Pracoval jsem na univerzitě v Chom Buengu, který leží v Ratchaburi provincii. Chom Bueng je vzdálený zhruba 150km od Bangkoku na severo-západ (minibusem asi 2h cesty).

Chom Bueng je malé město kolem 30 tisíc obyvatel, ale na české poměry struktury města bych řekl, že to je spíš vesnice. Centrem je hlavní silnice a obchůdky (stánky) kolem ní. Největší budovy patří k univerzitě, zbytek (domy všeho druhu - od nových rodinných domků, přes tří patrové paneláky až po dřevěnné chatky a chatrče) tvoří město. V Chom Buengu jsou zákládní obchody, banka, kadeřnictví, prádelna, oprava kol, bazén. Pokud však člověk chce neco speciálnějšího (třeba sýr) tak se musí vydat do 45 minut vzdáleného Ratchaburi.

Krajina tvoří téměř rovina z níž vystupují zakulacené kopce zarostlé stromy. Kolem města je spousta farem a tudíž i mnoho polí, kde se pěstuje rýže, cukrová třtina a jiné. Okolí je skvělé pro jízdy na horských kolech, během kterých lze navštívit sousední vesnice a kláštery a vidět tak obyčejný život v Thajsku. Pro jízdu na slonech nebo pro koupání se ve vodopádech je třeba zajet do sousední provincie Kanchanaburi, asi 2h cesty autem.

Muban Chom Bueng Rajabhat University - státní univerzita, která ješte před prázdninami byla pouze vyšší škola.

V náplni práce jsem měl učit prváky různé předměty o počítačích. V některých předmětech mi bylo zadáno téma a poskytnut zdrojový materiál (například k předmětu o architektuře PC), ale v jiných jsem měl naprosto volné ruce a tak jsem třeba učil o XML v předmětu o HTML. Dále jsem učil angličtinu a pomáhal s domácími úkoly nejen studentům, ale i některým učitelům :-).

Plat byl 6000Bahtů (1Baht = 0.7Koruny) na měsíc. Měl jsem pracovat 2,5 měsíce, ale ten třetí měsíc jsem už jen cestoval. I přesto jsem dostal tři plné výplaty. Ubytování jsem měl zadarmo. Na Chom Bueng byla výplata dostačující, ale pokud bych měl vyžít se stejnými penězi v Bangkoku, musel bych se docela uskromnit.

V Chom Buengu úroveň angličtiny byla velmi nízká a tudíž průměrné znalosti angličtiny byly naprosto dostačující. V Bangkoku je ovšem znalost angličtiny na mnohem vyšší úrovni.

Ubytování bylo zajištěno i placeno univerzitou. Jednalo se o dvou pokojové apartmá. V prvním pokoji byla televize, postel, stůl, židle a skříň a v druhém pokoji byl záchod se sprchou. Kuchyňku jsem sdílel s nájemníky z vedlejšího pokoje. Komfort v pokoji byl srovnatelný s kolejemi na Strahově (nezrekonstruované bloky). Z počátku byli všude mravenci a komáři, ale ty jsem během prvních dvou týdnů vyhubil.

Po příletu mě vyzvedli dva studenti a odvezli mě do kanceláře IAESTE. První noc jsem strávil s ostatními zahraničními studenty v Bangkoku. Druhý den si pro mě přijeli studenti z Chom Bueng univerzity. To byl pro mě konec styku s IAESTE. Jinak z emailu vím, že v Bangkoku IAESTE organizovala různé výlety po Thajsku. Těch jsem se nezůčastnil, protože Bangkok nebyl zrovna nejblíž, když jsem chtěl přespat v Bangkoku, tak jsem platil 300Bahtů za noc a navíc v Chom Buengu jsem měl dost práce plus vlastní program.

V Chom Buengu jsem byl jediný zahraniční student, pokud nepočítám studenty z Laosu. Občas jsem potkal některé studenty na cestách po Thajsku.

V Chom Buengu jsem měl možnost jezdit na horským kole a chodit plavat. Jinak stále jsem měl k dispozici obyčejné kolo. Co se týče kulturních možností, tak ty byly velmi omezené.

Thajská kuchyně je světoznámá díky vynikajícím jídlům, já to mohu jen potvrdit. U univerzity byla studentská menza, kde jídlo stálo 15Bahtů. Výběr byl veliký a spočíval v tom, že si student dal rýži a po té si vybral dvě z dvaceti příloh. Další možností bylo si dát rýžové nudle s masovými koulemi. Mimo univerzitu bylo jídlo dražší (od 20 Bahtů výš), ale celkově se dá říct, že jídlo je velmi levné. Z pohledu Čecha, každé jídlo je v něčem speciální. Převládá rýže jako základ pokrmu a dále osmažené kuře, ryba a zelenina v sojové omáčce. Thajská jídla jsou poměrně ostrá a tak zpočátku člověk bojuje s tím, že by chtěl dojíst skvěle chutnající jídlo, ale nemůže, protože to pálí, někdy až i bolí. Je třeba se naučit pár slovíček a objednávat si jídla bez čili. Jinak v Thajsku je stále velký výběr vynikajícího ovoce, které je snad povinností každého někdy ochutnat (na příklad rambutan, longen, mangusteen, durian, pomelo, snake fruit, jack fruit, guava, mango, ...).

Na univerzitě jsem měl vlastní počítač, kde jsem si mohl nainstalovat co jsem chtěl a kde jsem měl neomezený přístup k internetu. V Chom Buengu byla pošta, známka do Evropy je za 15Bahtů. V Bangkoku jsem si koupil telefon a simku u společnosti 1-2-call, kde minuta lokálního hovoru stála 4Bahty. Jednou jsem volal domů asi 3 minuty a stálo mě to přes 200 Bahtů. Fax ani pevný telefon jsem nikdy nepoužil.

Studentům co pojedou do Chom Buengu doporučuji, aby v práci nikam nespěchali a dělali si svým tempem. Thajci měli ve zvyku zneužívat mé ochoty :-) Je třeba být stále trochu nad věcí. Navíc v Thajsku Vám nikdo na ulici neřekne, že něco neví, to radši odpoví špatně. Proto je třeba se na to připravit a brát všechno s rezervou. Thajci nejsou moc dochvilní, nelze se spoléhat ani na autobusy, že budou někde přesně podle řádu. Celkově život v Thajsku je dost uvolněněj a tomu odpovídá i chování lidí.

Vzít si nějaký peníze navíc a užít si je tam (aspoň extra 15000CZK). Lehkou obuv, zapomenout všechno teplý oblečení doma. To se hodí pouze na cestu z a do Thajska. Naškodu by nebylo se naučit trochu Thajsky, aspoň pár slovíček. Thajština není moc těžká a Thajci velmi oceňují, když umíte trochu jejich jazyk.

Rozhodně největší zkušenost vidím v tom, že jsem měl možnost učit. Dále jsem poznal spoustu vlivných ale i velmi chudých lidí což mi umožnilo, abych mohl lépe pochopit Thajsko. Rozhodně se cítím velmi obohacen o spoustu zkušeností, které i byť nepřímo budou mít vliv na moji další práci.

S IAESTE Thajsko jsem se setkal pouze minimálně, ale i tak můžu říct, že pro mě udělali všechno co bylo třeba. Navíc šéfka IAESTE je velice příjemná paní, kterou bylo zajímavé poznat.