Bydlela jsem ve Varšavě, ale firma, kde jsem pracovala, byla na předměstí Varšavy, v obci Otwock, Swierk.

První, co mne ve Varšavě překvapilo, bylo, že "Centrum" a "Staré město", jsou dvě odlišné části (pro mne jako pro Pražandu jsou to synonyma :-) ). Varšava byla zničena během druhé světové války, ale Staré město bylo obnoveno podle dobových plánů a je dokonce zapsáno na seznamu UNESCO. A určitě stojí za vidění.

Samozřejmostí je návštěva Starého města - Zámecké náměstí (Plac Zamkovy), Staroměstské náměstí (familiárně Staruwka :-) ) a hradeb (barkaban). V centru stojí za to navštívit terasu Domu paláce vědy a kultury ("Dar" od Sovětů, Poláci říkají, že odtud je nejhezčí výhled na Varšavu, protože odtud není vidět Palác vědy a kultury :-). Dále doporučuji obejít varšavské parky, zejména Park Łazienkowski též zvaný Łazienki Królewskie - ten je nejmalebnější se spoustou jezírek, zámečků a pavilonků, potkáte zde drzé veverky, pávy... Dále je moc pěkný park Pole Mokotowske, Ogród Saski (zde je hrob neznámého vojína, místo oficiálních shromáždění ve Varšavě), v jednom z parků je koupaliště a v jednom dokonce minisjezdovka s lanovkou! Za návštěvu stojí i Wilanow, někdy přezdívané polské Versailles (ale nečekejte nic závratného! :-)) O víkendu organizuje IAESTE výlety do dalších polských měst - Gdaňsk, Krakow a další.

Pracovala jsem ve firmě Polatom na předměstí Varšavy vyrábějící radiofarmaka. Firma je součástí Národního centra pro nukleární výzkum v obci Otwock, Swierk, což je rozlehlý polozarostlý areál, ve kterém jsem se ze začátku trochu ztrácela :-). Pracovala jsem v jedné z laboratoří v oddělení R&D. Líbilo se mi, že zaměstnavatel každý den zajišťoval svoz a rozvoz zaměstnanců z různých částí Varšavy pomocí několika linek autobusu. Zaměstnaneckou kartičku na autobus jsem dostala hned první den a každodenní dojíždění hradil zaměstnavatel. Vzhledem tomu, že se jednalo o práci s radioaktivitou, musela jsem na začátku a na konci podstoupit měření radioaktivity v těle (whole body counting) a lékařskou prohlídku (včetně odběrů krve a návštěvy očaře!) a každý den procházet při vstupu skrz dosimetr.

Podílela jsem se na vývoji specifického radioaktivně značeného léčiva proti leukémii: Monoklonální protilátka proti CD20 receptorů na povrchu B-lymfocytů konjugovaná s chelátorem a tento konjugát se následně značil pomocí radioaktivního izotopu. Náplní mé práce bylo konjugovat protilátku a chelátor v různých poměrech, testovat čistotu, úspěšnost konjugace a stabilitu radioaktivně značeného konjugátu. V popisu práce jsem měla uvedeno "handling with cell lines, in vitro studies, internalization, binding and cytotoxicity testing", na což poté bohužel nedošlo - zabývala jsem se hlavně již zmíněnou konjugací a poté jsem stanovovala koncentraci protilátky ve vzorku pomocí Bradforda, koncentraci chelátoru pomocí metody s použitím činidla arzenazo III a testovala čistotu a stabilitu pomocí HPLC. S buňkami jsem bohužel téměř nepracovala (testovali jsme vazbu konjugátu na tkáňové kultury, ale na testování internalizace ani cytotoxicity nedošlo). Skvělé bylo, že jsem měla možnost podívat se i do jiných částí firmy - do oddělení, kde se testuje farmakokinetika na myších a krysách, do oddělení kontroly sterility léčiv a do výrobní haly. Pracovala jsem denně šest hodin (jen párkrát jsem zůstala déle) což bylo skoro jako mít prázdniny :-) Autobus nás do firmy dovezl na osmou hodinu a poté jel zpět do Varšavy v půl třetí a nebo ve čtyři - člověk musel autobus stihnout, jinak by snad musel ve Swierku nocovat:-).

Varšava je na tom s cenami podobně jako Praha (jinak je v Polsku mimo hlavní město mnohem levněji), akorát pivo tu bylo nějaké drahé (8-10 Zl)! Příjem stačil tak na ubytování a jídlo...

Požadována byla střední znalost angličtiny. Moje vedoucí mluvila pěkně, stejně jako většina lidí na oddělení a lidí z IAESTE. U doktora, v kantýně, obchodech, restauraci nebo na ulici často člověk s angličtinou narazil, ale domluvit se anglicko-polsko-česky vždycky šlo :-)

Ubytování bylo zajištěno lidmi z IAESTE, já jsem bydlela na koleji Tatrzanska. Kolej prošla nedávno rekonstrukcí a navíc je v klidné části Varšavy s parkem hned naproti. Do centra 10 minut autobusem. Jsou tam buď jednolůžkové pokoje s vlastní koupelnou, nebo buňky pro čtyři lidi, tzn. dva dvoulůžkové pokoje (postele, stoly, skříň, poličky) a mezi nimi "jídelna" = místnost s ledničkou, skříňkou a stolem a společná koupelna. Kuchyně je jedna na patře a jsou zde pouze dva sporáky a dřez. Bylo dost nešikovné vždy vše nosit z pokoje do kuchyně a zpět... Co se týče nádobí, já jsem si něco koupila (doporučuji obchod Auchan, zastávka autobusu Goralska), něco jsem sdílela se spolubydlící a něco jsme měli půjčené od ostatních IAESTE trainee, kterým toho spoustu zůstalo po předchozích obyvatelích ve skříňce. Platila jsem 400 Zl za měsíc, jak bylo psáno ve formuláři. Jednolůžkový pokoj je samozřejmě dražší. Na praní se člověk musel zarezervovat na určitou hodinu, ale bylo to zdarma. Internet byl pomalý, ale byl :-). Přes prázdniny zde nebylo mnoho ubytovaných, což vedlo k tomu, že na recepci si každého pamatovali a návštěvníci mohli zůstat pouze do 22 h, poté by museli platit poplatek za noc.

Na nádraží na mne čekala usměvavá členka IAESTE, koupila se mnou SIM kartu a ukázal mi cestu na kolej a pomohla mi s registrací. Poláci se o nás pěkně starali - každý týden byl international evening: vždy tradiční pokrmy nějaké země. Začali jsme s polským večerem a následoval libanonský a rumunský; já jsem v rámci českého večera vařila bramboračku, špekové knedlíky a jablkový koláč... Také jsme se každý týden scházeli v IAESTE "klubovně" na koleji Riviera a poté někam šli (na open-air promítání filmu do parku, či do hospody s milionem druhů piv a podobně). Chodili nám pozvánky na IAESTE víkendy v polských i evropských městech - já se účastnila víkendu v Gdaňsku. Bylo zde asi 100 lidí - praktikantů i poláků z IAESTE center z jednotlivých měst. Organizace trochu pokulhávala (ale u akce s tolika účastníky to je pochopitelné). každopádně Gdaňsk je krásné město a i na koupání v moři došlo!

Všichni IAESTE praktikanti jsme byli ubytovaní na jedné koleji na dvou buňkách. Na pokoji jsem bydlela s Libanonkou, vedle nás byl rumunský pár a nad námi dva Španělé a Bosňan. Večery jsme často trávili spolu - buď venku, nebo na koleji (společné večeře, či chodbovice :-) ).

Já jsem chodila třikrát týdně běhat do parku Lazenki Krolewske, což můžu vřele doporučit - nádhera! A nesmí tam psy, takže jsem se mohla poté i bez obav protáhnout na trávníku :-). Taky jsem se registrovala do systému půjčování městských kol Veturilo. Nejprve 10 Zl vstupní poplatek a pak 20 minut zdarma, hodina za 1 Zl, další hodina za 3 Zl... Akorát jsem kolo nepoužívala k běžné dopravě po městě, jen na výlety pro zábavu, protože nebyla žádná stanice hned u koleje (musela jsem popojet 1 stanici autobusem, což je škoda). Jeden ze Španělů si zase zaplatil permanentku do posilovny, takže každý si určitě najde to svoje. Kulturních možností bylo spousta! Vřele doporučuji tradiční nedělní chopinovské koncerty v parku Lazenki. Jsou pod širým nebem, zdarma a každou neděli hraje Chopina jiný proslulý klavírista. Také muzeum Chopina stojí na návštěvu - jeden den v týdnu je to zdarma a člověk zde může kromě čtení a sledování videí o Chopinově životě strávit další hodiny poslechem skladeb. Další muzeum, které mohu doporučit, je muzeum Varšavského povstání a přírodovědné interaktivní muzeum Centrum Nauki Kopernik. Během léta probíhá také promítání filmů pod širým nebem (každý den v týdnu v jiném parku v různých částech Varšavy).

V Polatomu byla kantýna a bufet v jednom. Člověk si mohl zakoupit ovoce, zeleninu, pečivo, uzeniny atd., či si vždy ráno dle denní nabídky objednat jídlo na poledne. Jídla se pohybovaly od 10 do 14 Zl (včetně salátu), já jsem si dávala většinou polévku za 3 Zl (byla vždy hutná a zasytila), či pirogy (cca 1 Zl/kus). Na ubytovně Tatrzanska se dalo vařit, pokud si člověk nějak obstaral nádobí. Nakupovat doporučuji v Biedronce (Berušce) - je nejlevnější, ale nedá se tam platit kartou. Z místních specialit doporučuji pirogy s jagodami (borůvkami), se serem (s tvarohem), nebo na slano s masem, zelím či špenátem či pirogy ruske (se směsí brambor a tvarohu či co) a žurek - výbornou kváskovou polévku s vejci, bramborami a klobásou. Bigoš (maso se zelím) je prý lépe zkusit jen pravý domácí (příprava trvá 3 dny, ale stojí to za to, mohu potvrdit!) a ve městě si nezapomeňte dát lody (zmrzlinu) a gofry (vafle) s ovocem a šlehačkou.

Internet na koleji (s vlastním noťasem a kabelem).

----

Kabel pro internetové připojení
Starší mobil, aby člověk pořád nemusel měnit SIM karty (když nemá telefon pro 2 SIM :-)
Becherovku/slivovici

Původně jsem si od praxe slibovala, že se naučím nové metody studia cytotoxicity na tkáňových kulturách. K tomu jsem se bohužel nakonec nedostala, ale aspoň jsem "nakoukla" do pro mne nového oboru - vývoje radiofarmak, což je jistě také cenná zkušenost.

IAESTE v Polsku je skvělé - velká skupina bezvadných lidí, kteří se o nás starali jako o vlastní :-)