Trondheim leží na pobřeží velkého fjordu Trondheimsfjorden u ústí řeky Nidelva ve střední části Norska.

Trondheim je 4. největší město v Norsku, rozkládá se na poměrně velké ploše, takže hustota zalidnění je na středoevropské poměry velice nízká. Většina města je tvořena rodinnými domy se zahradami. V centru je už klasická městská architektura s kancelářemi a obchodními domy, mrakodrapy tady ale nenajdete. Typické je velké množství parků a upravených trávníků - celé město je zelené (alespoň v létě) a, s výjimkou několika hlavních ulic, velice klidné. Ve městě sídlí významná univerzita NTNU a žije zde údajně až 25000 studentů.

Město i jeho okolí je poměrně kopcovité, kolem se nacházejí farmy a pastviny pro dobytek, ale také obchodní a průmyslové komplexy. Lesy přiléhající k městu jsou dobrou možností pro výlety, ale to pravé Norsko začíná až několik desítek kilometrů za městem. Na výlet se lze vypravit i městskými autobusy, které rozváží lidi z lidi z širokého okolí. Dálkové autobusy nebo vlaky jsou také k dispozici.

Statens Vegvesen (SVV) je norská obdoba českého Ředitelství silnic a dálnic. V Trondheimu je pobočka zabývající se výzkumem. Spolupracuje také s místní univerzitou a výzkumnou institucí SENTIF. Několik desítek lidí se zde věnuje mnoha záležitostem okolo silnic: počínaje plánováním nových úseků, přes technologii jednotlivých částí, materiály, údržbu až k telematice a mýtným systémům.

Moje práce do značné míry záležela na tom, co mě zajímalo. Neměl jsem žádný konkrétní projekt, kterému buch se měl věnovat, místo toho jsem se mohl účastnit všeho, co se ve firmě zrovna dělo. Vzhledem k mé specializaci a zájmům jsem zakotvil v ITS oddělení. Očekávalo se ode mě, že ostatním nabídnu srovnání s Českou republikou v záležitostech okolo silnic a ITS, o což jsem se snažil v několika prezentacích a workshopech. Hodně času jsem proto strávil přípravou těchto prezentací. Jinak jsem měl možnost setkat se lidmi pracujícími na různých projektech a to i z univerzity a SINTEFu. Hodně času jsem strávil čtením různých článků, které mi poskytli kolegové. Celkově to moc náročná práce nebyla a záleželo hodně jen na mě, jak svůj čas využiji.
Norové mají ve zvyku zahájit pracovní dobu dřív a dřív pak jít domů. Já pracoval od osmi do půl čtvrté.
Kolegové ve firmě si sice z počátku drželi odstup, ale později jsem společně jezdili i na výlety a tak se snažili abych viděl něco z Norska a praxe byla hlavně přínosná pro mě, nikoli pro firmu. Jak jsem se dozvěděl tak důležitým faktorem, proč zaměstnávají praktikanty je to, že tak umožňují vyjet na praxi norskému studentovi a tak si "pěstují" lepší budoucí zaměstnance.

Byl jsem placený z rozpočtu státní firmy, jejíž úspěch není odvozen od zisku. Proto můj plat byl dost dobrý i na poměry norských praktikantů. Dokonce po mém příjezdu mi bylo oznámeno, že místo plánovaných 20.000 NOK budu brát 23.000 NOK hrubého za měsíc. Vzhledem k velmi krátké praxi, jsem platil i velmi nízké daně: cca 10 %. Plat jsem ovšem dostal až po měsíci v práci, takže před tím jsem moc rozhazovat nemohl, ale pak jsem si to mohl vynahradit. Celkově mi plat pokryl všechny náklady včetně letenky a ještě jsem docela hodně ušetřil. Po finanční stránce se praxe v Norsku jednoznačně vyplácí.

V Norsku všichni rozumí, a většinou se i domluví (ne všichni plynně), anglicky. S psanou angličtinou se moc nesetkáte - s výjimkou jídelních lístků v některých restauracích je vše v norštině. Ale není problém se zeptat. V práci jsem byl jediný, kdo nerozuměl norsky a bylo vidět, že některým kolegům se do anglické konverzace moc nechce, ale většinou jsme si rozuměli a všichni měli pochopení, když jsem si sám zrovna nemohl vzpomenout na nějaké slovíčko.

Ubytování mi zajistilo místní IAESTE ve studentské "vesnici" Moholt. Jedná se o komplex mnoha několikapatrových cihlových domů, ve kterých bydlí dohromady až 4000 studentů, většinou z nižších ročníků nebo cizinců. Na místní poměry je Moholt považován za bydlení nižší úrovně, ale s kolejemi v Praze se to moc srovnávat nedá. Bydlel jsem v apartmánu se čtyřmi pokoji, společnou místností s kuchyňskou linkou a koupelnou. V každém pokojíku o rozměrech cca 3x3 metry bydlí jen jeden student (ne dva jako na Strahově). Vybavení pokojíku je jednoduché, ale dostačující. Obecné vybavení společné místnosti nemohu dost dobře posoudit, protože v mém případě ji moji spolubydlící vybavili sedačkou i řadou kuchyňských spotřebičů. Standardní je myslím lednička, sporák s troubou a možná i televize. Veškeré vybavení, které jsem postrádal, nebylo problém dokoupit v místní IKEA, kde se dají najít věci za ceny podobné českým. Jako první věc jsem koupil polštář a deku abych nemusel spát ve spacáku. A to bylo vlastně všechno.
Za ubytování jsem platil měsíčně 2550 NOK plus 360 NOK paušál za elektřinu. Připojení k internetu je samozřejmě v ceně, akorát člověk musí mít vlastní kabel. Připojení má limit 10 GB denně a je přísně zakázán jakýkoli nelegální materiál.
V okolí je několik velkých obchodů a autobusová zastávka městské dopravy. V některých domech jsou také studenské kluby nebo kavárny. Vysavač apod si lze půjčit v každém domě. Prádelen je ve vesnici několik - pračka se aktivuje kartou, kterou dostanete při příjezdu, a poplatek 18 NOK je vám připsán k příští faktuře za ubytování.
Důležité je že ještě před příjezdem musíte složit vratnou zálohu 5000 NOK pro případ, že byste něco rozbily nebo neplatili nájem.
Všechno od dveří vašeho apartmánu dále má na starosti SiT - správce kolejí, obdoba českého SUZ. A starají se dobře. Okolí bylo vždy uklizeno i po víkendových párty.
Dokud bylo hezké počasí, tak jsem hodně chodil pěšky. Do práce asi 25 minut, do centra 30, do IKEA asi tak stejně. Pokud si pořídíte kolo, které tady hodně používají, počítejte s tím, že domů budete muset šlapat hodně do kopce. Každý dům má ovšem v přízemí prostor pro odstavení kol a po městě je mnoho cyklostezek.

Místní centrum IAESTE v Trondheimu funguje podle mě velmi dobře. Důležité informace jsem dostal ještě před příjezdem. Letiště je poměrně daleko od města, proto tam na mě nikdo nečekal ale stačilo dojet autobusem do centra a tam už jsem byl očekáván. Lidé z IAESTE mi pak pomohli se ubytovat a zařídit vše potřebné s úřady a dovedli mě i první den do práce.
Během pobytu jsme pak měli pravidelná setkání. Vzhledem k tomu, že semestr v Norsku začíná už v půlce srpna (krátce po mém příjezdu) tak se do města začalo sjíždět množství studentů a na druhou stranu praktikanti, kteří tu byli přes léto, odjížděli. Proto organizované akce byly jak pro praktikanty (výlety po okolí, typické mezinárodní večery), tak jsem byl zván na akce které pořádalo IAESTE vlastně samo pro sebe. Ty největší akce léta jsem propásl, ale i tak jsem měl dostatečnou možnost se setkávat s ostatními.

V Moholtu je mnoho zahraničních studentů a místní dobrovolníci pro ně organizují výlety, sportovní akce a párty, každý se k nim může přidat podle libosti.

Sportu jsem se věnoval převážně ve formě chození na výlety, ale jsou tu k dispozici různá hřiště i bazén. Na začátku semestru se ve městě konala celá řada různých koncertů a festivalů. Zajímavé také může být zajít se podívat na zápas místního fotbalového klubu RBK (nejlepší v Norsku).

Žádnou typicky norskou kuchyni jsem nezaznamenal, ale některé specifické rysy tu jsou. Norové mají za hlavní jídlo dne takovou brzkou večeři. K obědu mají většinou sendvič. Hodně tu frčí celozrné pečivo, různé mléčné výrobky - doporučuji vyzkoušet Brunost (hnědý sýr) a samozřejmě ledacos z moře.
V obchodech seženete většinu surovin, které znáte z Čech. Oblíbené jsou různé polotovary a předpřipravená jídla, která stačí ohřát. Přestože jsem měl k dispozici vybavenou kuchyň, moc jsem se vaření nevěnoval a teplá jídla si kupoval v kantýně v práci. Kantýna nabízela především sendviče, ale také teplá jídla a denní menu za přijatelnou cenu.
Tady bych se rád trochu rozepsal o cenách potravin: obecně se dá říct, že většina věcí v Norsku má na cenovce stejné číslo jako v Česku. Jen ovšem měna je jiná. Chleba stojí 20, jogurt 5, kilo banánů 25, salám 30 za 100g (uzený losos je o něco levnější než u nás). Jídlo v restauraci ovšem vyjde podstatně dráž - za pizzu dáte minimálně 150 (dělá se tu snad výhradně americká s tlustým korpusem). Fastfoody typu McDonald nebo BurgerKing mají taky ceny o něco vyšší tj. základní burger třeba za 30 NOK. Alkohol je hodně drahý - nejlevnější pivo v hospodě kolem 50 NOK.
Já jsem teda obědval v kantýně v práci, kde byla denní jídla tak kolem 50 NOK, sendvič zhruba za polovinu. V průměru jsem projedl něco kolem 80 NOK denně s tím, že do restaurací jsem nechodil, ale jinak jsem se příliš neomezoval.

Ke komunikaci jsem používal téměř výhradně internet. Lze si koupit vcelku výhodnou norskou SIM kartu, ale přišlo mi to zbytečné. Ceny roamingu nejsou tak hrozné pokud bych potřeboval telefonovat.

Podle mých zkušeností se Norové řídí heslem "žij a nech žít". Tím myslím především v práci vás nebudou příliš tlačit do nějakých extra výkonů. To mi potvrdili i další praktikanti, které jsem potkal. Ve státních institucích je to možná ještě výraznější. Dobré by proto mohlo být se ještě před příjezdem s vašim zaměstnavatelem domluvit, co budete dělat a případně se domluvit na nějakém režimu, ve kterém bude váš čas rozumě využitý.
Po vašem příjezdu budete muset navštívit nějaký místní úřad (finanční) kde vám vystaví tzv daňovou kartu. Z tohoto důvodu po vás norské IAESTE chce, abyste přijeli alespoň jeden pracovní den před nástupem do práce. Já přijel ve středu večer a do práce jsem šel následující pondělí, čili skoro po pěti dnech. Pokud by vám to nevyhovovalo, přijeďte v neděli domluvte se se zaměstnavatelem, že nastoupíte v úterý a máte volné pondělí na zařizování formalit.
Pozor, většina obchodů je v neděli zavřená.
Pokud máte v plánu cestovat po Norsku, doporučuji naplánovat vše předem a koupit letenky s dostatečným předstihem za výhodné ceny. Cestování vlakem sice může být levnější, pokud chytnete levné jízdenky, ale trvá strašně dlouho.
Doporučuji si zařídit norský bankovní účet. Já to považoval za zbytečné kvůli jedné výplatě, ale pak tu bylo také placení nájmu a převod vratné zálohy za ubytování a poplatky za mezinárodní transakce mě nakonec stály docela dost.
Rozmyslete si jakým způsobem se budete po městě přepravovat. Autobusových linek je tu hodně, ale některé mají dost dlouhé intervaly, hlavně večer a o víkendu. Měsíční jízdenka vyjde na 410 NOK, jednotlivá jízda stojí 30 NOK. Já nakonec chodil hodně pěšky a na poslední dva týdny jsem si už ani jízdenku nekupoval a asi bych jí nepotřeboval ani na začátku. Kolo z druhé ruky se dá pořídit už kolem 500 NOK a není prý problém ho před odjezdem za stejné peníze prodat, takže doporučuji zvážit jeho pořízení.
Téměř všechno se dá platit kartou, takže není potřeba brát tolik hotovosti, pokud vaše banka nabídne rozumný kurz. Já se ovšem na pár místech (obchodní řetězec Rema a pošta) setkal s tím, že moje Maestro (ke studentskému účtu u GE) nefungovala - doporučuji prověřit předem (pokud se to vůbec dá) a také pozor na dobu platnosti karty.
Norský slovník v mobilu je také věc velmi užitečná, protože, jak už jsem psal, všechny nápisy jsou v norštině.

Síťový kabel pro připojení k internetu, pokud máte místo v kufru, přibalte láhev nějakého alkoholu nebo jiné pochutiny. Oblečení proti větru a dešti se vždycky hodí. Oblečení obecně stojí v Norsku skoro stejně jako jako v Čechách, takže pokud něco zapomenete, není problém dokoupit na místě. Na koleji nedostanete deku ani ložní prádlo, takže buď spacák s sebou nebo opět můžete koupit na místě (za všechno, co potřebujete cca 300 NOK).

Z pracovního hlediska musím říct, že jsem nic převratného nezaznamenal, pracovní postupy i technologie jsou tady dost podobné těm, které znám z Čech. Naopak přímo fascinující, pro mě byly informace o celkovém fungování "norského systému". Ta země je opravdu někde jinde než Česká republika a to, jak tam funguje spolupráce vlády, místní správy, SVV, univerzity, komerčních firem a i obyčejných lidí je prostě úžasné. Především v organizaci mýtných systémů se máme od Norska hodně co učit (omlouvám se za profesní deformaci). Škoda, že vážně nevím jak to zařídit aby to tak fungovalo i u nás. Takže největším přínosem pro mě bylo asi poznání norské povahy, jejich přístupu k hospodaření a důvěra v fungující státní instituce. Druhým hlavním přínosem pro mě bylo poznání několika milých lidí mezi mými kolegy z práce.

IAESTE v Trondheim funguje spolehlivě, ale letní program často záleží jen na jednom člověku - to není chyba, ale vlastnost. Skoro bych se vsadil, že v Trondheimu to bude vždycky na vysoké úrovni, ale někteří lidé se prostě snaží více a někteří méně. Nebo jako v mém případě si koordinátor letního programu zlomí nohu a pak je to samozřejmě slabší. Celkově ovšem musím říct, že jsem díky IAESTE nemusel prakticky nic moc řešit sám, se vším mi pomohli a společenské vyžití bylo také dostatečné. Není co vytknout.