Omán patří do společenství států zvaných Gulfské státy. Omán se nachází na Arabském poloostrově. Severní hranici tvoří Gulfský záliv, východní a jihovýchodní Arabské moře. Omán má hranice společné s třemi dalšími státy: na jihu s Jemenem, na západě se Saudskou Arabií a na severozápadě se Spojenými arabskými emiráty.

Muscat je poměrně odlišný od evropských měst. Město je v malé šířce, ale velké délce (cca 70 km) nataženo mezi mořem a horami. Universita na které jsem byl ubytován je od centra poměrně vzdálena (cca 50 km). Město je rozděleno do několika čtvrtí, které spojuje hlavní silnice, která kromě krátké části vedoucí kolem letiště nebývá nikdy ucpaná. Celkově nemá město prakticky žádný urbanistický plán a některé domy a čtvrtě vypadají jako, že na svém místě byly postaveny náhodou. Podél hlanví silnice je také většina důležitých budov jako ministerstva, hotely, sídla významných firem a obchodní centra. Při jízdě po této silnici vypadá město jako plné zeleně, ta je ale uměle zavlažována a udržována jen v pohledově exponovaných místech, takže po odbočení z hlaní silnice působí město vyprahle a je plné prachu.

Okolí města tvoří kamenitá poušť a hory. Pěší výlety jsou nemožné kvůli vysokým teplotám a velkým vzdálenostem. Nejbližší pláže jsou od university cca 10 km a taxikem se na ně dá celkem rychle, ale hlavě levně dostat. Na výlet do hor se dá půjčit terénní automobil. Většina výletů do blízkého i vzdálenějšího okolí a měst je ale organizována místní IAESTE organizací a pokrývají to nejzajímavější co lze v Ománu vidět. Většina těchto destinací je od Muscatu vzdálena minimálně hodinu jízdy.

Mashhoor Alasfoor Engineering Consultancy je soukromá stavební firma s pobočkami v Muscatu a Dubaji. Firma se skláda ze dvou hlavních sekcí: MEC-Mashhoor Engineering Consultancy a MTC- Mashhoor Trading Consultancy. Já jsem byl umístěna do sekce MEC.

Při vstupním pohovoru dostanete možnost si vybrat, jak by jste svoji praxi rádi zaměřili, zda architektonicky návrhem staveb nebo spíše stavebně navrhováním konstrukcí a dohledem na stavbách. Já jsem byl přidělen jako spolupracovník egyptského architekta na pozici architekt. Práce se týkala především spolupráce na různých projektech nebo rozpracování projektů nových. Nejčastěji šlo o návrhy dispozic a půdorysů, pohledů, elektrických a odpadních rozvodů, návrhy parteru nebo vizualizace vilových domů. Hlavní projekt na kterém jsem se podílel byl návrh závodního areálu pro koně a velbloudy, kde jsem projektoval VIP vilu a dispoziční uspořádání stájí pro 225 koní. Součástí mé práce bylo i vytvoření prezentace návrhu závodního areálu v PowerPointu pro Ministerstvo Sportu a ůčast na této prezentaci.

Smluvně mi byla slíbena finanční odměna 150 OR za měsíc z čehož jsem měl 100 OR zaplatit za ubytování a stravu na univerzitě. Zatímco finanční odměna ve firmě byla dodržena a za první měsíc vyplacena po skončení tohoto měsíce tak za ubytování jsem zaplatil 25 OR týdně, takže se celková výše vyšplhala na 225 OR za 2 měsíce. Výhoda je, že ubytování se platí až těsně před odjezdem, takže ho můžete zaplatit z finanční odměny. Příjem dostačující není a je třeba si sebou vzít nějaké peníze (mělo by stačit 50-100 OR na měsíc), také pro to že první platbu nedostanete dříve jak za měsíc.

Protože většina zaměstnanců v mé firmě (a v mnoha dalších také) není z Ománů, ale z Indie, Pakistánu nebo Egypta, je komunikace v Angličtině celkem běžnou věcí a i s řidičem taxiku se dá jakž takž dorozumět. Na úrovni angličtiny příliš nezáleží, ale měla by být alespoň středně pokročilá pro komunikaci s vaším nadřízeným a s klienty. Je dobré si hned na začátku osvojit některé technické výrazy, zejména věcí které se v Evropském stavebnictví příliš nevyskytují. Pro komunikaci s některými kolegy na úrovni jazyka příliš nezáleží, protože Indům stejně z počátku nebudete rozumět ani slovo.

Ubytování bylo zajištěno místní IAESTE orgnizací v universitním areálu. Areál university zahrnuje jak všechny koleje, tak ubytování pro profesory, studenty a zaměstnance, tak strvovácí a sportovní zařízení. Areál university je opravdu dost veliký a z počátku se v něm špatně orientuje. Jak už je uvedeno výše platilo se 25 OR za týden. To zahrnovalo ubytování a stravu v jídelně. Ta byla poměrně kvalitní, ale po 2 měsících také dost monotóní. Prvních 14 dní byli všichni zahraniční studenti rozděleni do mužských a ženských komplexů, ale po problémech s dívčím ubytováním nakonec všichni bydleli ve stejném objektu na jednom patře (stravování bylo ale stále rozděleno). Ubytování bylo zajištěno na dvoulůžkových pokojích s koupelnou. Pokoje byly každý den uklízeny a dostávali jsme i denně nové ručníky. Pro všechny kteří pracovali mimo universitní komplex byly zajištěny univerzitní autobusy pro dobravu z i do práce. S těmi byl asi největší problém, protože přesto že vám řidič na sebe dal klidně telefoní číslo, tak s málokterým byl komunikace v angličtině opravdu možná. Autobusy často jedzdili pozdě nebo brzy nebo nepřijely vůbec, protože se například vyměnil řidič, který nevěděl že vás má vyzvednout. Častokrát tedy bylo třeba si na cestu z práce vzít taxi, což zejména pro nezkušené znamenalo zaplatit "turistickou" taxu.

Na letišti na vás bude čekat člověk z IAESTE, který vám vyřídí výza (tento rok to bylo zdarma) a poté vás odveze na univezitu, kde vám ukáží ubytování, dovedou do kanceláře IAESTE, zodpoví všechny vaše dotazy atd. Nedivte se pokud vás hned první den vemou do firmy kde budete pracovat. Já se dostal do firmy druhý den, takže jsem měl čas se trochu aklimatizovat. Každý víkend pro nás byli organizovány výlety, kde jsme se setkávali s Ománskými IAESTE studenty, ty jsme viděli občas i během týdně na nějakých menších akcích. Jinak komunikace s zástupci IAESTE (v našem případě 2 lidé) byla opravdu výborná. Na oba bylo mobilní spojení a v případě nějakých trablů nebo dotazů jim bylo možno parkticky kdykoli zavolat.

Většina zahraničních studentů dorazila postupně během prvních 14 dnů. Na rozdíl od předchozích let byldeli všichni na jednom patře (včetně holek, což je v Ománu poměrně nemyslitelné). Společně jsme pak jezdily do města, na pláže na menší výlety nebo chodili do zaměstananeckého klubu.

Na universitě je sportovní areál (pouze pro muže) nebo zaměstananecký klub s bazénem, posilovnou, tenisovým a basketbalovým kurtem atd. Pro vstup do zam. klubu je třeba zaplatit 3 OR na měsíc, ale zase tam mohou chlapci i dívky dohromady. Pod jídelnou byl také malý klub, kde se dal hrát bowling, ping-pong a kulečník.
Většina normálních obchodů ve městě a tržnice otevírají až po čtvrté hodině odpoledne. Celkově se toho ve městě příliš mnoho dělat nedá. Pokud nepočítám nákupní centra s multiplexy a několik málo restaurací pro turisty (s prodejem alkoholu - pivo od 1,7 do 3 OR), tak jsou tu už jen hotely, ve kterých je bar nebo klub. Ty se ale dají spočítat na prstech jedné ruky je zde přirozeně dost draho. Pokud se ale obejdete bez alkoholu, je tu několik dobrých restaurací a zejména shisha bary, kde se výborně relaxuje při kouření vodní dýmky, což je Ománský národní sport a proti Evropě to také vyjde mnohem levněji o lepší chuti ani nemluvě.

Stravování bylo možné v jídelně, která byla 10-15 min chůze od ubytování (holky musely stále chodit do dívčího komplexu). Jídlo je 3x denně. Snídani jsem ale stíhal jen tak tak a někdo vůbec protože opouštěl universitu dříve. Na oběd jsem si buďto vzal něco od snídaně nebo jsem dostal na požádání balíček, což ale byli 4 plátky chleba, 2 plátky sýra a nějaké pití, občas jsem si koupil něco v okolí mé firmy. Večeři jsem také občas nestíhal kvůli jinému programu. Nezávisle na tom jak často jste v jídelně jedli, museli jste za jídlo na konci pobytu zaplatit (zahrnuto do ceny ubytování). O víkendech byla jídelna zavřena, ale mi si dohodli, že nám vařili a pak nám to donesli přímo na ubikace. Jídlo bylo poměrně dobré, ale dost stereotipní - rýže, arabský chleba, ryba, kuře, jehněčí, k tomu nějaký zelný salát.
Pokud budete mít možnost rozhodně neodmítněte pozvání k někomu z místních na večeři, aby jste poznali skutečně místní tradiční kuchyni (hlavní chod většinou rýže smýchaná s jehněčím masem a zeleninou a k tomu spousta ovoce). Zajděte také do nějaké rybí restaurace, ryby umějí připravit velmi dobře. Pokud má někdo rád vše co je sladké, asi mu bude chutnat místní halva, která je ale dost odlišná od té co se dá sehnat u nás.

Díky roamingu můžete bez problému použít mobilní telefon. Připojení k internetu je možné i na ubikacíc (na některých pokojích ale nefungovalo). Na universitě dostanete account, který můžete použít pro připojení vašeho notebooku do sítě nebo v jakékoli počítačové učebně pro přístup na web. Počítačové učebny zavírají kolem 6 hod. což třeba pro mne bylo dosti brzy. Navíc je třeba si dát pozor co na internetu prohlížíte, protože váš účet je monitorován a snadno vám ho zablokují. Pošta byla přímo v baráku, kde jsme byli ubytováni, ale má dost omezenou otvírací dobu. Pro komunikaci v Ománu je dobré si pořídit sim kartu třeba od Nawras. Pokud se dohodnete s někým dalším můžete koupit balíček se 3 nebo 4 simkami a vyjde to pak o dost levněji. U mne ve firmě jsem na internet přístup neměl, neměl ho nikdo na mém patře, což mi přišlo jako docela hloupé omezení. V jiných firmách byl přístup na internet normální nebo časově omezený.

Připravte se na velké vedro a dusno (zkuste si doma jako přípravu strčit hlavu do roztopené trouby) a na poměrně drsné přechody z vedra venku do klimatizovaných vnitřních prostor. Místní lidé jsou velmi vstřícní a ochotní, ale když od nich opravdu něco chcete trvá jim vše hrozně dlouho a jsou jistým způsobem i dost nezodpovědní. Dobré je si hned po příjezdu zjistit ceny taxiků a jak je používat (po hlavní silnici jezdit bus taxikem a přestupovat na kruhových objezdech na osobní taxi). Stejně jako v obchodech se i v osobních taxicích o ceně smlouvá, je dobré mít představu o výsledné ceně, začít níže a tvářit se co nejméně jako turista. Nikdy se taxikáře na cenu neptejte, protože kdo se moc ptá moc se dozví (klidně 10 násobek normální ceny). U bus taxiků se neplatí za taxi, ale za místo a ceny jsou více méně dány vzdáleností (za 5km cca 100 baisa - 6 Kč).

Rozhodně opalovycí krém a pokud pojedete na výlet do Salaly tak repelent proti komárům. Kvůli dvěma výletům je dobré mít spací pytel, ale můžete si prostě vzít s sebou deku z pokoje. Já měl adaptér pro zásuvky, ale dá se to silou vyřešit i bez něj.

V mé firmě mi připadalo, že byl nejprofesionálnější přístup. Pracoval jsem na pozici architekta a všichni se tak ke mě skutečně chovali. Měl jsem možnost jednat s klienty i telefonicky sjednávat některé zakázky. Práce bylo poměrně hodně, takže jsem občas i těžko hledal pauzu na oběd. Někteří jiní studenti si naopak stěžovali na nedostatek práce na přehlížení od nadřízených nebo na pouhé studium materiálů vztahujících se k jejich oboru. Jedinou nevýhodu jsem viděl v poměrně špatném technickém vybavení, které mi nedovolovalo dotáhnou do konce například některé vizualizace, i kdž mi bylo několikrát slíbeno, že budu na čas přesunut k lepšímu počítači.

Spolupráce byla rozhodně výborná a snažili se nám pobyt v Ománu co nejvíce usnadnit i když někdy jako v případě univerzitních autobusů se to moc nedařilo.