Zůstaňme ve spojení

Partneři IAESTE ČR

skoda


Partneři plus:

logo 

honeywell

faurecia

e4t_logo

strabag

prazdroj

zfengenering

 

abb-logo

 

olympus_symbol_claim_below_larger70mm_rgb_l

 

cgi_logo_color

 

robert_bosch

 

16

 

12_cez

 

WEB_MBtechl

 


Partneři standard

10

 

sony_dadc.eps


WEB_CA

 

commerzbank

 

WEB_ricardo

 

WEB_ittalents

Obrázky z praxí

No images

Zaujaly tě aktivity a činnosti IAESTE? Rád/a by ses aktivně podílel/a na jejich organizování?
Zavítej do sekce Chci se stát členem a najdi si své lokální centrum, kde se začneš realizovat.

Láká tě více pracovat v zahraničí ve svém oboru? Chceš vědět, co vše musíš splnit a jak a kdy se včas zapojit do výměnného programu zahraničních stáží? Pak jdi rovnou na Chci na praxi do zahraničí.

Sháníš skvělé téma bakalářské nebo diplomové práce, za kterou by ses nemusel stydět a se kterou by ses chtěl chlubit ještě pár let po škole? Už hledat nemusíš! Jdi rovnou na Hledám téma diplomky.

Potřebuješ pracovní praxi při studiu? Chceš pracovat ve svém oboru? Jsi po škole a začínáš se teprve poohlížet po nějaké lukrativní práci? Brigády, poloviční pracovní úvazky a práci na trvalý pracovní poměr ... to vše nalezneš na Hledám práci.

Brazílie 2015 - Jakub Janovský
Sunday, 31 January 2016 11:34
janovsky brazílieJak to všechno začalo? Během prvního ročníku navazujícího studia jsem si uvědomil, že mi chybí zahraniční zkušenosti a na Erasmus už bylo pozdě. Někdy v té době jsem začal vyhledávat jiné alternativy a ze všeho nejvíce mě zaujal tip mé kamarádky na studentskou organizaci IAESTE , která zprostředkovává zahraniční technické stáže. Jediné, co jsem musel udělat, bylo zaregistrovat se a čekat na zveřejnění stáží, které bylo na přelomu ledna a února. Nabídkou praxí jsem byl mile překvapen a ze všeho nejvíce mě zaujala Brazílie. V malém městečku Ilha Solteira vzdáleném asi 800km vzdušnou čarou od města Sao Paolo se nachází univerzita UNESP a na té jsem se mohl zapojit do výzkumu využití použitého kuchyňského oleje pro výrobu biopaliv. Zbývalo už jen čekat na otevření registrací a doufat, že se včas stihnu přihlásit. 

Kolečko IAESTE

Vše šlo dle plánu. Po úspěšném přihlášení jsem absolvoval vstupní pohovor, vyplnil veškeré potřebné formuláře, napsal motivační dopis s životopisem, zaplatil poplatek 5000 Kč a čekal na vyjádření brazilské strany. To přišlo zhruba po třech týdnech a já se mohl konečně radovat a říkat si, že prožiju úžasné dva a půl měsíce v Brazílii. Zbývalo už jen koupit letenky a vyřídit víza. Při komunikaci s brazilskou ambasádou jsem se dozvěděl, že víza dostanu jen na dobu stáže a poté budu muset zemi opustit. Tato skutečnost trošičku nabourala mé plány, jelikož jsem chtěl zůstat v Brazílii o 2 týdny déle a cestovat. Tuto nepříjemnost jsem naštěstí vyřešil. Paní na konzulátu (bohužel si nemohu vzpomenout na jméno, ale tímto bych jí chtěl ještě jednou poděkovat) mi poradila, ať se zajedu podívat na vodopády Foz do Iguacu, které jsou na hranici Argentiny a Brazílie. Problém s cestováním se tak poměrně jednoduše vyřešil.

Pocity radosti s blížícím se datem odletu vystřídala nervozita a pochyby, zda vydržím dva a půl měsíce sám v cizině. Ani domácí atmosféra ničemu nepomáhala. Neustále mi všichni říkali, jak je Brazílie nebezpečná, že mě někde pobodají, okradou a znásilní. Tyto skutečnosti a probíhající zkouškové období přidávalo mým pochybnostem ještě více na váze a já začal vyšilovat jak to všechno zvládnu. Po zkouškovém jsem se uklidnil a začal se znova těšit. Datum odletu se blížilo mílovými kroky. Očkování proti tropickým nemocem jsem měl již absolvováno a jediné co zbývalo, bylo sbalit se na cestu.

  
janovsky5

Odlétám

S napěchovanou krosnou, malým batohem a zápisníčkem s povzbudivou větou “Jumka on there and maybe back again.”, kterým jsem byl obdarován mými skvělými kamarády, jsem se vypravil na cestu do Prahy. V 5 ráno středoevropského času jsem odletěl z Prahy směr, Amsterdam. Tam jsem přestoupil na letadlo do Sao Paola, kde jsem dorazil kolem 5 hodiny odpolední brazilského času. Na letišti mě čekali dva lidé. Hitalo – dobrovolník z brazilského IAESTE a Khalil, který přiletěl z Ománu a dozvěděl jsem se, že bude mít stáž ve stejném městě jako já. Mé dobrodružství mohlo začít. Po dvanáctihodinovém letu z Amsterdamu mě ještě čekalo dalších deset hodin autobusem ze Sao Paola do cílové destinace – Ilhy Solteiry. Po devastujícím denním cestování jsme úplně zničení dorazili ráno do cíle, kde nás čekali další dobrovolníci. Ti nás odvezli do naších nových domovů.

Můj nový domov

janovsky2V Ilze je asi 5 fakult a studenti zde většinou bydlí v pronajatých domech, kterým říkají republiky a fungují na podobném principu jako bratrstva v Americe. Brazilci v mé republice byli pohodoví a hodní, ale skoro vůbec neuměli anglicky a já se neměl moc s kým bavit, jelikož portugalštinu neovládám. Mimo jiné taky kvalita ubytování byla vcelku pochybná. Vzhledem k tomu, že jsem většinu svého volného času trávil s mým novým kamarádem Khalilem, se kterým jsem se seznámil po příletu na letišti, netrvalo to dlouho a domluvili jsme se, že se přestěhuju k němu do republiky. Vše bylo o to lepší, že mě Khalilovi spolubydlící přivítali s otevřenou náručí. Studenti v této republice byli naprosto úžasní a se vším nám vyšli maximálně vstříc. Ilha Solteira je malé město a studentský život tu většinou probíhá na bázi domácích párty, které byly organizované každý pátek. S mými novými kamarády z republiky RepHour (Název republiky odvozený od šťastné hodiny) jsme se akcí pravidelně účastnili a řádně si je užívali. Brazilci jsou, co se týče párty, naprostí blázni a umí se pořádně odvázat, i když jako Čech jsem tu držel prim v pití piva. Kromě párty života jsme také pravidelně hráli fotbal a další sporty. Všechny sportoviště jsme měli zadarmo, a pokud jsme zrovna nebyli na univerzitě, tak jsme se někde honili za balónem.>

Jde se pracovat

Můj první pracovní den jsem se seznámil se svým profesorem, Ricardem Alanem. Provedl mě po celé univerzitě, seznámil mě s mými novými kolegy a zavedl na staveniště nové budovy, kde mi hrdě ukázal jeho budoucí kancelář. Další den mne seznámil se simulačním softwarem IPSEpro, ve kterém jsem se měl naučit. Celé učení a projetí manuálu mi zabralo asi jenom dva dny, jelikož jsem s podobným programem již dříve pracoval. Následující dva týdny jsem se v práci nudil, jelikož Ricardo odjel na dvoutýdenní vědeckou konferenci do Sao Paola a nečekal, že se s programem naučím tak rychle. Po jeho návratu jsme během společné diskuze dospěli nějak k tématu fotobioreaktorů a od té doby jsem vesměs jen studoval různé studie o pěstování mikrořas v těchto zařízeních a výstupem mého studia byla krátká review o tom, co jsem se dozvěděl. Samotná pracovní doba nebyla nijak omezena, jen byla povinná 2 hodinová pauza po obědě, během které byla celá univerzita uzavřena, na což si člověk zvykl celkem snadno :-). Během stáže nám Ricardo zařídil také návštěvu místní vodní elektrárny a továrny na výrobu etanolu z cukrové třtiny. Celkově jsem se na samotné praxi moc nepředřel, protože jsem poctivě dodržoval brazilské pracovní standarty a s ničím nikam moc nespěchal.

  
janovsky3

Konec přišel rychle

Čas zde plynul nevídaně rychle a konec mé stáže se, bohužel, neodvratně blížil. Poslední víkend v Ilze připravili mí spolubydlící rozlučkový večírek, na kterém nám předali certifikát doživotního členství v jejich bratrstvu a také fotbalový dres s našimi jmény, za který jsme byli s Khalilem velmi vděční a při loučení s našimi novými brazilskými kamarády došlo i na slzy.

Praxe skončila a přede mnou byly další dva týdny cestování Brazílií. Společně s Khalilem a mým kamarádem z Česka jsme se vydali na výlet do Foz do Iguacu, kde jsme navštívili vodopády, zažili šílené Paraguayské nakupování, vyhození z Argentinské hranice a mnoho dalšího o čem Vám napíšu možná někdy jindy.

PS: Věta “Jumka on there and maybe back again” na mém notýsku se málem stala skutečností. Kapesní nůž zapomenutý v příručním zavazadle nebyl tím největším problémem, ale dva týdny prošlá víza se policistovi u pasové kontroly vůbec nelíbila a s rukama v želízkách těžko vysvětlíte někomu, kdo neumí anglicky, že v pase máte razítko z argentinské hranice, že jste zemi opustil…

Sečteno podtrženo, stáž, kterou mi zprostředkovala organizace IAESTE, mi nabídla neskutečné množství dobrodružství, příběhů, historek a hlavně nových přátelství, které bych jindy neměl možnost získat. A jako všechny, i tahle neskutečně cenná zkušenost se počítá. Pokud vám někdo něco nemůže vzít, pak jsou to právě zkušenosti a vzpomínky a ty zůstanou už napořád. Díky téhle stáži jsem zažil neuvěřitelné dva měsíce v naprosto cizí zemi, tisíce kilometrů daleko od svého domova, a pokud bych se s vámi měl podělit a všechny zážitky a situace, které bych jinde nezažil, pak by mi na to limit pouhých tisíc slov nemohl stačit. Kdo ví, možná že napíšu další článek a v tom už se dozvíte vše, co se sem nevešlo. Jedno je ale jisté. Neváhejte, a pokud máte tu možnost, vycestujte.

Jakub Janovský, VUT Brno