Akra je hlavní město Ghany, leží na pobžeží Guinejského zálivu. Trainees bydlí ve čtvrti Lapaz u hostitelské rodiny.

Akra je rozlehlé a dynamické město. Jsou zde velmi bohaté i velmi chudé čtvrti,. Obecně je Ghana bezpečná, Akra taktéž. Myslím, že je to způsobeno tím, že většina obyvatel jsou příslušnící tzv střední třídy a opravdu tu není velké sociální napětí. Ve měste bývají velké dopravní zácpy, ale staví se tu několik dálnic, které mají situaci vylepšit. Jedna byla 15 minut chůze od domu. Bohužel, jsou stále nedostavěné, takže styl, jakým se řidiči všeho možného snaží projet Akrou je tím víc zajímavější. Ráda bych něco napsala o dopravě v Ghaně. Nejprvě dálková - vlaky tu téměř nejezdí, ze severu na jih země jezdí po jezeře Volta lodě. Většina hlavních cest je poměrně dobře udržovaných, ale hlavních cest není mnoho, do zapadlejších koutů je jízda možná, ale na čas a pohodlí náročnější. Jezdí tu několik autobusových společností v různých cenových kategoriích a různým stylem. Ty dražší mají jízdní řád, ty levnější čekají, až se naplní a vejde se do nich víc cestujících. Potom jsou tu také typická tro-tro. Minibusy japonské výroby, poberou cca 20 pasažérů. Jezdí delší trasy a jsou trochu dražší než levné autobusy, protože zaplnit je netrvá tak dlouho. Tato tro-tra jsou i hlavním článkem městké hromadné dopravy, stojí pár korun a jejich organizace vypadá na první pohled chaoticky, ale stačí se kohokoli zeptat a brzy proniknete do systému. Pak jsou tu taxi, které buď kopírujou předem danou trasu a vozí několik lidí nebo fungují jako klasické taxi, které vozí pasažéru na místo určení - říká se jim drop in a většinou si řidič řekne o přehnaně vysokou částku - je dobré zeptat se někoho jiného, kolik byste měli platit.

Dostat se z Akry může být, kvůli dopravním zácpám, celkem problém. Na pláže je lepší vyjet za město, jsou tam čistčí, někdy až kýčovitě krásné. Východ od Akry je mírně hornatý. Celá oblast je velmi zelená, lesnatá, poměrně hustě osídlená.

Regency Alliance je nigerijská pojišťovna, v Ghaně působí tři roky. Pracovala jsem v hlavní kanceláři, která sídlí v Akře. Specializuje se na neživotní pojištění, hlavně na pojištění aut, zboží na cestě, pojištění budov, cestovní pojištění, pojištění bankovních operací.

Správa pohledávek, tvorba databáze klientů, vnitřní audit.

Dostala jsem 150 ghanských cedi měsíčně. Původně jsem čekala 100, takže mě příjemně překvapili, ale i 150 rozhodně nestačí na pokrytí měsíčních nákladů. Ty bych vyčíslila na 500 cedi. Nejvíce mě stálo cestování a dárky. Ubytování jsme neplatili vůbec, na jídlo, mýdlo, vodu a podobné výdaje jsme dávali doma 35 cedi týdně, tedy cca 400 Kč.

Úředním jazykem je angličtina, kterou ovládají i děti. V Ghaně se dále užívá několik desítek jazyků, z nichž nejpoužívanější jsou Twi a Ga. Není špatné ani težké naučit se několik věcí v Twi. Bohužel jsem tomu ale nevěnovala dost času.

Ubytování samotné jsme neplatili. Platili jsme pouze příspěvek na jídlo a domácnost (35 cedi týdně). Dům ve čtvrti Lapaz byl stranou od hlavní silnice, obklopovala jej zeď, za ní zahrada. Na zahradě byl malý domek, prakticky jeden pokoj, kde bydleli praktikanti kluci. Hlavní dům byl jednopatrový, vpředu terasa, vešlo se do obývacího pokoje. Dále tam bylo pět dalších místností. Ložnice naší maminky, pokoj kluků (bývalí členové IAESTE), kuchyň, pokoj dcery a pokoj praktikantky holky. Dům byl jednoduše a po africku zařízený. Jednu chvíli nás tam bydlelo devět, ghanská maminka nás brala jako svoje děti a ti zase jako svoje sourozence. Bydlení v této rodině bylo jednou z nejhezčích zkušeností celého pobytu.

Ano, na letišti mě očekával člen IAESTE, který vyzvedával téměř všechny přijíždějící trainees. Je vhodné si vyměnit peníze na letišti ještě před pasovou kontrolou, v té samé hale, kde se vyzvedávají kufry. Z letiště jsem jela poměrně drahým taxíkem (200 kč), ale to bylo dáno tím, že jsem přiletěla v noci. IAESTE člen mě odvezl k mé hostitelské rodině, vzal mě první den do práce, všechno se mnou vyřídil a pak několikrát volal, později jsem ho navštívila i doma, tloukla ghanské fufu a dlouho si povídala s jeho maminkou. Zúčastnila jsem se několika výletů. Zorganizovali jsme si tzv southern trip, kde jsme viděli otrokářské hrady Cape Coast a Elmina, také jsme navštívili národní park Kakum. IAESTE nám zorganizovalo northern trip, který jsme, vzhledem k dopravě na severu absolvovali v pronajatém autobuse. Viděli jsme monkey sanctuary, vesnice, kde lidé žijí po boku opic, národní park Mole a spoustu slonů a divokých prasat, skalní útvary a prales, který byl centrem Aštanského království, vodopády Kintampo, jezero Volta, Tamale, krokodýlí rybník, hranice s Burkinou a Faso. IAESTE dělá během podzimu takových výletů více a podle toho, jak se střídají praktikanti, aby měl každý možnost poznat Ghanu. Kromě takových dlouhých akcí jsme pořádali jednodenní výlety na pláž, v okolí Akry, navštívit kamarády, na svatbu, chodili jsme tancovat nebo jen posedět do tzv. spotu nedaleko našeho domu, ze kterého byl výhled na noční Akru.

V té samé rodině jsem bydlela se čtyřmi Němci (2 kluci a 2 holky). Dále jsme byli v kontaktu s praktikanty v Kumasi a se členy IAESTE Ghana. Dohromady jsme tvořili velmi dobrou a přátelskou skupinu.

V Akře jsem, kromě dlouhé chůze a plavání v oceánu, neprovozovala žádný sport. Jsou tu sportovní hřiště a vybavení na všechno, ale nic mě tam netáhlo. Kulturní možnosti jsou všude kolem vás. V ghaně se opravdu žije venku, takže už jenom procházka je kulturní zážitek. Člověk sotva vyjde na ulici a volají na něj obroni, neboli bělochu, chtějí většinou jen pozdravit, i když v Akře, která je uspěchanější volají lidé méně. Setkání s kulturou je i nakupování, jízda autem či jiným dopravním prostředkem, jídlo návštěva diskotéky...Ráda bych tady upozornila na typocký rys ghanské povahy, který když pochopíte, hodně si tím ulehčíte život a komunikaci s místními. Tím řysem je přímost a úpřimnost. Pokud někdo něco řekne, tak to tak myslí. Klidně řeknete v restauraci, že to jídlo nebylo dobré, kuchař to nebude brát jako útok na svoji osobu. (Pokud to vy nemyslíte jako útok) Pokud uděláte něco špatně, lidé kolem vás ihned upozorní a ani je nenapadne, že by vám to mělo vadit neb mrzet, protože oni to rozhodně nemyslí špatně. Součástí toho rysu je, že nechápou ironii ani sarkasmus. Další charakteristikou hlavně těch, co žijí na jihu je velká schopnost odpouštět a nic si nebrat víc, než je potřeba. Obyvatelé severu jsou muslimové, ti z jihu se rádi a okatě hlásí k různým formám křesťanství.

Ghanská kuchyně je specifická a odlišná od naší. Ghaňané jí velmi velké porce. Kuchyně sestává hlavně z následujících surovin a jídel: yam - kořenová zelenina, něco jako brambory, sladké brambory, kukuřičná kaše banku, banány plantain, rýže, kasawa - kořenová zelenina, fazole, maso: rybí, kuřecí, hovězí, skopové, velmi pálivé omáčky, ovoce: mango. banány, avokádo, ananas, pomeranče,... Některá jídla se jí rukou (pravou!), což vás pstatní naučí meno si dáte něco, co se jí příborem. Téměř tu chybí výrobky z čerstvého mléka, vápnik si lidé doplňují tak, že jí Mékké kuřecí a rybí kosti, což není tak špatné, jak zní na první pohled. Naše ghaská maminka bývala učitelkou zdravé výživy, takže doma nám vařila velmi pestře a zdravě. Přes poledne jsem chodila nedaleko kanceláře. Někdy do restaurace, jindy jen do takového stánku na ulici. Jídlo tu není drahé, dá se najíst i za 15 korun, ale pokud chcete nějaké maso, počítejte alespoň se 30 korunami. Nezvyklé pro mě bylo, že když někdo začne jíst, pozve ostatní okolo, aby se nabídli (you are invited), je to vícemeně formalita, za kterou se jen poděkuje, ale teoreticky to znamená, že kdokoli může přijít a z vašeho talíře si nabídnout.

Internet
V práci jsem měla dobré připojení. Každý tam na internet chodí a dokonce šéf se mě pravidelně ptal, jestli píši svojí rodině a kamarádům. Není těžké ve většině městech najít internet café, kde internet bude trochu pomalejší a hodina bude stát cca 15 korun. Doma jsme měli externí modem, který se dobíjel přes simkartu - stejnou jako na mobil. 60 MB stálo 25 korun.
Telefon
Hned první den mi jeden člen IAESTE zařídil ghanskou simku. K její koupi potřebujete doklad totožnosti. Volání do ČR vycházelo na 6 korun za minutu. SMS do ČR chodily špatně nebo vůbec, ale z ČR mi přišly všechny. Volání a SMS po Ghaně bylo velmi levné. SMS cca 50 haléřů. Konkurence mezi operátory je velká a každý má stále nějaké výhodné akce. Kredit se dá koupit téměř všude.
Pošta
Ano, funguje, pohledy přišly asi za dva týdny.

--

Eura nebo dolary, dárky: sladkosti, drobnosti typu přivěsek na klíče, pohledy ČR, mrzelo mě, že nemám s sebou žádné české filmy ani hudbu. Opalovací krém je dobré mít alespoň na začátek. Nezapomeňte si i léky na nachlazení, které se dá snadno chytnout z přechodu mezi venkem a klimatizovaými budovami- Pokud budete pracovat v kanceláři. pak si rozhodně sbalte formální oblečení - na to si Ghaňané potrpí. Dále je dobré mít vlastní moskytiéru. Obecně pro tak dlouhý pobyt nedoporučuji antimalarickou profylaxi a sama jsem antimalarika nebrala. Rozhodně to však proberte se lékařem tropické medicíny. Antimalarika na zaléčení malárie sjem si koupila místní.

Praxi jsem ocenila z několika důvodů. Za prvé jsem měla možnost nahlédnout do chodu finanční instituce v rozvojové zemi, která má velice dobře našlápnuto dopředu. Viděla jsem styl práce a hlavně překážky během ní. Udělala jsem si obrázek o ghanském pojišťovacím trhu, který se, dle mě, velice liší od našeho a který je, opět dle mého názoru, velice nezdravý a neodrážející realitu. Osobně jsem se opět přesvědčila, že jsem v Africe šťastná, hlavně z toho důvodu, jak je nastavená společnost a jejich hodnoty.

Praktikant v Ghaně (Kumasi, Akra) není téměř nikdy sám. Po příletu ho vyzvedne člen IAESTE a posadí buď na autobus do Kumasi, kde ho opět vyzvedne člen IAESTE nebo jede do naší hostitelské rodiny, kde bydlí dva bývalí členové s maminkou, která už se také považuje za členku IAESTE. Každý ma tedy velmi dobré zázemí, ale i normaální volnost. Spolupráci s IAESTE Ghana hodnotím více než pozitivně, protože mám pocit, že jim opravdu záleží na hladkém a pestrém pobytu všech trainees. Hodnotím pouze to, co jsem viděla a co mě, jako praktikantku ovlivnilo.