Pracoval jsem na MUST (Mongolian University of Science and Technology) přímo v Ulánbátaru, hlavním městě Mongolska, kde žije téměř polovina (přes 1 milion z 2,7 milionu) obyvatel. Jedinými sousedy Mongolska jsou Rusko a Čína. Vzdálenost do ČR je téměř 7000km.

Ulánbátar je nepříliš velké město roztažené podél hlavní, 20km dlouhé, Peace avenue. Jeho centrum tvoří jen malou část kolem Suchbátarova náměstí, v jehož okolí mají sídlo všechny důležité instituce včetně muzeí a galerií. V širším okolí pak naleznete několik klášterů a chrámů. Okrajové části města pak tvoří většinou jen čtvrtě dřevěných domů a jurt. Celkově bych Ulánbátar charakterizoval jako prašné město, kde dosud chybí hodně infrastruktury (silnice, chodníky, dešťová kanalizace…) nebo je ve špatném stavu. Žije se zde ale stejně jako v Evropě, tudíž není žádný problém s nákupy, hospodami nebo nočními kluby.

Krajinu kolem Ulánbátaru tvoří především hory, které jej obklopují ze všech stran. Nejbližší je pohoří Bogd Khan, jehož nejvyšší vrchol leží v nadmořské výšce přes 2200m (Ulánbátar 1300m). Do těchto hor se dá pohodlně dostat z konečné zastávky autobusů na jihu města (Zaisan). Vřele doporučuji už kvůli výhledu na město.
Krajina v širším okruhu je poměrně jednotvárná - hornatá s nekonečnými loukami - ideální pro výlety na koních - na severu začínají lesy. Pro víkendový výlet je ideální národní park Terelž severovýchodně od města - projížďky na koních, skalní útvary. Víkend celkem s cestou, spaním, projížďkami na koních a jídlem přibližně za 30 000 MNT.
Na více dní (6 a více) mohu dát tip na výlet k jezeru Hövsgöl - jeli jsme vlakem do Erdenetu (přes noc 12 hod) a odtud veřejným minibusem do Murunu (14 hod v přecpaném voze) a odtud do Khatgalu (3 hod) přímo u jezera. Dá se ale sehnat i přímá linka do Murunu. S dobrou partou je i takto dlouhá cesta sranda a okolí jezera je skutečně nádherné. Možnost celodenní projížďky na koních s obědem v jurtě u rodiny průvodce.
Další možností je výlet do Gobi k písečným dunám v jižní Gobi (Hongoryn Els). Celkově je poušť Gobi hlavně rovina posetá keříky, kde toho není moc k vidění a je třeba se připravit na mnoho mnoho hodin strávených na cestě a to i přes to, že cesty jsou zde lepší a místy se dá jet i 90km/h. Půjčili jsme si ruský van UAZ s řidičem (50USD/den + benzín) od firmy vlastněné Čechem v Ulánbátaru - http://ubdnes.nolimit.cz/ . Tento typ cestování byl mnohem pohodlnější než veřejnou dopravou už jen z důvodu, že můžete zastavit kdekoli chcete a vše lépe naplánovat. Přespání v jurtových kempech jsme sháněli vždy až na místě, což se nám vymstilo jen jednou na zpáteční cestě, kdy jsme ve městě Erdenedalai museli přespat v autě.
Dobré je navštívit i Harhorin, původní hlavní město mongolské říše přibližně 250 km jihozápadně od UB, kde se kromě klášterů necházejí i další přírodní scenerie. V této destinaci jsem ale nebyl.
Jako výlet na volné odpoledne je se dá jet k soše Čingischána na koni, největší jezdecké soše na světě, která se nechází přibližně 65 km východně od UB. Vstup pro turistu 10 000 MNT.
Celkově mám dobré zkušenosti s výlety organizovanými na vlastní pěst - v průvodci od Lonely Planet naleznete všechny potřebné informace, co kde vidět, a ceny jsou nesrovnatelně nižší než s jakoukoli cestovní kanceláří.

Vždy je ale dobré být připraven na možnost prodloužení výletu - auta se extrémních podmínkách mongolských "silnic" dost často porouchají, minibusy většinou čekají na odjezd do té doby, než jsou narvané k prasknutí a podobně.

Mongolian University of Science and Technology, School of Civil Engineering, Department of Concrete Structures

Rýsování v AutoCADu (výkresy základů a výkresy výztuže železobetonového rámu), testování kvality vytvrdlého betonu přímo na stavbách

200 USD/měsíc, což je poměrně běžná mzda, která ale postačuje opravdu jen na základní život. Ceny zboží v Ulánbátaru jsou srovnatelné s cenami v ČR, za dovozové věci si většinou musíte dokonce připlatit. Pokud chcete jezdit na výlety, chodit do restaurací, hospod a klubů, musíte počítat přibližně se stejnou částkou ze svého.

angličtina

Ubytování jsem měl zajištěno přímo od fakulty na VŠ kolejích - dvě místnosti s vlastním sociálním zařízením v celkem dobrém stavu. V této budově jsem byl ale jediný IAESTE student, ostatní bydleli v dalších budovách kolem, mnohdy v lepších i horších podmínkách. Ubytování bylo zdarma.

Vyzvednutí na letišti zajistil vedoucí katedry, na které jsem pracoval. Kontakt s IAESTE byl velice špatný - se zástupci organizace jsem se setkal až na konci pobytu a to pouze z vlastní iniciativy. Nebyl tedy připraven žádný program.

Mongolské IAESTE rozesílalo hromadný mail o potvrzení praxe, z něhož jsme se dozvěděli adresy všech studentů a měli jsme rovněž založenu facebookovou skupinu, kde jsme se domluvili na setkání. Celkem jsem se v průběhu praxe setkal s devíti dalšími IAESTE studenty z různých koutů Evropy, což bylo velice přínosné. Společně jsme pak trávili mnoho večerů a organizovali výlety.

V UB možno najít posilovnu ve State Department Store, ale nevyužíval jsem. Na univerzitě je rovněž cosi jako tělocvična, ale o podmínkách jejícho užívání nic nevím. Jediným sportem tak byla turistika do okolí UB (hory na jih od města). Z kultury je možné zajít do kina, na začátku července probíhá třídenní svátek Naadam (wrestling, lukostřelba, tradiční mongolské hry), možnost navštívit nějaké tradiční představení v klášterech (Choijingslama temple).

Stravování především v místních fastfoodech nebo levných restauracích (vařit si evropská jídla vychází na srovnatelnou ne-li vyšší částku). Mongolská kuchyně je založena hlavně na hovězím a skopovém mase (specifická chuť), je třeba se připravit na velké množství tuku. Tradiční jídla jsou: Cujvan - hovězí nebo skopové maso s nudlemi a mrkví, Chušur - masem plněné smažené placky, Buz - masem plněné v páře vařené taštičky. Rovněž je populární guláš, který je ale dosti odlišný od českého, a další podobné pokrmy z masa. Nejčastější přílohou je rýže.

Komunikace byla naprosto bezproblémová - přístup k internetu jsem měl pouze na univerzitě, ale ve městě je velké množství velmi internetových kaváren (500MNT/h) Také používání internetu v mobilu je (alespoň v síti Mobicom) velice levné. Pro komunikaci s lidmi z univerzity a s ostatními studenty je nezbytné koupit si mongolskou SIM kartu. U společnosti Mobicom mě vyšla předplacená karta na 3000 MNT+dobíjecí kredit. Volání i SMS je mnohem levnější než v ČR (SMS v Mongolské síti 20MNT, SMS do ČR 200MNT). Poštu jsem využil pouze pro poslání pohledů, přišly přibližně po týdnu.

Určitě se vyplatí naučit se číst azbuku ještě před příletem do Mongolska (stačí na to ale doba strávená v letadle). Kdo alespoň trochu umí ruštinu, vyplatí se ji oprášit. S angličtinou většinou narazíte i ve městě i u mladých lidí.
Když se jej podaří sehnat, doporučuji průvodce od Lonely Planet (v angličtině), kde najdete opravdu vše, co potřebujete. Stejně tak se vyplatí mít nějaký menší mongolský slovník (lonely planet phrase book), ale na místě se dá koupit i Česko-Mongolský slovník základních výrazů a frází.
Pokud něco zapomenete, nevadí, na Narantuul "black" marketu se dá koupit, na co si vzpomenete.

Dobré je mít očkování (břišní tyfus, žloutenka), pro všechny případy doporučuji i teplý spacák. Také se vyplatí mít nějaké drobnosti z ČR jako dárky.

Praxe pro mě byla velkou zkušeností. Jednak jsem si procvičil znalosti ze školy v praxi, ale hlavně získal spoustu nezapomenutelných zážitků, vyzkoušel si na téměř dva měsíce život v cizí zemi, poznal nové lidi i kulturu a procvičil si angličtinu při vzájemné komunikaci s ostatními studenty.

Spolupráce s IAESTE nebyla vlastně žádná, omezila se pouze na dva kontakty - rychlé seznámení s prof. Sarantuyou a předání certifikátu před odletem.