kalhoty.

Každý víkend byly organizované výlety od IAESTE. Bylo to velice přínosné, protože jsme takto procestovali skoro celé Tunisko, od potápění jsme viděli všechny možné památky, vyzkoušeli si tradiční tance, ochutnali tradiční jídla a projeli jsme se v jeepech a na velbloudech na Sahaře. Všichni z výletů byli moc nadšení, speciálně my Evropané.

Discus and Zaxis architecture design

Návrh interiéru částí hotelu (sprchy,relaxační salon, kanceláře), exkurze na staveništi

300 TDN měsíčně ( 3600 kč ), na zdejší poměry by se s tím možná dalo vyjít, ale vzhledem k častým výletům a návštěvám restaurací a kaváren každý den to vystačilo tak na 10 dní

Francouzština, požadovaná sice byla pouze angličtina, ale v práci anglicky mluvil jen jeden člověk a to ještě špatně, takže jsme mluvila pouze francouzsky.

Byt v bytovém domě, který byl určen pro všechny stážisty IAESTE z různých zemí (celkem 6 bytů). Cena byla 100 TDN měsíčně, což bylo hodně levné, ale odpovídaly tomu podmínky bydlení (poruchy wc, nedostatek teplé vody, horší hygienické podmínky). Ale bydlení bylo určitě dostačující, všichni byli nakonec spokojení, bylo totiž fajn že jsme všichni stážisté bydleli pohromadě.

Na letišti mě očekávala místí členka IAESTE a každý víkend se organizovaly výlety pro všechny stážisty do různých míst Tuniska. Všichni studenti z IAESTE byli moc milí a starali se o nás perfektně. Všechno co jsme potřebovali, stačilo jen zmínit, a oni to zařídili.

V celé budově nás bydlelo 35 stážistů z celého světa (Německo, Španělsko, Jordánsko, Čína, Japonsko, Maďarsko, Polsko, Rakousko, Itálie....). Bylo to velice zajímavé si vyměňovat různé kulturní zkušenosti a zážitky, dozvěděla jsem se opravdu mnoho věcí a získala jsem větší rozhled o daných zemích.

Skoro žádné sportovní vyžití nebylo možné kromě plavání v moři. Vzhledem k vysokým teplotám ( často i 45° ve stínu) však na sport ani nikdo neměl pomyšlení, občas kluci v noci chodili hrát fotbal, ale to je všechno. Jinak arabové celkově ani moc sportů neprovozují, spíše tam bylo hodně příležitostí pro tancování a pár stážistů chodilo na večerní lekce Salsy.

Vlastní vaření, místní fastfoody, restaurace..vše je hodně levné, sendvič s hranolkama ve fastfoodu dostanete za 35kč, v restauraci se najíte tak do 100kč. Problém však byl, že měsíc během mé praxe byl měsíc Ramadán - muslimský svátek, kdy se všichni psotí a nesmí celý den jíst ani pít( včetně vody). Tudíž i my cestou do práce nebo v kanceláři jsme nemohli pít ani jíst (je to velice neslušné a pohoršující). Všechny restaurace a fastfoody jsou během tohoto měsíce zavřené, takže máte jedině možnost nakoupit si v supermarketech (ty jsou otevřené normálně během dne) a najíst se v práci někde potají, aby vás nikdo neviděl. Jinak jejich specialita je do všeho dát vejce, tuňáka a Harissu (pálivá pasta z chili papriček). Takže at už jíte sendviče, polévku nebo národní "Makloub", skoro všude najdete tyto 3 ingredience, které se vám po 4 dnech přejí. Ale mají tam pár tradičních sladkých pečiv nebo pár jídel, kde toto není, ale zase je většinou vše mastné...uvidíte sami, mě jejich kuchyně rozhodně neoslovila.

Internet v bytě fungoval velice pomalu, když vůbec fungoval. Ale v práci jsme měli internet téměř všichni a nebyl problém ho tam používat, protože tunisané nemají příliš velkou pracovní morálku, takže až na pár vyjímek jsme si s tímto připojením docela vystačili. Signál na mobil fungoval všude a pošta také funguje, posílala jsme domů pohledy a za 12 dní to bez problémů přišlo, ale s většími zásilkami zkušenosti nemám.

Někdy vás mohou vytočit místní pravidla (zákaz alkoholu na většině místech, laxní přístup policistů,atd..) Určitě teda počítejte s tím, že budete muset respektovat některá pravidla arabských zemích. Rozhodně neočekávejte, že vše půjde zařídit tak rychle jako v Evropě a nesrovnávejte jaké je to u nich a jaké u nás, to byste se k ničemu nedostali. Vychutnávejte si vaši praxi a nenechte se vytočit pro nic za nic,i když to někdy možná bude těžké :)

České speciality, jako pivo, becherovku, rumové pralinky,nebo jakékoliv národní jídlo či dárkové předměty (např.karty s obrázky z Prahy,atd..). Bude se Vám to velice hodit jako dárek pro nové kamarády nebo kolegy z práce.

Přínos mé praxe v oboru nebyl zas tak velký, protože vždy když jsem se snažila pracovat rychle, řekli mi, že mám zpomalit a spíše o tom více přemýšlet. Takže práci, kterou bych tu udělala za půl dne jsem tam dělala 3 dny. Ale i tak to bylo velice zajímavé, hlavně z hlediska rozdílnosti stavebních materiálů, dost jsem se toho dozvěděla jenom z konverzací s kolegy. Pro mě osobně to byly nejlepší 2 měsíce, které jsem dosud zažila. Jsem velice ráda, že jsem si výrazně prohloubila znalosti z hlediska arabské kultury a získala mnoho poznatků z této oblasti. Opravdu je to úplně jiný styl života než u nás v Evropě. Neříkám špatný, ale jiný. Mnoho věcí se mi tam líbilo víc, mnoho míň než u nás, každý si na to vytvoří svůj názor. Každopádně všem doporučuji vyzkoušet tuto zemi, jestli máte možnost jet sem na praxi. Jako turista nemáte totiž vůbec šanci vidět reálný život jako jsem měla možnost vidět já, z pohledu pracujícího člověka, který je součástí tuniské společnosti.

IAESTE v Tunisku jsou opravdu velice hodní a obětaví, navštěvovali nás skoro každý den v bytě a ptali se, jestli něco nepotřebujeme. Dále zařizovali všechny výlety a většina IAESTE studentů jezdila s námi. Já jsem například potřebovala na vzdálenější policejní stanici kvůli prodloužení délky pobytu a pro studenta IAESTE nebyl vůbec problém mě tam dovézt a pomoct mi to vyřídit. Spolupráce fungovala tedy výborně, já si rozhodně nemůžu stěžovat. Na hromadnou dopravu v Tunisu není totiž moc spoleh, takže když jste někam potřebovali si něco nutně vyřídit, všichni studenti IAESTE měli auto a dovezli nás kam jsme potřebovali. Naštěstí jsme toho nepotřebovali mnoho. :)