Skopje je hlavní město na severu Makedonie, ve kterém žije přibližně 660 000 obyvatel. Z ČR se sem lze dostat buďto vlakem přes Bělehrad, autobusem s přestupem v Sofii a nebo přímým autobusovým spojem Praha-Skopje přes Srbsko, který v obou směrech jezdí jen jednou týdně. Ze Skopje je možné pokračovat se autobusem do Soluně (5-6 hodin), Prištiny (2 a půl hodiny), Ohridu (4 hodiny) či Tirany.

Velká část města byla znovu postavena po ničivém zemětřesení v roce 1963. Jedna z mála častí města, která se po tomto zeměstřesení zachovala, je starobylá turecká čtvrť plná klubů a čajoven a na ni navazující chlouba a jeden ze symbolů Skopje, kamenný most přes řeku Vardar. Dalším symbolem města je největší křesťanský kříž na světě tyčící se na nedaleké hoře Vodno. Díky všudypřítomnému betonu a faktu, že je město téměř ze všech stran obklopené horami, je zde v létě i v rámci Makedonie horko.
Ve městě sice funguje MHD, i když ne všechny části města jsou MHD ideálně pokryté, navíc na zastávkách většinou nevisí jízdní řády (všechny jsou ale dostupné na Internetu). Proto je často lepší a pohodlnějsí využít konkurenčních služeb levných taxíků (parkoviště taxi se nacházelo přímo před kolejí) a svézt se rovnou tam, kam potřebujete, a to za stejnou cenu, někdy i levněji (kolem 150 MKD za taxi pro 4 lidi vs. lístek za 35 MKD).
Město nabízí nespočet kaváren pro večerní posezení, po kterém často zamíří makedonská mládež do jednoho ze čtyř hlavních velkých klubů otevřených až do rána, z nichž některé jsou pod širým nebem a hraje v nich živá hudba .
Celkově jsem se ve Skopje cítil velmi bezpečně, vlastně bezpečněji než ve větším městě v ČR, zejména v noci, a to navzdory většímu množství potulných psů pohybujících se po městě (jsou neškodní a naprosto apatičtí).

Ze Skopje je možné využít příměstské dopravy a dostat se tak do kaňonu Matka. Příměstskou dopravou se také lze dostat asi do poloviny hory Vodno, odkud se pokračuje na vrchol pěšky a nebo lanovkou. Kousek od Skopje se nachází zachovalý akvadukt.
Kromě výletů po okolí Skopje se dá dostat do Soluně autem za 4 hodiny, do Sofie autobusem za 5 hodin, za návštěvu stojí rozhodně Albánie, kam se většinou dostává hraničními přechody na jihu země. Za zmínku stojí také možnost zúčastnit se každoročního pochodu na nejvyšší horu Makedonie, Korab, na začátku září k oslavě makedonského Dne nezávislosti.
Většina výletů však byla organizována členy IAESTE Skopje.

Asseco SEE je pobočkou polské nadnárodní firmy Asseco v jihovýchodní Evropě čítající kolem 150 zaměstnanců. Firma se zabývá vývojem informačních systémů, pobočka ve Skopje zejména bakovními systémy a informačními systémy pro veřejnou správu.

Pracoval jsem jako Java vývojář, většinu času jsem pracoval na vývoji daňového portálu pro makedonské ministerstvo financí.

13000 MKD, příjem pokryl náklady ze 60 procent (tj. ubytování a většinu nákladů na stravování), na výdaje navíc - cestování a sociální život - je potřeba sáhnout do vlastní kapsy.

Angličtina na komunikativní úrovni postačuje, úroveň angličtiny v Makedonii je dle mého názoru lepší než v ČR. Kde nestačí angličtina, tam je možné použít češtinu díky její podobnosti s makedonštinou.

10 týdnů na koleji (4500 MKD za měsíc), zbylé dva týdny v bungalovu přidruženému k hostelu blíže centru města za 5000 MKD/měsíc.

Na autobusové nádraží si pro mě přišel jeden ze členů IAESTE, který mě dovezl na kolej a pomohl mi s vyřízením potřebných formalit.
Program pro praktikanty připravený IAESTE Skopje byl velmi bohatý. Takřka každý všední den byly připraveny různorodé aktivity na večer, od sportů (beach volejbal, lezení na umělé stěně) po družení se v klubech, kavárnách, restauracích a parcích. O víkendech byly připraveny výlety po Makedonii (Ohrid, Solunska Glava, Bitola, Galičnik, Korab, Kriva Palanka a další). Ne nadarmo patří makedonská Summer Reception k těm nejlépe hodnoceným.

V červenci a srpnu zde bylo kolem 20 praktikantů z různých koutů světa (od Číny přes různé kouty Evropy po Austrálii), v září už nás bylo méně (5-10). Všichni jsme byli ubytováni společně na koleji, což rozhodně přispělo k lepšímu poznání ostatních stážistů a k hladší organizaci zejména společných večerů.

Ze sportů jmenuji běhání (okolní kopce, stezka podél řeky Vardar), plavání (několik plováren různě rozesetých po městě), lezení (největší umělá lezecká stěna na Balkáně), beach volejbal.
Ve městě je možné se kulturně obohatit návštěvou divadla nebo do kina, bohužel jsem zde ale nenašel žádné hudební kluby s koncerty menších kapel různých žánrů.

Protože na koleji nebyla k dispozici žádná kuchyňka a ani lednice, možnosti vlastního vaření byly dosti omezené. Kdo neměl zrovna chuť jíst čestvou levnou (a výbornou) zeleninu a ovoce a nebo si popřípadě udělat šopský salát, mohl se najíst za sympatické ceny v místních restauracích, bufetech či pekárnách.
Pro Makedonii je typické grilované maso, tavče gravče (zapékané fazole), pastrumalja (podlouhlá variace pizzy s kousky vepřového nebo kuřecího masa), ajvar (zavařená pasta z lilku, rajčat a oleje), lutenica (pikantní obdoba ajvaru), nebo zapékané dva druhy sýra podávané se sezamovým chlebem.

Protože se Makedonie nalézá ve druhé roamingové zóně, jsou sms a volání do ČR drahé. Nebylo ale problém najít připojení k internetu a komunikovat přes Skype či Facebook.
Na koleji jsme měli internet jen na jednom pokoji, který podle toho také po návratu všech z práce vypadal. Internetová kavárna se ale nacházela cca 20 metrů od koleje, kde bylo možné surfovat po internetu za cca 8 Kč/hod. Internet jsem měl také v práci, stejně jako většina stážistů.

Určitě se podívejte do zdejších hor, jsou krásné a ještě tolik nepoznamenané turismem. Navíc jsou téměř všude :). A nebojte se stopování, pokud někam vyrazíte na vlastní pěst, šlo zde opravdu hladce.

Trekové boty, plavky, flašku něčeho českého tvrdšího (nebo rovnou dvě).

Osobním přínosem bylo určitě poznat firemní kulturu a pracovní tempo v Makedonii a získání spousty nových přátel. Patřil jsem k té menšině praktikantů, která v práci něco dělala, i když často musel člověk naléhat, aby mu byla nějaká práce přidělena. V práci jsem se naučil některým novým věcem, z velké části šlo také o oprášení nebo prohloubení toho, co jsem se naučil ve škole.

Velmi ochotní a příjemní, je ale pravda, že se to chce zajímat o stav věci a vyptávat se, aby se věci daly do pohybu. Ještě jednou musím pochválit program, který pro nás během léta lidé z IAESTE Skopje připravili.