Tunisko se nachází na severním pobřeží Afriky, čemuž také odpovídají letní teploty (kolem 40 stupňů, někdy až 50). Ale člověk si zvykne a dá se to přežít :).

Tunis je hlavní město Tuniska, leží na pobřeží (pláže!), má asi 1 milion obyvatel. V průvodci bylo napsáno že to je nejjednodušší město co se týká orientace v něm na světě. Má jednu hlavní třídu, na jejímž jednom konci je vstup do starého města ("Medina"). Ztratit se tu je asi opravdu nemožné. Funguje zde celkem dobře veřejná doprava - tramvaje (říkají jim teda metro), autobusy a TGM - vláček spojující centrum a malá městečka podél pobřeží. Také je tu spousta taxíků, které jsou celkem levné, hlavně když se jede ve více lidech.

IAESTE Tunisia pořádalo výlety téměř kažký víkend, takže jsme viděli prakticky všechno co se dá. Nechyběl výlet na jih na Saharu a Djerbu. Jinak jsme se byli např. potápět v Tabarce, prohlédli jsme si římské ruiny Dougga nebo navštíli koloseum v El Jemu. Krajina je samozřejmě vyschlá, rostou zde jen kaktusy a olivy, takže výlety znamenají spíše jet někam na pláž nebo na prohlídku historických památek. Chození po horách tu nemá tradici (a ani to v tom vedru nejde).

Firma Geohydro (www.geohydro.net) - zabývá se geologií, hydrogeologií… Firma měla asi 3 zaměstnance, ale 90 procent času jsem byla v kanceláři jen s jedním chlapíkem, protože ostatní byli v terénu. Přestože vyžadovaným jazykem byla angličtina, tento kolega mluvil jen francouzsky. Podobný problém měli i ostatní studenti, takže doporučuju nejezdit do Tuniska pokud nemáte alespoň základy francouzštiny. Po dobu mého pobytu se firma zabývala jen jedním projektem - vytvoření geologické mapy území gravimetrickým měřením. Výhoda byla že jsem se dozvěděla něco o gravimetrii (předtím jsem netušila že něco takového existuje), nevýhodou bylo že jsem si nevyzkoušela nic jiného. Běžně totiž prý mají rozpracováno více projektů, takže práce je různorodější.

Pracovala jsem v softwaru ArcGIS, se kterým jsem před tím prakticky neuměla, ale dělala jsem tak primitivní práci že to bylo jedno. Nejprve jsem v mapě vyznačovala místa kde se bude provádět měření, po té jsem digitalizovala vrstevnice (takže celé dny jen klikání a klikání…). Jeden den jsem pak jela do terénu abych viděla měření v praxi, to bylo zajímavé. Také mi půjčili na čtení nějaké materiály, takže jsem se dozvěděla něco více o gravimetrii.

Plat byl 280 dinárů na měsíc (1 dinár cca 15 Kč), s čímž by se asi dalo vyžít kdyby člověk nejezdil nikam na výlety. Pro srovnání jen výlet na Saharu stál 200 dinárů. Takže kromě platu jsem utratila ještě 700 svých dolarů. Ale jídlo i ubytování je levné.

Požadovaná byla pouze angličtina, anglicky ale mluvil jen šéf, kterého jsem za celou dobu viděla jen třikrát. Všichni mluví francouzsky.

Ubytování zajistilo IAESTE Tunisia, všichni jsme bydleli v jednom domě ve třech bytech ve čtvrti La Goulette (u moře, 200 m od pláže, 20 min do centra vláčkem TGM). Platili jsme 23 dinárů za týden. Byty byly pro 7 lidí, což bylo docela dost. V kuchyni byli švábi a nebylo tam moc nádobí, ale celkově jsem byla připravená i na horší ubytování.

Na letišti mě čekali dva členové a odvezli mě autem do bytu. Celkově byli vstřícní, snažili se nám pomoct v případě problémů. Téměř každý víkend byl připraven 1-2 denní výlet, cena se pohybovala kolem 50 dinárů. Bohužel se teda musí počítat s arabským přístupem, takže o plánovaném výletu jsme se většinou dozvěděli v pátek večer a zpoždění odjezdu o 2-3 hodiny bylo naprosto běžné.

Celkem nás bylo kolem 20 studentů, a hlavně díky nim mám na svojí praxi tak úžasné vzpomínky. S většinou z nich jsem v kontaktu a loučení poslední den bylo opravdu těžké. Sešli se zde lidé z velmi různých zemí, jako USA, Omán, Írán, Indie, Norsko, Bosna, Japonsko, nejvíce bylo Španělů. Tím že jsme bydleli všichni na jednom místě, byli jsme spolu skoro pořád - odpoledne na pláži, večer párty, společné vaření atd…

Sportovat se moc nedá, jedině tak plavat v moři. Je vedro. Jedna tunisanka mi říkala že chodí na aerobik, takže kdyby se člověk hodně snažil, dá se asi něco najít. Ale mě stačilo to plavání :). Z kultury stojí za návštěvu Bardo muzeum v Tunisu - staré římské mozaiky. Jinak asi "povinné" je Kartágo - 15 min TGM od La Goulette - ale nic moc tam není, je to dost zničené. Jiné ruiny mimo město (jako např Dougga) jsou mnohem zachovalejší. Každopádně se hodí mít ISIC - na něj je vstup všude zdarma.

Já jsem si vařila většinou sama, protože jakékoli tuniské jídlo se skládá z tuňáka a vajíčka (většinou syrového!), takže se to rychle přejí. Ale něco je dobré, a hlavně všechno je levnější než v Čechách. Všude se prodává gyros, který stojí v přepočtu asi 25 Kč, a k obědu to bohatě stačí. Jinak mezi nejlepší jídla podle mě patří Ojja - rajčatová omáčka se zeleninou a párečky, kuřetem nebo jiným masem (trochu jako lečo) a Kuskus - to je asi tradiční tuniské jídlo, dělají ho na spoustu způsobů, s rybou, kuřetem, jehněčím… (cena jídla se pohybuje kolem 50 Kč, na jihu na poušti je až o polovinu levnější). Důležité je pečivo - ke všemu se jí bílé bagety. Tunisko bylo dlouho francouzskou kolonií, takže ráno se ve všech pekárnách dají koupit čerstvé, ještě horké croissanty s čokoládou (asi za 3 Kč), všude na ulicích dělají "crepes" - palačinky s nutelou, sýrem nebo tuňákem…takže vlastně to jídlo není tak špatné ;).

Přístup na internet měla většina lidí v práci, což byla i nenjjednodušší cesta jak si přečíst emaily. Jinak je ve městě možno využít "Publinet" - něco jako internet cafe (ale bez toho kafe :( ). Platiĺo se asi 2 dináry za hodinu. Wifi je celkem těžké najít, já jsem na wifi chodila do kavárny divadla Etoile du nord u stanice metra Farhad Hatched.

Nic zvláštního mě nenapadá, stačí se připravit na vedro a horší hygienické podmínky, ale jinak pohoda.

Tak určitě nějaký sprej proti švábům a komárům a silný opalovací krém. Taky se mi osvědčila flaška Becherovky :).

Hlavně jsem se dozvěděla něco o gravimetrii, o které jsem předtím neměla ani tušení. Taky zkušenost odborné práce v zahraničí je k nezaplacení. Na druhou stranu je třeba přiznat že takovouto práci bych asi v Čechách dlouhodobě nedělala, ale to se u těchto praxí asi ani neočekává.

Myslím že se členové IAESTE opravdu snažili, i když tím že většina z nich pro IAESTE pracovala prvním rokem tak bylo pár věcí které by mohli vylepšit. O tom jsme ale s nimi mluvili, takže věřím že příští roky už budou dotažené k dokonalosti.