Bělehrad, který je hlavním a zároveň největším městem Srbska, se nachází na soutoku řek Sávy. V Bělehradu se nachází letiště, které je vzdáleno 40 minut jízdy autobusem od centra. Další významné město Novi Sad je vzdáleno 2 hodiny cesty vlakem.

Město je pomyslně, řekou Sávou, rozděleno na dvě části, a to nové město a staré město. Bělehrad má historický nádech, díky jeho bohaté historii. Nicméně, díky válce, jakoby se zaseklo 30 let zpátky od Česka. Srbsko je obecně chudá země, což se i projevuje na jeho hlavním městě. Například tramvaje, vlaky a většina budov vypadá jakoby se měly každou chvíli rozbít či spadnout. Přesto všechno má určitě Bělehrad své kouzlo a dost pěkných míst.

Z Bělehradu je dobrá dostupnost autobusem do okolních států. Já konkrétně navštívila Budapešť, město Kotor v Černé Hoře, Dubrovník na jihu Chorvatska a bohužel jsem nestihla město Temešvár v Rumunsku, kde se nachází spousta krásných hor. Sbrsko se svou přírodou velmi podobá České republice. Za zmínku stojí národní park Tara, městečko Zlatibor, přímo v Bělehradu historická pevnost Kalemegdan, muzeum Nikola Tesly, ostrov Áda, Avalská televizní věž a mnoho dalšího.

Mým zaměstnavatelem byla elektrárána Nikola Tesly, ve 30 kilometrů vzdáleném městečku Obrenovac. Do práce jsme jezdili firemním autobusem, který jezdil jen v 5.40 ráno, takže budíček byl před 5 hodinou ranní, což nebylo moc příjemné.

Inženýři z různých oddělení nám vysvětlovali a popisovali jak elektrárna funguje a zároveň nás všude vzali a názorně ukázali.

Plat byl 22000 srbských dinárů, ale z toho jsme dostávali jen kapesné 4000 dinárů na měsíc. Ostatní šlo na snídani, oběd a ubytování.

Stačí dobrá (průměrná) znalost angličtiny, po pár dnech si člověk na samou angličtinu zvykl a pak nebyl žádný problém. V tomto směru mi stáž hodně dala.

Cena ubytování byla 9000 srbských dinárů, což je asi 2000 korun českých. Ubytování zajistilo přímo místní IAESTE. Prvních 10 lidí, kteří přijeli, bydleli v apartmánu, který teda, byl podle mě v katastrofálním stavu a podle všeho patřil IAESTE. Já už bydlela na studentském intru, kde byly pokoje pro 4, ale v našem pokoji jsme byly tři holky, později bydleli studenti i po dvou. Pokoj byl maličký s balkónkem a maličkou koupelnou a wc. Nedokážu si představit bydlet tam celý rok. Wifi síť byla k dispozici jen na recepci a ještě byla mizerná. Dost jsem postrádala ledničku, aspoň třeba jednu na patře. Klíč jsme měly 1 a vždy při odchodu jsme ho nechávaly na vrátnici, takže se do pokoje mohl klidně někdo dostat. Někteří z ostatních pokojů měli i klíče 2. V létě dosahovala teplota až 40 stupňů, takže klimatizace by byla ideální, protože se v noci nedalo spát. Výhodou bylo, že nám chodili vytírat podlahu na pokojích 2x týdně a hlavně, že jsme všichni studenti bydleli na jedné chodbě, takže jsme pořád trávili čas spolu. Také byly k dispozici prostěradlo a povlečení a možnost vyprání špinavého prádla.

Členové místního IAESTE byli velmi milí a snažili se na každý víkend vymyslet a zorganizovat nějaký program. Ukázali nám hezká místa, podniky, bary a trávili čas s námi. Čas jsme trávili všichni společně.

Vzhledem k tomu, že jsem byla jediná Češka, jsem byla trochu nesvá ze setkání s ostatními. Nakonec se z nás stala skvělá mezinárodní banda. Lidé byli senzační, všichni si pomáhali, podnikali jsme výlety a každý se bavil s každým.

V Bělehradu se nachází dost parků, takže ideální pro běhání. Vedle ubytovny jsme měli k dispozici dobrou posilovnu a bazén se slevou a přímo na ubytovně se nacházela menší posilovna. Za ubytovnou bylo fotbalové a basketbalové hřiště, kde jsme chodili pravidelně hrát. V městě je k dispozici pár koupališť, které ale bývají narvané. Oblíbený je ostrov Ada, kde jsou dlouhé pláže a voda je relativně čistá. Nicméně taky bývají přeplněné. V městě je spoustu možností navštívení muzeí a kostelů.

Jídlo jsme měli zařízené v kantýně místní vysoké školy, 15 minut pěšky od ubytování. Ze snídaní jsme měli na výběr stále dokola to stejné (sendviče, omeleta, míchaná vajíčka, nějaká ta buchta) a oběd byl na výběr ze 3 jídel, která se také dost opakovala. Pro mě Srbsko není úplně gastronomický zážitek, vzhledem k tomu, že jsou jídla podobná těm našim. Oblíbeným jídlem je pljeskavica z mletého masa.

Na internet se člověk dostal buď na recepci, nebo jsme využívali dvou blízkých kaváren s wifi. Hned po příjezdu jsem si koupila srbskou sim kartu a aktivovala jsem si za 50 dinárů 150 MB na týden internet do mobilu, což na komunikaci přes messenger bohatě stačilo.

Připravit se na to, že Srbsko není žádná hitparáda a ubytování jakbysmet. Ale určitě je to zajímavá zkušenost, poznat i takovou zemi. Pak také stáhnout si na místě aplikaci bus plus, která pomůže při dopravení se na různá místa.

Určitě ke konci prázdnin si dovést i teplejší oblečení, docela často se potom rychle měnilo počasí, dále deštník, plavky. Nic speciálního není třeba.

Poznání jiných kultur, nových přátel, zlepšení se v angličtině.

Bez problému.