Tádžikistán je postsovětskou republikou ležící v jihovýchodní oblasti Střední Asie, sousedící s Uzbekistánem, Kyrgyzstánem, Afghánistánem a Čínou. Rozlohou 143100 km2 se řadí spíše mezi menší země v tomto geografickém regionu, avšak populací přes 7 miliónů předhání například o mnoho větší Turkmenistán. Tádžikistán je muslimskou zemí, z 80% jsou obyvatelé sunnité, zbytek šíité a další. Hospodářsky je zaměřen především na zemědělské oblasti (pěstování bavlny, ovoce, zeleniny a chov ovcí a skotu) a těžbu surovin (zlato, stříbro, železo, olovo a cín). Klima je velmi suché s obrovskými teplotními rozdíly mezi létem (až 48°C) a zimou (až -50°C).
Město Khujand má souřadnice 40°17′N 69°38′E, nachází se asi 340 km severně od hlavního tádžického města Dušanbe a asi 150 km jihovýchodně od hlavního uzbeckého města Taškent. Khujand leží v jihozápadní části Ferganského údolí a je obklopen vysokým horským masivem. Městem protéká řeka Syr Darya a malý kousek na východ od něj se rozprostírá velké jezero Kayrakkum, také přezdívané Tádžické moře.

Khujand je s cca 150000 obyvatel druhé největší město Tádžikistánu. Jeho založení se datuje k roku 329 př.n.l., kdy Alexandr Veliký obsadil toto území. Od roku 1866 náleželo město Rusku a po roce 1936 neslo jméno Leninabad. V roce 1991 bylo přejmenováno zpět na Khujand. Celé město v sobě odráží všechny historické vlivy, mísí se zde kultura sovětská s kulturou muslimskou. Vedle mešit a dalších religiózních staveb stojí sochy Lenina a stavby z éry sovětského funkcionalismu. Vedle tradičně oděných muslimů (a především žen) žijí obyvatelé "západního stylu" a přitom nebudí pozornost. Někdy se říká, že Khujand je hlavním městem tradic (Dušanbe je "volnější" a více kosmopolitní, v Khujandu jsou tradice dodržovány mnohem striktněji), ale s jistotou lze říci, že je městem kulturního střetu viditelného na každém kroku. Střed města tvoří náměstí Panšanbe s hlavním tržištěm a mešitou, dále třída Univermag se spoustou kamených obchůdků, restauracemi. Na opačné straně řeky je aglomerace města v podobě tzv. mikroregionů. Denní život je velmi rušný (zvláště v oblasti kolem centra a tržišt), ale vzhledem k náboženství a tradicím není obvyklé vyrážet za nočním životem, tudíž jsou po setmění ulice celkem prázdné (přesto se noční vyžití dá najít ;-). Městskou a příměstskou dopravu zabezpečují tzv. maršrutky - tj. běžné dodávky přizpůsobené pro cestující, obvykle jsou konstruovány pro cca 10 cestujících, není však vyjímkou vidět maršrutku s 20 a více lidmi. Obyvatelé města (tak i celého Tádžikistánu) jsou vesměs velmi příjemní a pohostinní lidé s nimiž není nouze o zábavu.

Okolí Khujandu tvoří převážně hory v nichž (nebo vedle nichž) se klikatí asfaltové či prašné cesty vedoucí do mnoha zajímavých míst. S příměstskou dopravou či dálkovými marštrutkami se dá dostat např. k jezeru Kayrakkum, městečkům Čkalovsk, Konibodom, Neftobad či velice pěkné Isfary, Istaravsanu a dalším místům. Dále směrem na jih je využití maršrutek velmi omezené nebo nemožné, takže je výhodnější vyžít služeb taxi. Za výlet stojí Šachristán, Penjakent, jezero Iskandarkul nebo samozřejmě Dušanbe… Jako cestovatelskou perličku bych přidal hory v oblasti Vorukh, což je zvláštní území oficiálně patřící Kyrgyzstánu, ale s volným přístupem z Tádžikistánu bez nutnosti dalšího víza. Vůbec hory jsou zde přirozeně asi největším lákadlem, tvoří 93% celého povrchu republiky a poměrně bez obtíží se dají klasicky turistickým způsobem dosahovat výšky kolem 4000m n.m. Návštěva Pamíru je kapitola sama pro sebe. Do určitých oblastí jsou třeba další speciální "víza", výlet vyžaduje už mnohem větší přípravu, vybavení a celkově vychází dost draho. Pokud to vše ale akceptujete, naskytne se vám šance vidět opravdu vysoké hory a žážitek z takříkajíc "úplně jiného světa".

Bank Eskhata O.J.S.C.

zařazení - marketingový pracovník, studium struktury a činnosti banky

149 Somoni měsíčně - cca 700 Kč, příjem je i na místní poměry absolutně nedostatučující, pokryje jen nějaké formální náklady, v podstatě vše jde z vlastní kapsy.

Požadovaný AJ (i samostatně), v reálu je nutné mít alespoň základy RJ, které se časem prohloubí. Komunikace v AJ možná jen s IAESTE, i v práci je jeho použití často problém.

Ubytování zajištěno bezplatně IAESTE ve vynikající tádžické rodině, velice přátelské, otevřené a pohostinné… K dispozici vybavený pokoj s psacím stolem a TV, jídlo dle chuti v rodině samozřejmostí.

Celková organizace IAESTE na dobré úrovni, pro stážisty připraveno několik výletů (Istaravšan, Kayrakkum, Iskandarkul, Ašt), dobrovolníci z tádžické organizace IAESTE velice příjemní lidé. Na letišti mě čekali moji dva tádžičtí bratři Bahodur a Muhammad.

Jedno setkání všech zahraničních studentů ze všech tádžických měst (v rámci cesty k Iskandarkulu), jinak v oblasti kolem Khujandu jsem měl kontakt s dalšími studenty nepřetržitý. Někteří se stali bližšími kamarády, plánujeme osobní návštěvy apod.

Sport nebyl stěžejním vyžitím (jednou ping pong, jednou fotbal ;-), ale kulturní program zasahoval do každého víkendu (výše vyjmenováno).

Kromě své hostitelské rodiny jsem se s kolegy stravoval v restauracích blízko práce a několikrát jsme uspořádali piknik v přírodě. V podstatě téměř veškeré jídlo bylo součástí národní kuchyně. Tádžici si na národní jídla potrpí a ta tvoří převážnou část jejich jídelníčku. Celkově jsem ochutnal většinu národních jídel - např. několik druhů Šurp (polévek), Oš od desítek různých lidí (Oš je asi nejoblíbenější národní jídlo - rýže, zelenina, koření zira a kousky tlustého skopového), Sambusu (mleté skopové zapečené v trojhránku z těsta), Šašliky (kousky skopového nebo kozího masa na jehlici a opečené na roštu) - nejběžnější pouliční jídlo, Mantu (velké těstovinové závitky se speciálním smetanovým sosem a kořením zira), Koklet (takový tádžický karbanátek) apod. Hlavní surovinou pro přípravu téměř všeho je skopové maso a čím je tlustší, tím je kvalitnější. Hojně se konzumují i mléčné výrobky, např. kefír či sušené mléčné kuličky Kurut, které jsou oblíbenou pochutinou k originálnímu tádžickému pivu. Tádžické pivo je hodně podobné tomu českému, když to necháte přes dvě noci zvětrat ve sklénce :-D Vzhledem k odlišnosti a živočišné náročnosti místního jídla byly zažívací problémy pro všechny zahraniční studenty nedílnou součástí celého pobytu. Jinak chuťově je mnoho jídel zajímavých a rozhodně se vyplatí objevovat i mezi nimi…

V práci možnost internetu, takže netřeba využívat další nástroje. Také poměrně dost internetových "kaváren" na ulici. Jinak možnost telefonování téměř kdekoli kromě vysokých hor, v Tádžikistánu působí asi 7!!! mobilních operátorů, takže si stačí jen vybrat. S nejstarším operátorem Somoncom získáváte také nejširší pokrytí. Ceny hovorů jsou v rámci TJ velmi nízké a i do zahraničí (třeba do ČR) jsou rozhodně mnohem levnější než opačným směrem. Po příjezdu se vyplatí zakoupit místní SIM kartu, ušetří se na volání do ČR a zároveň je možno zůstat v kontaktu se všemi tamními kamarády. Pošta zde sice je, ale působí velmi pomalu, takže je třeba počítat s dlouhou a dlouhou dobou doručení.

Pokud se situace nezmění, nejlevnější trasa je Mnichov - Moskva - Khujand, dejte si však pozor na Turkish airlines (Praha - Istanbul - Dušanbe), po rezervaci při osobním vyzvednutí mi jen tak cenu zvedli o 10k s odůvodněním, že došlo k chybě. Když si pro letenku přijdete na poslední chvíli, můžete se hodně divit… Kdyby podobné zkušenosti neměli i další lidé, tak bych o tom nepsal. Vzhledem ke klesajícím cenám a širšímu pokrytí lowcost společnostmi, může být v budoucnu také finančně velmi zajímavé řešení Praha (či Vídeň) - Moskva s nějakou nízkonákladovou let. společností a dále s tádžickými aerolinkami Tajikair do Khujandu. V případě moskevského letiště Domodědovo není potřeba ani ruské tranzitní vízum.
Skutečně i přes to, že budete na stáž akceptováni jen s AJ, silně doporučuji před cestou "rychlokurz" RJ.
Očkování proti hepatitidě (alespoň A) a tyfu by mělo být samozřejmostí. Přijdete do kontaktu s všelijakými druhy "potravin", hygiena je zde omezena a můžete se potýkat i s vážnějšími střevními problémy (tak jako mnoho dalších zahraničních stážistů). Není na tom nic špatného, prostředí je zkrátka úplně jiné a my (na rozdíl od Tádžiků) na něj úplně zvyklí nejsme…

Pas s vízem (to je dodatečně možné dostat pouze na letišti v Dušanbe, nikoli v Khujandu), peníze (nejlépe dolary), zvací dopis (po mě ho na letišti chtěli a zkoumali asi půl hodiny), dárek pro hostitelskou rodinu, oblečení převážně letní (pouze v horách je potřeba něco teplého), foťák, mobil, zásuvková redukce není třeba…

Co se týče čistě praxe, nedá se moc hovořit o znalostním přínosu, jelikož jsem do pracovního procesu nebyl téměř vůbec začleněn. První týden jsem poznával strukturu banky a její zaměření a tím to pro zbytek stáže v podstatě skončilo. Poznal jsem ale spoustu zajímavých lidí, se kterými (doufám) udržím kontakty.

Tádžická organizace IAESTE byla dobrým zázemím pro tamnější život, připravila zahraničním studentům docela bohatý program vyžití a její členové byli fajn kamarádi. Jen bych možná doporučil trochu lepší výběr zaměstnavatelů.