Ubytování bylo zorganizováno místní iaeste organizací. Jednalo se o studentské koleje Sultan Qaboos University(SQU), která se nachází v blízkosti města Al Khoud na severu Ománu necelých 50 km od hlavní města Muscat. Oman Cement Company (OCC), místo mé praxe, je vzdálená asi půlhodiny jízdy na jih od SQU.

Co se týká počasí, kdo nebyl v zálivě,těžko uvěří.Teploty až 50°C, navíc vysoká vlhkost, což je ještě nepříjemnější faktor než teplota. Jak již bylo uvedeno, universita se nachází v pustině. Bez auta se tu člověk neobejde, na tom těží místní taxikáři, kterých je všude plno. Cenu je třeba domluvit předem a není třeba se bát nabídku odmítnout, za chvíli se objeví další zájemnce v oranžovo-bílém autě. Hlavní město Muscat je v podstatě jakési megalopolis táhnoucí se podél pobřeží Ománského zálivu v délce desítek kilometrů. Rychlý vývoj nastal počátkem 70.let, když před tím bylo v Ománu celkem asi 20 aut. Jedná se vcelku o moderní město s hustou dopravou a směsicí různých národností a ras.

Severní Omán je nejobydlenejší část této země. Ne že by tu bylo kdovíjak příjemné podnebí, ale je zde soustředěn veškerý průmysl, relativně malá vzdálenost k ostatním státům v zálivu - např. Dubai (UAE) asi 400km. Také je zde centrum turismu s největšími hotely a bary, které jinak samostatně nejsou povoleny. Všechny bary zavírají nejpozději ve dvě hodiny ráno. Krajina na severu je,až na samotné pobřeží, hornatá a četná wádí s palmovými oazami, nesčetné množství pevností, z nichž nejznámější a největší je v Nizwě(nec.200km jižně od Muscat), přímo vybízejí k výletům. Téměř každý víkend byl organizován zájezd místním IAESTE, v němž byl za poplatek několika Rialů zahrnut i oběd v typyckém Omanském stylu. Zastaví se u silnice, najde příhodný stín, rozloží se deky a s chutí dojídla:) Z vlastní zkušenosti je ale nejlepší pronajmout si v několika lidech auto a pustit se do objevování pokladů Ománu na vlastní pěst.

Oman Cement Company je jednou ze dvou a zároveň největší cementárna v Ománu. Byla založena, jak také jinak :) , na popud moudrého sultána Qaboose v roce 1978. Během let se fabrika rozrůstala a z původní kapacity 600 tis. tun cementu ročně vzrostla produkce na 1,5 mil tun ročně v roce 2003. Vedení plánuje další růst během následujících let. Omezením je fakt, že i přesto, že se jedná o akciovou společnost, přes 70% vlastní stát, který rozhoduje o produkci. Zároveň umožňuje nebo spíše zakazuje jakýkoliv export, jako v současné době.
V Ománu prakticky neexistuje volný trh, vše je řízeno vládou. Na druhé straně nelze opomenout, že OCC má v posledních letech rostoucí zisky. Je to dáno především boomem ve stavebnictví. Cement se nepoužívá pouze na maltu ale také na beton a betonové cihly, ze kterých jsou prakticky všechny budovy v Ománu.

Byl jsem zaměstnán v oddělení údžby (=Mechanical Maintenance Dept.), které čítalo asi tři inženýry a větší množství dělníků, zodpovědných za chod jednotlivých částí cementárny. Oficiální název praxe zněl "Mechanical training". Pod tímto si lze představit všelico, tedy co se cementárny týče. První týdny praxe jsem byl seznámen se struktorou společnosti, základními daty, produkcí, postavením na trhu atd. Také jsem byl za doprovodu inženýra z údržby proveden jednotlivými části fabriky a byly mi vysvětleny jednotlivé procesy při produkci cementu resp. princip jednotlivých zařízení a strojů. Během části mé praxi došlo k odstávce jedné ze dvou linek. Měl jsem možnost podílet na rekonstrukci a zabývat se konrétními problémy vzniklých provozem. Pracoval jsem buď v klimatizované kanceláři, kde jsem měl za úkol napsat obecnou zprávu o OCC, nebo venku s týmem dělníku na odstranění určité mechanické závady (např. výměna ložiska). Pracovat venku v 50 stupňovém vedru a všudepřítomném prachu není zrovna příjemné, ale za zkušenost to stojí. Mimojiné jsem dostával v závodní jídelně, vedené kuchařy z Indii, denně snídani a oběd.

Finanční odměna je předem domluvena přes IAESTE, jako asi u všech jiných praxí. Výše 150 Rialů měsíčně (asi 10 000 Kč) na přežití stačí. Nutno podoknout, že ubytování na univerzitě, bylo poněkud předražené. Peníze jsou vyplaceny na konci praxe, což je nevýhodné z toho důvodu, že je potřeba mít vlastní finanční zásobu. Z vlastní zkušenosti doporučuji tak 100 Rialů na měsíc, záleží jak rychle kdo utrácí a zda si navykne na místní stravu, která není na poprvé pro Evropana dvakrát stravitelná. Pokud chcete výplatu za praxi dostat, je třeba se o ní přihlásit dostatečně předem a denně to patřičné osobě připomínat, neboť všechno trvá v Ománu dvakrát až třikrát déle než je obvyklé. Výdělek postačuje na pokrytí nákladů v Ománu i nákup případných suvenýrů. Vložená investice v podobě ceny letenky a ostatních nákladů spojených s cestováním se však určitě vyplatí.

Angličtina je samozřejmostí u většiny mladých lidí. Se starší generací se lze jen težko domluvit. Mnoho z lidí neumí psát a číst dokonce ani v arabštině. Kromě určitých technických termínu v daném oboru je postačují základní znalost anglického jazyka.

Ubytovaní bylo zajištěno na "kolejích" SQU. Cena 70 Rialů měsíčně = cca 5 tis. Kč (včetně stravy 3x denně) což na české poměry zdá se být až přehnané. Nicméně pokud jste dostali výplatu od společnosti, ve které jste pracovali,dalo se to zvládnout. Platí se až na samém konci před odletem domů. Vlastně před tím ani nikdo neví kdy, jak a kolik bude platit. Ubytování je pro kluky a holky zvlášť. Nejen že jste hlídání stráží, která kontroluje každé auto při vjezdu do kempusu, navíc je stráž i u ubytovacího komplexu. Kluci mají štěští, "domů" můžou přijít, kdy se jim zachce, naproti tomu holky musí být do desíti na pokoji. To se ukázalo jako menší problém, když se vyrazilo do baru. Při pozdním příchodu byla vrátná dívčího komplexu velice rozčílená:) Pokoje byly většinou po jednom, se základním vybavením - postel, skříň, stůl, židle, koupelna a životně důležitá klimatizace.

Když člověk vystoupí v zálivu z letadla, jako by vlezl do sauny. A není to od motoru letadla, jak jsem si nejdřív myslel. Člověku chvíli trvá než si zvykne. V době mého příletu byla zrovna menší písečná přeháňka.To co se v noci zdálo být jako mlha byl ve skutečnoti písek. V letištní hale jsem byl již očekáván, pasová kontrola bez problému. Byl jsem odvezen na univerzitu, kde jsem se hned bezprostředně setkal se zahraničními studenty, tedy ne studentkami. Ty byly ubytování ve "Female Complex". Další den jsme byli seznámeni s lidmi v IAESTE a den nato jsem byl již na pracovišti. Jak jsem se již zmínil, každý víkend byl pořádán výlet popř. výjezd na pláž. Byla také zorganizována určitá prezentace, kde mohli jednotliví zahraniční studenti prezentovat sami sebe, svoji univerzitu, zemi atd.

S ostatními zahraničnímy studenty,kteří byli především z Evropy, jsem se setkával denně. Jezdily jsme spolu do "city center" nakupovat na noční výjezdy i výlety, kdy jsme si ve čtyřech v pěti lidech pronajali auto a objevovali krásy ománského Sultanátu. Mimochodem Sultán Quaboos bin Said je všudypřítomný. Visí skoro v každém domě, obchodě, na všech bankovkách, po něm se jmenuje škola, město, mešita a kdo ví, co ještě.

Sportovat přes den znamená jistou sebevraždu, stejně jako se opalovat nebo koupat k moři. Přes den musí být člověk schovaný a při nejlepším se co nejméně namáhat a hodně pít. Aktivita začíná tak se čtvrtou hodinou odpoledne, když se po polední pauze otevírají obchody a tržnice. V kempusu univerzity se nachazí sportovní centrum, do kterého je přístup zdarma. Je tam tělocvična, posilovna, bazén a nezbytné množství fotbalových hřišť. Do fotbalu jsou Ománci zbláznění, aby také ne, když jejich národní tým trénuje český trenér Máčala. Sportovní centrum je samozřejmně pouze pro kluky. Něžné pohlaví má možnost vykoupat se v bazénu, který je v jejich komplexu a který je podstatně menší. Jinak co se týká veřejného koupání třeba na pláži, ženy se smí koupat pouze v dětství. Proto bylo pro Ománce také velké povyražení, když se některé zahraniční studentky na jednom z výletů převlékly do bikin a skočily do moře. V hlavním městě je kino, shisha bar, kde se kouří vodní dýmky, což je v Ománu velmi populární, a také nezbytné bary v útrobách hotelů. Ale i když se vám podaří najít bar, ještě není vyhráno. Ceny piva se pohybují v přepočtu od 80 do 160 Kč za půllitr.

V ceně ubytování bylo také jídlo 3x denně v jídelně přímo v ubytovacím komplexu. Kuchaři jsou většinou Indové. Jídlo lze označit jako průměrné. Ke všemu patří nezbytné placky (arabský chléb) a rýže.Maso většinou kuřecí, hovězí ryba. A různé kořeněné omáčky, vše s jakousi těžko identifikovatelnou příchutí Indie. Komu již přejde chuť, může si koupit v bistru hamburger nebo sendvič, který je po "ománsku" zabalený jak jinak než v arabské placce. Komu ani to nevyhovuje a začíná se mu stýskat po evropské nebo spíš americké kuchyňi, má možnost si vybrat z poměrně velké nabídky fast food restauraci v "city center", které jsou navíc levné. Kdo zavítá do Ománu, byl by sám proti sobě kdyby neochutnal čerstvé ovocné koktejly, které jsou snad nejlepší na světě. Od pomeranče, manga, avokáda s banánem po granátové jablko a kerkede, což je sladká šťáva, která se získává lisováním květů tmavěfialové stejnojmenné květiny. I když centrum jižního Ománu, město Salalah, leží přes tisíc kilometrů od Muscatu, vyplatí se ho navštívit. Cesta přes poušť je velmi jednotvárná a také nebezpečná, především v noci, kdy na vás na každém metru číhá nebezpečí střetu s velbloudem. Pokud jste v Ománu v létě, je na jihu období deštů, hory jsou krásně zelené, vzduch příjemně chladný (na místní podmínky) a všude kolem kokosové a banánové palmy, avokáda a další tropické ovoce, většinou pak již dovezené z blízké Afriky. Na ovocném trhu se dá koupit právě z palmy utrhnutý kokos v přepočtu za 7Kč. A když už jsme na jihu, nelze si nepovšimnout spouty velbloudů, kteří se nebojí snad ničeho. Klidně se uvelebí na silnici. Každého napadne na co jich Ománci tolik mají. Nepřišel jsem na to, každopádně část jich je na maso. Ochutnal jsem velbloudí sedvič v jedné špinavé "restauraci" blízko jemenských hranic. Nebyl zrovna špatný, možná maso trošku tužší, ale následky byli nedozírné:) Kdo má tuhý kořínek, mohu jenom doporučit, je to zkušenost se vším všudy:) Jestli má někdo rád ryby a jiné mořské speciality, bude v Ománu jako v ráji. Ale je třeba si dát pozor, kdo a kde pokrm připravoval. Náš kamarád měl obchod s rybami, jím připravené ryby a chobotnice byli vynikajíci!!!

Internet dostupný na univerzitě. Po počátečních problémech s hesly asi nejlepší způsob komunikace. Samozřejmě klasická pošta je také k dispozici. Přímo v kempusu je pošta, kde lze koupit známky popř. cokoli poslat. Kdo by ale chtěl prostřednictvím kteréhokoli českého operátora třeba jen poslat smsku do Česka, bude zklamán. Není však třeba zoufat, za 10 Rialů lze koupit předplacenou kartu Omantelu se kterou se dá smskovat i volat po celém světě (jakýkoliv mezinárodní hovor 32Kč/min).

Obecně vzato, není mnoho odvětví, která by byla v Ománu na vysoké úrovni. K jednomu z mála patří petrolejářský průmysl a to hlavně v oblasti těžby ropy. Nicméně, jakákoli praxe v tomto pro turisty a obecně cizince velmi otevřeném a tolerantním státě, stojí za to. Ať už z hlediska odborného, tak také co se týče jiné kultury, zvyků, historie, přírody atd.

Hlavně nezapomenout pas a pojištění, jinak se dá v Ománu koupit téměř všechno. Opravdu není třeba se vybavovat vším, jako když se jede do pusta prázdna. Určitě na začátek pár litrů vody přijde vhod. Ale všude na univerzitě je k dispozici pitná voda. K tomu mě napadá poznámka o očkování. Já jsem osobně podstoupil očkování proti žloutence A,B, břišnímu tyfusu, menangitidě. Ale tato očkování nejsou vůbec nutná, tedy pokud se člověk zdržuje v civilizované oblasti. Je však třeba dbát na zvýšenou hygienu a dávat pozor, co jím a piji, především pokud cestuji po vnitrozemí. Hodí se adaptér do elektrické zásuvky, neboť v Ománu je odlišný systém. Sluneční brýle, krém na opalovaní, čepice, letní oblečení. To však je víceméně již samozřejmé.

Seznámení s průmyslem výroby stavebních hmot, konkrétně tedy s cementárenským. Náhled do systému preventivní, prediktivní popř. havarijní údržby jednotlivých součástí a zařízení cementárny. Poznání zcela jiné kultury, zvyků, nových lidí. V neposlední řadě také cestování.

Jednání s organizací IAESTE Omán bylo poněkud problémové. Informovanost studentů hodnotím jako velmi špatnout. Ale to pravděpodobně patří ke kultuře Ománu. Pokud chcete získat nějakou "nadstardantní" informaci, šance, že dostanete odpoveď je mizivá. Všechno dlouho trvá a na váš dotaz se jednoduše časem zapomene. Přitom odpověď může být velmi banální. Nicméně je třeba organizátory pochválit, že se vůbec něco podobného jako praxe IAESTE v Ománu rozběhlo. Tým IAESTE se snaží studentům vyjít maximálně vstříct. Zmíněné nedostatky patří spíš k tamním zvyklostem, jejiž negativa si mnozí nejsou sto uvědomit.