Uveřejněné zprávy z praxí neprošly ani jazykovou ani textovou úpravou. Proto, prosím, omluvte chybějící „hacky a carky“, stylistické a gramatické nedokonalosti textů.
Libor Pekař, UTB Zlín,
ročník VInformace o zemi
Lokalizace místa
Split, cca 300 km JJZ od Záhřebu, na pobřeží Jaderského moře, střední Dalmácie
Město
cca 200.000 obyvatel, poklidné typicky středomořské poklidné město, více viz DODATKY
Okolí (možnosti výletů ...)
Na jedné straně moře, resp. Kaštelský záliv, na druhé relativně vysoké pobřežní pohoří. Ve městě a okolí spousta zejména římských památek. Všude typický vápenec, skoro bez lesů. Více viz DODATKY!
Firma
Firma
Univerzita Split (Sveuciliste u Splitu), fakulta elektrotechniky, strojírenství a námořních staveb (Fakultet elektrotehnike, strojarstva i brodogradnje), katedra automatického řízení a systémů, LABASC (Laboratory for Biomechanics and Control Systems)
Náplň práce
Návrh a vypracování laboratorního modelu sosutavy 1. a 2. řádu. Ověření modelu s využitím PC, vytvoření regulačního obvodu, návrh PI regulátoru pro řízení a příprava pro "reálný" lab. model (elektromotor). Vypracování zprávy jako základ pro laboratorní cvičení studentů.
Finanční ohodnocení (příjem, byl dostačující na místní poměry?)
550 kn/týden, při našem ubytování prakticky nedostačující. Viz DODATKY!!!
Požadované jazykové znalosti
Angličtina (excellent) - požadovaná. Zcela dostačující mi byla úroveň good:) Poměrně dost lidí rozumí anglicky, mladší lidé i mluví. Doporučuju základy chorvatštiny (cca 20-30 slov)!
Ubytování (cena, kým bylo zajištěno)
Hostel Bruno Busic, v podstatě kolej. Blízko moře i lesa, fajn. Cena pro nás 600 kn/měsíc - poměrně tragédie - viz DODATKY!!!
Společenský život
Setkání se členy IAESTE (vyzvednutí na letišti, připravený program ...)
Na nádraží čekal Matko (ve 3 ráno!!!). Tedy přivítání na výbornou. Pak už to bylo horší. Program příliš připraven nebyl. Splitské buňka IAESTE byla poměrně mladá (nová), většinu centrálně připravoval Záhřeb nebo sami praktikanti spontánně. Jako samotář jsem se moc nezůčastňoval.
Setkání s jinými zahraničními studenty
Asi 20 dalších praktikantů z 8 zemí, nejen IAESTE, ale i AISIC a Erasmus/Socrates. Takže o ldi nebyla nouze. Kromě těchto stálých členů u nás načerno pořád bydleli všelijací externí kamarádíčkové, takže třeba na našem pokoji (pro 3 lidi) za těch 6 týdnů spalo 22 různých lidí!
Sport a kultura
Jednoznačně Marján (viz DODATKY!!!). Pak moře Pro pasivní sportovce stradion Hajduku Split
Možnosti stravování, speciality místní kuchyně
Nic moc. Jídelna (menza) u kolejí i u fakulty sice nabízela slušné (1/4) ceny pro chorvatské studenty, ale na nás se nepamatovalo. Takže jsem vařil sám v jediné kuchyňce na chodbě se 2 plotničkami. Z místních specialit jsem ochutnal pouze burek (slaný tvaroch v listovém těstě) a čevapi (někdo tomu říkal i čevapčiči, ale to je u nás jiné - podle řeckého spolupracovníka je to obdoba gyrosu). Jinak samozřejmě rakija (tedy lozo a travarica) a místní víno.
Další informace
Možnost komunikace s ČR
Bez problémů - internet, mobil, pošta
Doporučení pro další studenty, kteří pojedou na toto místo
Pár slovíček chorvatsky, v létě co nejmín oblečení, eura nebo platební kartu, potápěcí vybavení, běžecké boty, pevné nervy s místními úřady a službami
Co nezapomenout s sebou
viz o řádek výše
Přínos praxe
Pro praktické znalosti významný, jelikož ve škole spíš jen teoretizujeme. po stránce poznávání života spíše socializační :) A konečně moře!
Spolupráce s IAESTE v dané zemi
Schizofrenické... Na jednu stranu zmiňovaný výskyt člověka u autobusu, na druhou spousta slibů, k jejichž naplňováni docházelo s fatálními zpožděními. V podstatě je možno říct, že po komunikační stránce vynikající, po praktické už to bylo vesměs horší.
Zhodnocení zkušenosti s IAESTE
Česká strana je podle mě tradicně kvalitní, chorvatská strana doplatila na "dětské nemoci" jejich lokálního centra.
Web studenta
-
Web firmy
http://www.fesb.hr/~vzanchi/
Další užitečné odkazy
http://www.unist.hr/
http://www.split.hr/
http://www.akz.hr/
http://www.split.hr/
http://www.akz.hr/
Další autorův komentář
Město
Centrum je poměrně malé. Jeho dominantou je Diokleciánův palác. Jedná se o komplex budov, které sloužily jako letní sídlo císaře Diokleciána. Najdete de např. menší katedrálu, originální egyptskou sfingu, katakomby, několik muzeí, atd. Uličky mezi budovami připomínají pražské Staré Město. Mezi palácovým komplexem a mořem je Riva, promenáda s palmami a malými obchůdky. Lidé zde v poklidu korzují a oblizují zmrzlinu či nějakou místní specialitu. K nim patří čevapi (placka s masem a kořením) či burek (slaný tvaroh v listovém těstě). Velice oblíbený je hranolek pizzy. Kousek od centra leží přírodní park Marján, hojně navštěvované výletní a sportovní místo. Můžete se zde procházet po asfaltových či kamenitých cestách, běhat, zahrát si fotbal či tenis či si zaposilovat. Pro tyto účely je to zde velice dobře upravené. Nachází se zde několik běžeckých tras se zastávkami k protažení či posilovaní, přičemž na každé zastávce je cedule, která poradí, jaký cvik na nářadí provést.
Jednou z dominant je také nádherný (leč dnes již trochu zastaralý) fotbalový stánek Hajduku Split. Pojme až 30 tisíc lidí. Tento klub je pro místní modlou. Nápisy a vyobrazení klubových symbolů, oslavující Hajduk, najdete všude. Snad není ulice, kde by nebyl na zdi domu nastříkaný znak klubu. Některé nápisy hraničí s fanatismem: "Lásko naše, jsi věčná!" A při zápase jsou lidé šílení a šílící. Vyskakují ze sedadel, chytají se za hlavy, házejí se dýmovnice... Oproti naší lize trochu divočina. Nicméně je nechápu. Ač je naše liga příšerná, dovolím si tvrdit, že ta jejich je ještě horší. Nacionální fanatismus se projevuje i při TV přenosech. Dokonce i naši východní sousedé by jim tak "nestranné" komentáře záviděli!
Lodí se dá dostat na kterýkoliv ostrov v okolí, já jsem byl na Brači, kde je hezká pláž i městečko Supetar. V okolí Splitu leží další zajímavá místa - např. rozsáhlá o dobře zachovalá hradní zřícenina Kliš, římská osada Solina, odkud přišli lidé do Splitu po nájezdu Avarů, či malebný Trogir v průplavu do Kaštelského zálivu. Za městem se tyčí hory s nadm. výškou asi jako Sněžka, ale jelikož jsme u moře, vypadají mnohem vyšší a majestátnější.
Ceny
Ceny bylo to první, co mě překvapilo. Očekával jsem, že země, mající problém vstoupit do EU, bude rozhodně levnější než Česko. Snad jen víno a banány jsou tu levnější. Posuďte: (1 HRK = 4 CZK) lahváč 5 kun, točené pivo 12 kun, chleba 8 kun, plechovka ryb 6 kun,... Nicméně, jak jsem se dověděl, je Split (prý kvůli turistům) nejdražší město v Chorvatsku.
Busy
Cestování je tu trochu schizofrenní. Zatímco meziměstské autobusy se luxusem s karosami srovnávat nedají, ty městské jsou ubohé. Většinu kupoval snad ještě Tito, ty novější vydávají všelijaké pšoukané pazvuky, prostě příšerná ranní zvuková kulisa, když máte autobusovou točnu pod okny. Jízdné je přemrštěné - tady v 1. zóně stál lístek 9 kun. Ještěže jsme měli studentské měsíční jízdenky (taky drahé - 100 kun). A co se týče kvality zastávek, informací a pravidelnosti spojů, raději pomlčet... Prostě není to, na co jsme u nás zvyklí. Většina zastávek je zasklená (to jim budiž k dobru), pokud není právě sklo vybité (častý jev). Některé zastávky obsahují jízdní řády. Těmi se ale nedá řídit, mohou sloužit maximálně jako odhad intervalu busů. Většinou ani to ne, nezřídka nejede nic třeba 20-30 minut pak dojedou 4 busy za sebou. Několik zastávek má i na sobe napsáno, která čísla busů zde zastavují, a zcela sporadicky najdete i název zastávky.
Jazyk
Chorvatština je v něčem podobná češtině, v něčem úplně stejná a v něčem matoucí. Shodné jsou výrazy jako: pivo, voda, škola, víno... ovšem mate vás třeba: kruh = chleba, rujan = září, listopad = říjen, luka = přístav, pića = nápoj, vrata = dveře, vrag = čert, kosa = vlasy... a předložky jsou zpřeházené, takže většinou platí za = pro, na = za, u = v, i = a,... Já třeba pochopil obsah hovoru, ovšem jednotlivé věty jsem rozuměl zřídka.
Lidé
Chorvati jsou Jižani, to nezapřou, hlavně při sportu. Neposedí, vyskakují, povykují, nadávají - Turecko je prostě blízko... Jejich oblíbenou činností je také křik, řvaní! Když chtějí zpívat (a nemusí být nutně opilí), prostě ječí jeden přes druhého, čím víc, tím líp; ať ženské či chlapi. Taky na silnicích bezdůvodně troubí, což například mne, který pořád nad něčím v duchu přemýšlí, hodně znervózňovalo. Ovšem jak mne ujistil můj řecký kolega, není to nic proti jeho vlasti. Ovšem ženy mi připadají chladné a uzavřené. A byl to pocit nejen můj, ale i veškerého mezinárodního mužského osazenstva. Na ulici kolem vás projdou s nosíkem nahoře, jako byste byli vítr (a ne že bych si připadal zajímavý); ani nezareagují, když jim podržíte dveře u východu. Jo, mají mnohem lepší postavy než u nás, tlustou holku tam najdete jen vzácně, ale tvářičky máme lepší. Chlapi se zase sdružují do skupinek a večer vyrážejí společně "na lov". Tragický je ovšem jejich zvyk svádět své nešváry na Němce. Nezdráhají se vyhazovat odpadky z autobusu oknem a při tom vtipkovat, že to dělají jako "Němačka turisti". Dojedete-li za město, najdete jen hromady odpadků a každých 30 metrů v bordelu zaraženou ceduli:"Díky, že tu nevyhazujete odpadky!". Stejně tak svoje noční zpěvy doplňují házením skleněných lahví na beton, takže ráno nastupují směny placených uklizeček, které se brodí ve střepech...
Ubytování
To bylo kámen úrazu a jablko sváru mezi praktikanty a lokálním IAESTE. Já jsem byl smířený s 600 kunami na měsíc. Ovšem posuďte ten rozdíl! Ubytovna funguje v létě jako hostel, za což turisti platí 50 kun/noc, kdežto v akademický rok platí studentíci (za vydatného přispění vlády) jen 100 kun na měsíc! Nám to IAESTE zprůměrňovalo... někteří (překvapivě ti bohatší) to ovšem odmítli přijmout a po hádkách se nakonec sjednala cena 530 kun na měsíc. Přesto někteří odjeli bez placení a místní zuřili. Ale jejich chyba, když si to neumí zařídit... Slečny pak navíc nemohly snést hromadu všudypřítomných švábů a mykologickou zahrádku ve sprchách. Taky jedna kuchyňka s lednicí na celé patro nebyla zrovna luxus. Pro mě to ovšem problém nepředstavovalo. Ještě bych vytkl systém na recepci. Kdekdo klíče vracel a zase si je bral, bez přítomnosti vrátného, který většinu času trávil u televize, o pár metrů dál.
Účet
Horor! Neskutečný systém! Kdybych opomenul vše, tak už jen kvůli tomu není možné o žádné EU uvažovat! (Na druhou stranu když vidím ty úřednické magory v Bruselu... no nic...) Nejdříve jdete na studentské centrum, kde předložíte pas a 2 fotky a oni počnou vyrábět studentskou kartu. Dají vám potvrzení, se kterým jdete do banky, kde se po 2 hodinách (každý se předbíhá) dostanete na řadu a další hodinu se vám vyřizuje založení účtu, protože s tím nikdo nemá zkušenosti. V bance obdržíte potvrzení, které zase zpětně donesete do studentského centra. Druhý den si jdete do studentského centra pro vyrobenou průkazku a vyzvednete si "kontrakt", tj. formulář pro vyplacení finanční odměny. S ním jdete k vašemu nadřízenému, ten ji vyplní a předá zase jeho nadřízenému a ten ji podepíše a vrátí a vy jdete výsledek této operace odevzdat opět (kde?) - ano - do studentského centra. Ovšem tím to nekončí! Musí se poslat zpět na školu potvrzení a formulář o provedeném kontraktu, ovšem teď už to nejde přes vás, ale musí to poštou. Škola má za úkol provedení dalších operací v interakci se studentským centrem, ale o těchto už nevím. Byli jsme jich ušetřeni, protože naše chápavá profesorka vypěnila a udělala pěkný vítr, takže některé procedury se musely oželit, k pláči úřednické mašinérie. Jinak bychom vůbec nestihli obdržet peníze před naším odjezdem!!! Chyba je na také straně IAESTE Split, protože účet se začal vyřizovat 8 dní před našim odjezdem.
Tragédií bylo taktéž směnování peněz. Zjistil jsem, že v Chorvatsku jsou výhodnější kurzy než u nás, tak jsem zavítal do směnárny, kde hrdě svítil kurz s českou korunou. Třikrát jsem slečně za bezpečnostním sklem anglicky opakoval název naší měny, leč neúspěšně. Naposledy jsem to zkusil česky a s trapným úsměvem mi řekla, že nemá a že mám zkusit štěstí jinde. Podobně to dopadlo i v jiných směnárnách. Proto jsem se rozhodl jít na jistotu - do banky! Slečna vzala moje tvrdě vydobyté peníze a začala se culit a žmoulat bankovky. "Nemáme... Eura? Dolary?..." To už jsem, nevydržel a hlasitě jim vysvětloval, že banka by měla mít v hotovosti měnu, která ji svítí na kurzovním lístku pro valuty! Slečna mlčela a dál asi ještě minutu mačkala moje peníze. Inu žena se ráda pomazlí. Když se vzpamatovala a peníze mi vrátila, měl jsem této země dost...
Centrum je poměrně malé. Jeho dominantou je Diokleciánův palác. Jedná se o komplex budov, které sloužily jako letní sídlo císaře Diokleciána. Najdete de např. menší katedrálu, originální egyptskou sfingu, katakomby, několik muzeí, atd. Uličky mezi budovami připomínají pražské Staré Město. Mezi palácovým komplexem a mořem je Riva, promenáda s palmami a malými obchůdky. Lidé zde v poklidu korzují a oblizují zmrzlinu či nějakou místní specialitu. K nim patří čevapi (placka s masem a kořením) či burek (slaný tvaroh v listovém těstě). Velice oblíbený je hranolek pizzy. Kousek od centra leží přírodní park Marján, hojně navštěvované výletní a sportovní místo. Můžete se zde procházet po asfaltových či kamenitých cestách, běhat, zahrát si fotbal či tenis či si zaposilovat. Pro tyto účely je to zde velice dobře upravené. Nachází se zde několik běžeckých tras se zastávkami k protažení či posilovaní, přičemž na každé zastávce je cedule, která poradí, jaký cvik na nářadí provést.
Jednou z dominant je také nádherný (leč dnes již trochu zastaralý) fotbalový stánek Hajduku Split. Pojme až 30 tisíc lidí. Tento klub je pro místní modlou. Nápisy a vyobrazení klubových symbolů, oslavující Hajduk, najdete všude. Snad není ulice, kde by nebyl na zdi domu nastříkaný znak klubu. Některé nápisy hraničí s fanatismem: "Lásko naše, jsi věčná!" A při zápase jsou lidé šílení a šílící. Vyskakují ze sedadel, chytají se za hlavy, házejí se dýmovnice... Oproti naší lize trochu divočina. Nicméně je nechápu. Ač je naše liga příšerná, dovolím si tvrdit, že ta jejich je ještě horší. Nacionální fanatismus se projevuje i při TV přenosech. Dokonce i naši východní sousedé by jim tak "nestranné" komentáře záviděli!
Lodí se dá dostat na kterýkoliv ostrov v okolí, já jsem byl na Brači, kde je hezká pláž i městečko Supetar. V okolí Splitu leží další zajímavá místa - např. rozsáhlá o dobře zachovalá hradní zřícenina Kliš, římská osada Solina, odkud přišli lidé do Splitu po nájezdu Avarů, či malebný Trogir v průplavu do Kaštelského zálivu. Za městem se tyčí hory s nadm. výškou asi jako Sněžka, ale jelikož jsme u moře, vypadají mnohem vyšší a majestátnější.
Ceny
Ceny bylo to první, co mě překvapilo. Očekával jsem, že země, mající problém vstoupit do EU, bude rozhodně levnější než Česko. Snad jen víno a banány jsou tu levnější. Posuďte: (1 HRK = 4 CZK) lahváč 5 kun, točené pivo 12 kun, chleba 8 kun, plechovka ryb 6 kun,... Nicméně, jak jsem se dověděl, je Split (prý kvůli turistům) nejdražší město v Chorvatsku.
Busy
Cestování je tu trochu schizofrenní. Zatímco meziměstské autobusy se luxusem s karosami srovnávat nedají, ty městské jsou ubohé. Většinu kupoval snad ještě Tito, ty novější vydávají všelijaké pšoukané pazvuky, prostě příšerná ranní zvuková kulisa, když máte autobusovou točnu pod okny. Jízdné je přemrštěné - tady v 1. zóně stál lístek 9 kun. Ještěže jsme měli studentské měsíční jízdenky (taky drahé - 100 kun). A co se týče kvality zastávek, informací a pravidelnosti spojů, raději pomlčet... Prostě není to, na co jsme u nás zvyklí. Většina zastávek je zasklená (to jim budiž k dobru), pokud není právě sklo vybité (častý jev). Některé zastávky obsahují jízdní řády. Těmi se ale nedá řídit, mohou sloužit maximálně jako odhad intervalu busů. Většinou ani to ne, nezřídka nejede nic třeba 20-30 minut pak dojedou 4 busy za sebou. Několik zastávek má i na sobe napsáno, která čísla busů zde zastavují, a zcela sporadicky najdete i název zastávky.
Jazyk
Chorvatština je v něčem podobná češtině, v něčem úplně stejná a v něčem matoucí. Shodné jsou výrazy jako: pivo, voda, škola, víno... ovšem mate vás třeba: kruh = chleba, rujan = září, listopad = říjen, luka = přístav, pića = nápoj, vrata = dveře, vrag = čert, kosa = vlasy... a předložky jsou zpřeházené, takže většinou platí za = pro, na = za, u = v, i = a,... Já třeba pochopil obsah hovoru, ovšem jednotlivé věty jsem rozuměl zřídka.
Lidé
Chorvati jsou Jižani, to nezapřou, hlavně při sportu. Neposedí, vyskakují, povykují, nadávají - Turecko je prostě blízko... Jejich oblíbenou činností je také křik, řvaní! Když chtějí zpívat (a nemusí být nutně opilí), prostě ječí jeden přes druhého, čím víc, tím líp; ať ženské či chlapi. Taky na silnicích bezdůvodně troubí, což například mne, který pořád nad něčím v duchu přemýšlí, hodně znervózňovalo. Ovšem jak mne ujistil můj řecký kolega, není to nic proti jeho vlasti. Ovšem ženy mi připadají chladné a uzavřené. A byl to pocit nejen můj, ale i veškerého mezinárodního mužského osazenstva. Na ulici kolem vás projdou s nosíkem nahoře, jako byste byli vítr (a ne že bych si připadal zajímavý); ani nezareagují, když jim podržíte dveře u východu. Jo, mají mnohem lepší postavy než u nás, tlustou holku tam najdete jen vzácně, ale tvářičky máme lepší. Chlapi se zase sdružují do skupinek a večer vyrážejí společně "na lov". Tragický je ovšem jejich zvyk svádět své nešváry na Němce. Nezdráhají se vyhazovat odpadky z autobusu oknem a při tom vtipkovat, že to dělají jako "Němačka turisti". Dojedete-li za město, najdete jen hromady odpadků a každých 30 metrů v bordelu zaraženou ceduli:"Díky, že tu nevyhazujete odpadky!". Stejně tak svoje noční zpěvy doplňují házením skleněných lahví na beton, takže ráno nastupují směny placených uklizeček, které se brodí ve střepech...
Ubytování
To bylo kámen úrazu a jablko sváru mezi praktikanty a lokálním IAESTE. Já jsem byl smířený s 600 kunami na měsíc. Ovšem posuďte ten rozdíl! Ubytovna funguje v létě jako hostel, za což turisti platí 50 kun/noc, kdežto v akademický rok platí studentíci (za vydatného přispění vlády) jen 100 kun na měsíc! Nám to IAESTE zprůměrňovalo... někteří (překvapivě ti bohatší) to ovšem odmítli přijmout a po hádkách se nakonec sjednala cena 530 kun na měsíc. Přesto někteří odjeli bez placení a místní zuřili. Ale jejich chyba, když si to neumí zařídit... Slečny pak navíc nemohly snést hromadu všudypřítomných švábů a mykologickou zahrádku ve sprchách. Taky jedna kuchyňka s lednicí na celé patro nebyla zrovna luxus. Pro mě to ovšem problém nepředstavovalo. Ještě bych vytkl systém na recepci. Kdekdo klíče vracel a zase si je bral, bez přítomnosti vrátného, který většinu času trávil u televize, o pár metrů dál.
Účet
Horor! Neskutečný systém! Kdybych opomenul vše, tak už jen kvůli tomu není možné o žádné EU uvažovat! (Na druhou stranu když vidím ty úřednické magory v Bruselu... no nic...) Nejdříve jdete na studentské centrum, kde předložíte pas a 2 fotky a oni počnou vyrábět studentskou kartu. Dají vám potvrzení, se kterým jdete do banky, kde se po 2 hodinách (každý se předbíhá) dostanete na řadu a další hodinu se vám vyřizuje založení účtu, protože s tím nikdo nemá zkušenosti. V bance obdržíte potvrzení, které zase zpětně donesete do studentského centra. Druhý den si jdete do studentského centra pro vyrobenou průkazku a vyzvednete si "kontrakt", tj. formulář pro vyplacení finanční odměny. S ním jdete k vašemu nadřízenému, ten ji vyplní a předá zase jeho nadřízenému a ten ji podepíše a vrátí a vy jdete výsledek této operace odevzdat opět (kde?) - ano - do studentského centra. Ovšem tím to nekončí! Musí se poslat zpět na školu potvrzení a formulář o provedeném kontraktu, ovšem teď už to nejde přes vás, ale musí to poštou. Škola má za úkol provedení dalších operací v interakci se studentským centrem, ale o těchto už nevím. Byli jsme jich ušetřeni, protože naše chápavá profesorka vypěnila a udělala pěkný vítr, takže některé procedury se musely oželit, k pláči úřednické mašinérie. Jinak bychom vůbec nestihli obdržet peníze před naším odjezdem!!! Chyba je na také straně IAESTE Split, protože účet se začal vyřizovat 8 dní před našim odjezdem.
Tragédií bylo taktéž směnování peněz. Zjistil jsem, že v Chorvatsku jsou výhodnější kurzy než u nás, tak jsem zavítal do směnárny, kde hrdě svítil kurz s českou korunou. Třikrát jsem slečně za bezpečnostním sklem anglicky opakoval název naší měny, leč neúspěšně. Naposledy jsem to zkusil česky a s trapným úsměvem mi řekla, že nemá a že mám zkusit štěstí jinde. Podobně to dopadlo i v jiných směnárnách. Proto jsem se rozhodl jít na jistotu - do banky! Slečna vzala moje tvrdě vydobyté peníze a začala se culit a žmoulat bankovky. "Nemáme... Eura? Dolary?..." To už jsem, nevydržel a hlasitě jim vysvětloval, že banka by měla mít v hotovosti měnu, která ji svítí na kurzovním lístku pro valuty! Slečna mlčela a dál asi ještě minutu mačkala moje peníze. Inu žena se ráda pomazlí. Když se vzpamatovala a peníze mi vrátila, měl jsem této země dost...