Městečko Sligo leží na severozápadním pobřeží Irska a je správním centrem stejnojmenného kraje. Má asi 20 000 obyvatel. Klima v Irsku je ovlivněno Golfským proudem, což znamená, že zde nedochází k žádným extrémům teplot. Počasí v létě je spíše chladné, okolo 20°C, často prší.

Jádro města je malé, představuje ho vlastně jedna hlavní ulice s obchody a nábřeží podél "nejkratší řeky v Irsku", která spojuje jezero Lough Gill s pobřežím. Nejstarší stavbou ve městě je Sligo Abbey ze 14.století, další zdejší atrakce jsou kulturní centrum Niland gallery a památný dům W.B.Yeatse. Starší zástavbu obklopují nové rozlehlé rezidenční čtvrti. V době mého pobytu se všude horlivě stavělo, hlavně nová obchodní centra a administrativní budovy. Je zde autobusové i železniční nádraží. Ve městě jezdí (mimo neděli) jedna autobusová linka, která zároveň spojuje Sligo s blízkým okolím. V centru městečka se nachází dva supermarkety a jedno nové obchodní centrum s multikinem.

Krajina je převážně holá a kopcovitá. Scenérii krajiny v okolí Sliga dominuje masivní stolovitá hora Ben Bulben. Kraj Sligo přitahuje zejména surfaře a yachtaře díky krásným plážím a velkým vlnám. Oceán je tu průzračně čistý. Nedaleko Sliga se nachází údajná hrobka bájné královny Mab a také velmi cenné megalitické pohřebiště Carowkeel. Bohužel se na většinu míst lze dostat pouze autem nebo na kole, které tu moc lidí ale stejně nepoužívá.

Stejně jako většina praktikantů jsem i já pracovala ve veřejném sektoru v oblasti stavebnictví. Mým zaměstnavatelem byl Sligo County Council a pracovala jsem v oddělení silničních staveb. Moje kancelář se sice nenacházela v nové budově s moderní recepcí, kterou jsem si našla na internetu, ale zato jsem byla blíže centru.

Společné s dlašími čtyřmi irskými praktikanty jsme pomocí digitálního teodolitu jezdili vyměřovat nové křižovatky a rozšíření krkolomných okresních silniček a kamenných mostků. Také jsme prováděli průzkum dopravy na nově zbudovaném dopravním bypasu okolo Sliga. V kanceláři jsem vyhledávala majitele pozemků v katastru a zaznamenávala je do mapy pro novou komunikaci. Později jsem dostala za úkol ověřit statický výpočet opěrné zdi pro lodní skluzavku.

Moje finanční ohodnocení bylo zhruba 300 Euro týdně po zdanění. Bylo to naprosto dotačující, pokrylo to i mé náklady na cestování.

Domluvila jsem se bez problému, i když občas jsem kolegům nerozuměla. Když chtěli, tak mluvili s dost silným akcentem. Irsky se až na několik oblastí běžní irové nedomlouvají, v podstatě irštinu ani moc neovládají.

Byla jsem oslovena emailem přímo jedním z mých budoucích kolegů s nabídkou ubytování za 60 Euro týdně. Při nastěhování jsem musela složit čtyřtýdenní deposit 240 Euro. Bydlela jsem v luxusně vybavené novostavbě rodinného domu na okraji Sliga spolu s dalšími třemi irskými nájemnicemi. Pokoj byl sice velmi malý a často jsem se cítila dost osaměle, když všichni odjeli domu, ale jinak jsem byla naprosto spokojena.

Přílet do Dublinu a cestu do Sliga jsem si zařizovala sama. Pro praktikanty byly organizovány víkendové výlety do různých zajímavých míst Irska. Vše zajišťoval a organizoval jeden z praktikantů, který vykonával funkci tzv. letního recepčního a byl zaměstnancem přímo IAESTE. Bylo nás opravdu dobře postaráno.

Kromě aktivit organizovaných IAESTE si prostřednictvím emailové diskusni skupiny domlouvali i svá vlastní setkání.

Během organizovaných aktivit jsme viděli spoustu zajímavých míst, většinou se jednalo o jednodenní autobusové zájezdy s irským průvodcem. Během weekendu v hrabství Cork jsme měli možnost si vyzkoušet lezení na umělé skále a jízdu na kajaku. V Dublinu jsme navštívili pivovar Guiness.

Stravovu jsem si zajišťovala sama. Canteen facilities, které byly uvedené v nabídce praxe, představovala pouze mikrovlnka a rychlovarná konvice v kuchyňce. Z místních specialit jsem ochutnala Fish and Chips, báječný ovocný koktejl Smoothie, irskou kávu a samozřejmě různé druhy piva.

Komunikovala jsem hlavně pomocí sms, také přes internet v práci, díky vlastnímu prohlížeči jsem se dostala i na email. Ve Sligu bylo několik internetových kaváren, odkud šlo telefonovat za rozumnou cenu do ČR. Bohužel občas byly linky přetížené a nešlo se dovolat.

Pokud jste z většího města, radši sem nejezděte :o) Doporučuji vzít si něco pro zábavu (například hodně knih) a pokusit se půjčit od někoho kolo, abyste se tady nějak zabavili a někam se mohli podívat.

Více peněz do začátku, Irsko je drahá země. No pak určitě teplé oblečení a deštník nebo pláštěnku :o)

Naučila jsem se přežít osamělost, dozvěděla jsem se více o sobě. Prohloubila jsem schopnost mluvit anglicky. Vyzkoušela jsem si práci v úplně cizím prostředí, byla jsem poprvé v anglicky mluvící zemi.

Spolupráce s irskou kanceláří byla na dobré úrovni, cítila jsem, že se na ně mohu spolehnout. Bylo možné se kdykoliv ozvat prostřednictvím mobilního telefonu.